Monitory blikly a informace o odletech zmizely. Namísto nich se objevil nápis: Cestovní kancelář Thomas Cook s okamžitou platností ukončila své aktivity. Všechny lety jsou zrušeny. Omlouváme se za vzniklé komplikace. Ten výjev se minulý týden odehrál na desítkách letišť v populárních evropských turistických oblastech od turecké Anatolie po portugalské Faro (a řidčeji i jinde po světě).
Nejstarší cestovka na světě, jež během 178 let své existence rozhodujícím způsobem ovlivnila vývoj masové rekreace, se z hodiny na hodinu poroučela.
Tragédie i otrava
Vedení firmy se mělo zač omlouvat, protože její pád vskutku způsobil komplikace. Nejhůře dopadla sedmašedesátiletá německá turistka ve španělské Tarragoně, která z kombinace šoku a vedra dostala smrtelný infarkt. Ostatní klienti platili „jen“ v penězích a emocích. Celkem 600 tisíc lidí zastihla zpráva na pobytových zájezdech a další statisíce musejí narychlo měnit plány do blízké budoucnosti.
Právě na lidský rozměr dramatu konce Thomase Cooka se v prvních dnech soustředila většina mediální pozornosti.
Kromě nešťastné Němky tu byli novomanželé, jimž svatební cesta odplula mezi prsty. Byli tu důchodci, kteří celý rok šetřili na cestu do New Yorku, aby zjistili, že pojedou maximálně tak na výlet do pojišťovny, kde se budou domáhat náhrady za dnes již bezcenné letenky.
Byli tu takoví, kteří se na poslední chvíli snažili přebookovat si cestu u konkurence za trojnásobek obvyklé ceny. „Byznys je byznys,“ komentoval to pro BBC suše analytik firmy JLS Consulting John Strickland, „nikdo si škodolibě nemne ruce, ale když se nahromadí poptávka, ceny stoupají. Thomas Cook zkrachoval, protože prodělával. Když aerolinky nebudou vydělávat na hrstce drahých letů, aby mohly dotovat většinu letů nevýdělečných, zkrachují taky.“
Kromě toho tu bylo přes 21 tisíc zaměstnanců, z nichž většina má téměř jistotu, že o práci přijde. Svou - pohříchu vzácnou - chvíli slávy zažila i britská vláda ministerského předsedy Borise Johnsona, jež hned v pondělí začala vypravovat letadla v rámci „největší mírové repatriační akce“ v dějinách své země. Výši nákladů odhadla vláda na 60 milionů liber.
Postupně vyšlo najevo, že většina klientských příběhů by měla skončit happy endem, alespoň po finanční stránce věci. Všichni klienti Thomase Cooka, kteří si u cestovky koupili celý zájezd, museli zaplatit pojištění (produkt známý pod zkratkou Atol). To jim teď buď zajistí zpáteční cestu, nebo - v případě cesty ještě nenastoupené - vrátí peníze.
Toto opatření by mělo vyřešit zhruba 60 procent nároků lidí zasažených pádem cestovky. Lidé, kteří si u ní koupili pouze letenky, Atolem kryti nejsou, ale podle agentury Reuters se mohou náhrady domoci u vystavovatelů svých kreditních karet, pokud tedy neměli tu smůlu, že platili v hotovosti. Vrácení peněz by mělo trvat asi dva měsíce. Z toho plyne, že většina klientů Thomase Cooka si zažila nepěkné překvapení a následné otravné komplikace, ale nic horšího.
Hoteliéři na ručník
Daleko hůře jsou na tom ti, jimž Thomas Cook dojnou krávu v podobě devatenácti milionů bohatých turistů každoročně dodával. Na jihu Evropy, kam se soustředí většina rekreačního byznysu Thomase Cooka, očekávají hoteliéři stamilionové ztráty.
Podle agentury Bloomberg přijde takto Řecko o půl miliardy eur, z toho jen Kréta o sto milionů, stejně jako jih Turecka. Španělsko se bude muset obejít bez dvou set milionů eur, zatímco Kypr se může rozloučit s vidinou vydělaných 175 milionů.
Pro tyto ekonomiky je to nepěkná představa. Například právě na Kypru spolupracoval Thomas Cook se 70 procenty všech hotelů. Ty nejspíše přijdou o většinu příjmů, jež z turistů hodlaly vygenerovat během jejich pobytu, ačkoli peníze za ubytování již vyinkasovaly.
To přivádí řeč na obchodní model Thomase Cooka, jenž je jednou z příčin jeho pádu. Firma dělala byznys starosvětsky: skupovala (za peníze složené na dřevo) celé kapacity a pak je sama přeprodávala klientům. To se ukázalo až příliš starosvětské.
