Otázka životního prostředí a způsob, jakým lidé nakládají s přírodou a jejími zdroji, je v posledních letech stále častěji diskutovaným tématem. Kromě emisí skleníkových plynů jde o vytěžování přírodních neobnovitelných zdrojů.
Nedostatek komodit může v některých odvětvích začít projevovat už v horizontu několika let, myslí si zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) Soňa Jonášová. Příkladem podle ní může být třeba stavebnictví. „Z terénu a od řady velkých hráčů z oboru máme informace o tom, že pokud se neposílí cirkularita ve využívání písku nebo šterkopísku, budou nám tyto suroviny do deseti let zásadně chybět,“ přibližuje.
Řešením je podle ní nahrazení stávající lineární ekonomiky, na jejímž konci se opotřebené materiály mění v odpad, ekonomikou cirkulární, kdy v ideálním případě odpad nevzniká, anebo se životnost těchto materiálů alespoň co nejdéle prodlužuje. Toho lze docílit například recyklací, opravováním materiálů, ale i pronajímáním věcí namísto jejich nákupu. „Mnohem podstatnější je ale nutnost přestat vnímat přírodu jako dojnou krávu,“ říká a dodává, že uzavření cyklu můžeme hledat třeba v oblasti zemědělství díky navracení bioodpadů zpět do půdy.
Oprava, pronájem i 3D tisk
Nad tím, co se s produktem stane na konci jeho cyklu, je podle Jonášové potřeba uvažovat už v momentě, kdy vzniká: „Ne vše, co bylo v minulosti vyrobeno, je dnes možné recyklovat. V mnoha výrobcích jsou dnes již zakázané látky, a tak se nedoporučuje jejich recyklace, ale pouze energetické využití jako palivo.“ To se týká třeba různých příměsí v plastech.
U těch nemusí být recyklace vždy možná i díky změnám struktury polymerových vazeb a změnám vlastností – stejně jako u papíru, který se z důvodu zkracování vláken dá udržet v oběhu zhruba po sedm cyklů. „U některých materiálů zůstává uzavírání materiálové smyčky tak náročné, že to energeticky nebo ekonomicky nedává smysl,“ přiznává Jonášová a dodává, že po tepelné úpravě se dá opakovaně používat třeba ocel, hliník a sklo, bez toho aniž by se snížila jeho kvalita.
K materiálům, které nelze recyklovat, je pak nutné přistupovat jinak. „U elektroniky můžeme mluvit o konceptech opravitelnosti, pronájmu namísto vlastnictví nebo tisku náhradních dílů pomocí 3D tisku právě v čase a místě, kde je to potřeba. V energetice lze hledat cesty pro využití vedlejších energetických produktů, které dnes vznikají po spálení uhlí pro výrobu elektřiny a jimiž dnes nesmyslně zasypáváme lomy,“ přibližuje zakladatelka.
Materiály jako energosádrovec, což je produkt vznikající při odsíření elektráren, je pak možné používat pro výrobu stavebních materiálů a nahrazovat tím primární suroviny, které je nutné těžit. „Použitím takových zdrojů navíc šetříme v průměru asi tři čtvrtě tuny CO2 na jednu tunu využitého materiálu,“ vysvětluje Jonášová a dodává, že takových materiálů v Česku vznikají ročně miliony tun.
Inspirace z televizní obrazovky
Lásku k přírodě v sobě Soňa Jonášová měla odjakživa, částečně i proto, že vyrůstala na malé vesnici. Kladný vztah k životnímu prostředí v ní přetrval až do dospělosti, kdy přerostl v touhu něco změnit. A tak v roce 2015 založila Institut cirkulární ekonomiky. „Když jsem se seznámila s konceptem cirkulární ekonomiky a zjistila jsem, že v Česku není jediná organizace, a to ani na vládní úrovni, která by se jí věnovala, měla jsem dost rychle jasno,“ přibližuje Jonášová.
Velkou inspirací v tomto kroku jí byl dokument Domov aneb Kam směřuje naše cesta od režiséra Yanna-Arthuse Bertranda, který sleduje zemi z ptačí perspektivy.
Když pak tvůrce filmu potkala na konferenci v Bruselu, která se tématu cirkulární ekonomiky věnovala, tušila, že musí založit INCIEN. „Někdy prostě cítíte, že není jiná cesta. A tohle byl ten moment,“ vysvětluje, Dnes se její organizace věnuje nejen osvětě, ale i aktivizaci a realizaci pilotních projektů, prostřednictvím kterých ukazuje, jak princip cirkulární ekonomiky může vypadat prakticky.
Češi jsou k přírodě laskavější
Pozitivní podle Jonášové je, že se vztah Čechů k přírodě a s ní související ekologické smýšlení v posledních letech výrazně lepší. Princip cirkulární ekonomiky by proto bylo možné aplikovat v mnohem širším měřítku. Otevřenější jsou totiž lidé i pronájmu, nikoli jen nákupu nového zboží: „Je to překvapivé, ale podle průzkumů, které si pravidelně nechají provádět velké firmy od výrobců po prodejce, se ukazuje, že například vůle k pronájmu či zájem o pronájem se postupně zvyšuje. A to jak u již celkem jednoduchých oblastí jako pronájem auta, tak třeba u pronájmu nábytku.“ Z toho v současnosti těží například firma IKEA, která s pronájmem nábytku začala v minulém roce.
Kromě šetrného přístupu k přírodě představuje cirkulární ekonomika také jistou formu úspory. To může potvrdit například francouzský výrobce automobilů Renault, který začal používat a opravovat staré autodíly namísto toho, aby za každou cenu kupoval nové. V důsledku úspor materiálu a energie se společnosti Renault podařilo svým zákazníkům nabídnout o 30-50 % levnější produkt stejné kvality, informuje na svých stránkách INCIEN.
Americká konzultační firma McKinsey & Company v roce 2015 rovněž odhadovala, že při aplikaci principů cirkulární ekonomiky by Evropská unie do roku 2030 ušetřila 1,8 bilionu eur.
Minimálně Čechům ale podle Jonášové momentálně chybí podpora shora. „Současná vláda v tom absolutně selhala a ministerstva zaspala tam, kde jiné státy mají již pět či více let funkční strategii. U nás tlačíme téma zespoda, což je pomalé a náročné. Naštěstí zažíváme obrovský nárůst zájmu o cirkulární ekonomiku v oblasti byznysu, to mi dává energii do žil.“