Internetové firmy jako Airbnb a Booking.com, které fungují pouze jako platformy, nikoli jako dodavatelé, jsou pro nestálý byznys, jako je turistický ruch, lépe vybaveny. Když je v Turecku nečekaně zima, v Thajsku zuří cyklon a v Egyptě zdivočí velbloudi, platforma nejspíše v daném regionu vydělá méně, než očekávala - ale Thomas Cook je rovnou v krutém minusu.
Právě v nerozhodnosti vedení cestovky v otázce jejího strategického zaměření vidí řada kritiků nejdůležitější příčinu jejího pádu. Má firma zůstat plnokrevnou cestovkou, nebo se stát platformou pro cestovky jiné?
Amazonizace nevyšla
V roce 2008 měla firma nakročeno zajímavým způsobem. Russell Gould, tehdejší šéf oddělení Thomase Cooka pro elektronický obchod, založil internetový projekt Starfish, jenž fungoval jako kombinace e-shopu a platformy.
Prodával jak vlastní produkty Thomase Cooka, tak produkty jiných cestovek. Gouldova představa byla etablovat firmu jako jasnou jedničku v cestovním ruchu a tuto pozici použít jako odrazový můstek pro expanzi do dalších oborů. Jinými slovy, z Thomase Cooka se měl stát Amazon.
Jestli by byl takový projekt úspěšný, se již nikdy nedozvíme, protože Gould v roce 2012 firmu opustil. Musel, protože jeho představy se příliš lišily od názorů tehdejšího - převážně německého - představenstva.
Přečtěte si rozhovor: Budeme muset zdražit mapy, říká šéf KČT Chvátal
Rozpor byl zjevný: zatímco Gould se snažil posunout těžiště firemního byznysu do kyberprostoru, jeho kolegové se věnovali akvizicím fyzických aktiv. Thomas Cook Spolkl konkurenta MyTravel i s jeho hotely (2007) a spojil se s britskými cestovkami Co-operative Group a Midlands Co-operative Society (2011). V roce 2013 pak jeho letecká společnost Thomas Cook Airlines zfúzovala s německými aerolinkami Condor.
Dnes víme, že tyto tahy nevyšly. Letos musela firma odepsat miliardu liber za aktiva MyTravel, která se ukázala jako nevýdělečná. Nevyplatilo se ani rozhodnutí udržet kamenné pobočky, jichž má Thomas Cook jen v Británii na pět set.
Z někdejší firemní chlouby, která umožňovala bezprostřední kontakt s klienty, se postupem čas stala černá díra na peníze.
V úspornosti se kamennému obchodu proti internetovému kliknutí soupeří vážně zle. Paradoxně právě aerolinky Condor přežily: německá vláda jim poskytla okolo 200 milionů eur překlenovacího úvěru a firma čekává, že se vrátí k zisku hned po odeznění ztrát způsobených pondělním šokem.
Firmě soustavně narůstal dluh, zatímco tržby klesaly. To je vždycky neblahá kombinace - a letos mělo být ještě hůř. Neobvykle teplé počasí dovolilo mnoha Britům rekreovat se u relativně teplého moře doma, a oslabilo tak poptávku.
Z roku na rok skokově stoupl počet lidí, kteří si objednávají kombinaci pobytu a cesty na dovolenou sami, bez asistence cestovky (45 procent oproti loňským 37 procentům, píše list Financial Times). Svůj díl samozřejmě sehrála i nejistota okolo brexitu.
Pocítila ji celá spotřebitelská sféra - a jako obvykle byla i letos drahá zahraniční dovolená pro britské domácnosti jednou z prvních zbytných položek.
To všechno slibovalo nehezký rok, a protože Thomas Cook je kotován na londýnské burze, má povinnost o tom informovat investory. Generální ředitel Peter Fankhauser tak také při oznamování dvou posledních výsledků firemního hospodaření učinil.
Sázka na krach
Někdy tou dobou, aniž to veřejnost měla možnost tušit, se natahoval kohoutek nemilosrdné finančnické zbraně, jež měla koncem třetího zářijového týdne zasadit Thomasi Cookovi poslední ránu.
Pomyslná ruka patřila několika hedgeovým fondům, které si dvěma způsoby vsadily na to, že slavná cestovka klekne.
První z nich je burzovní ekvivalent těžkého kladiva. Funguje tak, že si půjčíte akcie, o jejichž ceně se domníváte, že bude klesat. Půjčené akcie prodáte a doufáte, že je později levně koupíte zpět a vrátíte původnímu majiteli.
Druhý způsob používá jemnější nástroj, ale jeho esence je stejná: sázka na neúspěch firmy, konkrétně na její neschopnost splácet dluhy. Jmenuje se credit default swap čili CDS (ano, tentýž produkt, který před 12 lety sehrál nepěknou roli při spuštění finanční krize) a funguje de facto jako pojištění.
Koupíte tento cenný papír od vydavatele, jenž na sebe bere roli pojistitele. Za přesně stanovených podmínek, jimž je společná neschopnost firmy dostát svým závazkům, vám tento pojistitel vyplatí pěknou kulaťoučkou sumičku. Když firma splácí, co splácet má, je z vašeho cenného papíru naopak papír bezcenný a můžete si s ním, víte co.
Vtip je v tom, že tento produkt sice jako pojištění funguje, ale nepodléhá stejným pravidlům jako de iure pojištění. U pojišťovny si nemůžete jen tak mir nichts, dir nichts vsadit, že ta a ta firma zkolabuje.
Credit default swap však je přímo k takovému typu sázky zkonstruován. Může sloužit jako legitimní ochrana, řekněme, opatrnému akcionáři: koupím si akcie firmy XY, ale co když jsem se spletl a XY půjde ke dnu? Raději si pro klid duše přikoupím CDS.
Důsledek krachu Thomase Cooka: ve Španělsku se zavřou stovky hotelů
Skutečnost však často bývá jiná. CDS ve velkém nakoupí „sofistikovaný investor“, ve finančním žargonu chlapík všemi mastmi mazaný (a obvykle nedotčený skrupulemi). Učiní tak ve chvíli, kdy existuje slušná šance, že firma XY lehne; například ve chvíli, kdy oznámí prudké snížení odhadovaných zisků, jako to letos dvakrát učinil Thomas Cook.
A protože majitel CDS nemá žádnou povinnost být zároveň zainteresován na úspěchu XY, má naopak tu nejlepší motivaci nějak zařídit, aby se dotyčné firmě skutečně nedařilo.
To se samozřejmě nesmí. Když se na vás provalí, že jste jakkoli firmě do neštěstí pomohli, budou tomu regulátoři říkat manufactured credit event, zhruba „uměle vyvolaný průšvih se splácením“ a nebudou vás za to mít rádi. Jenže někdy jsou kontury takového ilegálního konání jasnější a jindy ne.
V případě Thomase Cooka o žádném ilegálním jednání nevíme. Víme však, že hedgeové fondy držely sázky na platební neschopnost firmy (v podobě CDS, viz graf) v potenciální hodnotě 250 milionů dolarů.
Přečtěte si rozhovor:
Šéf kladrubského hřebčína Machek: Nepočítali jsme, že nás na seznam UNESCO zapíší už letos
Další takové sázky byly v akciích; plných jedenáct procent bylo do minulého pondělí výše popsaným způsobem vypůjčeno a prodáno. I to znamená moc hezký výdělek. Jeho přesnou výši neznáme, protože se odvíjí od pohyblivých cen ve chvíli koupě a prodeje, ale mluvíme-li řádově o desítkách milionů dolarů, moc se nespleteme.
Poslední rána
Na konci týdne, jenž osudnému pondělku předcházel, vrcholil boj managementu Thomase Cooka o přežití. V sázce byla dohoda o 900 milionů liber, které firmě měly pomoci přežít (jak dlouho, je jiná věc).
Největší akcionář firmy, čínský konglomerát Fosun, slíbil zatáhnout polovic, 450 milionů. Další záviselo na držitelích dluhopisů a na bankách.
Jednalo se v londýnské kanceláři amerických právníků z megafirmy Latham & Watkins. Kromě nich, manažerů Thomase Cooka a dalších mu byli přítomni lidé z globální poradenské firmy FTI Consulting. Tu si najaly banky, jež Thomas Cook oslovil se žádostmi o úvěr, aby stav věcí posoudila.
Odpoledne byla dohoda na spadnutí. Specializované servery dokonce pustily do světa zprávu, že Thomas Cook je zachráněn. Když už nezbývalo než si plácnout (píší znovu FT), přišel šéf týmu FTI Consulting s požadavkem dalších dvou set milionů liber, které si měl Thomas Cook dát stranou jako záruku.
Bylo jasné, že tím dohoda padá. Když žádost o státní pomoc odmítla i vláda s odůvodněním, že není od toho, aby investovala do krachujících cestovek, bylo rozhodnuto.
Následující den odložila neviditelná ruka trhu použitou zbraň a nastavila dlaň. Majitelé CDS vydělali 250 milionů dolarů.
Čtěte také:
130 let po červené. Českem vás provede nejlepší značení na světě
Chcete si odpočinout od lidí? Zkuste tento hotel v Grónsku. Je nejodlehlejší na světě
Čeští turisté se přestávají bát. Ve velkém se vracejí do Turecka, Egypta a Tuniska
Turisté, z Prahy ven, velí ministerstvo
Všichni proti Praze: regiony chtějí metropoli sebrat turisty
Německá divize cestovní kanceláře Thomas Cook podala návrh na insolvenci
