Bruselská komise překvapila radikálním řezem do výsad státních monopolů
Státní poštovní monopoly v západní Evropě mají vztek a splín. Představa, že by mohly přijít o dominantní postavení na trhu dopisních zásilek, nabyla po květnové direktivě Evropské komise opět jasnějších obrysů. Bude se tedy starý kontinent už záhy hemžit malými firmami nabízejícími poštovní služby v rychlejším čase a za levnější peníz? Lidé komisaře Fritse Bolkesteina, kteří dohlížejí na dodržování pravidel jednotného trhu, vystavili dopisnímu monopolu rezervaci na dalších sedm let – o jeho definitivním konci by se prý dalo uvažovat až po roce 2007. Zároveň se však rozhodli zlatou poštovní žílu přece jen přiškrtit. Soukromá konkurence bude moci od roku 2003 doručovat reklamní zásilky a dodávat do zahraničí dopisy s dražším portem (v Německu nad dvě marky padesát). A hlavně: noví operátoři získají oprávnění k distribuci dopisů a balíků od padesáti gramů výše (dosud se mohli pohybovat pouze za limitem 350 gramů). Změnu pravidel, která má rozpoutat regulérnější soutěž o zhruba třicet procent dnešních tržeb několika málo gigantů, musí ještě schválit Rada ministrů Evropské unie a Evropský parlament ve Štrasburku. Ohrožené pošty, z nichž některé má komise na mušce delší dobu, už daly rezolutně najevo, že nemíní během zdlouhavého legislativního procesu zahálet a zbrojí do války za udržení tradice a vlastního dobrého bydla. Špatný vtip? Když se před pár týdny sešla v Lisabonu Rada ministrů členských států unie, stanovila si ambiciózní cíl: dynamickou a soutěžeschopnou Evropu. Jako základní podmínku pro jeho dosažení formulovala rychlejší liberalizaci klíčových ekonomických sektorů, z nichž zmínila plyn, elektřinu, dopravní a poštovní služby. Nad vyslovením posledně jmenované branže zůstali pozorovatelé nevěřícně zírat – nedělají si politici legraci? Vždyť až dosud byly poštovní monopoly tabu. Nařízení z roku 1997 sice připustilo konkurenci k těžším zásilkám, tento počin však otevřel soutěž o pouhopouhá tři procenta dopisů a pět procent tržeb. Branže s celoevropským ročním obratem osmdesáti miliard eur (1,4 procenta hrubého produktu unie) a s půldruhým milionem pracovníků si oddechla. A kritici pořádků v sektoru, v němž podle britského Economistu „hulvátské národní zájmy pošlapávaly panevropské vize více než kde jinde, se chytili za hlavu. „Když není komise schopna vytvořit jednotný životaschopný režim, jsou veškeré marketingové projekty marné, cituje týž zdroj výrok jednoho z poštovních manažerů. Verdikt znalců odvětví je krutý. Evropské poštovní služby jsou podle nich ve stavu, jako byly telekomunikace před deseti lety. Klienti se špatně orientují v nabízených službách a vadí jim vysoké ceny. Garance doručení zásilky v čase několika hodin či dokonce dní působí v době nástupu Nové ekonomiky směšně, byznysmen přece dávno umí poslat elektronickou cestou svůj požadavek specializované tiskařské nebo zásilkové firmě. Poštovní služby by přitom mohly být vhodným doplňkem e–commerce – obchodníci na webových stránkách už pochopili, že se bez fyzického doručování objednaných knih či CD neobejdou. Jenže ta pomalost… O té by ostatně mohli vyprávět Italové. Wall Street Journal nazval jejich doručovací systém rovnou legalizovaným gamblerstvím několika generací. Žádost o výkupné za jistého uneseného podnikatele přišla týdny po jeho propuštění, některé dopisy se ztratily úplně, jiné se našly po letech. O nápravu požádal Řím před dvěma lety Corrada Passeru, bývalého šéfa milánské Banco Ambrosiano. Výsledek se dostavil. Od loňského června putuje osmdesát procent tuzemských psaní k příjemci přes noc, zatímco ještě předloni jich čtvrtina nebyla na místě určení ani po čtyřech dnech. Budiž, ale opatrně. Bruselští úředníci připouštějí, že záměrem nejnovější direktivy o změnách v poštovních službách je spíše modernizace než liberalizace. Britská Post Office a francouzská La Poste i tak netají zděšení: „Musíme být ochráněni, abychom mohli sloužit veřejnosti. A ohánějí se zkušenostmi ze Spojených států: i tam totiž vládne monopolní United States Postal Service (USPS), který loni utržil 63 miliard dolarů. Když byly před dvěma desítkami let zrušeny regulace vzdušné domácí zásilkové přepravy, soukromé firmy rychle monopol USPS rozbily a dnes sedm těchto privátních subjektů inkasuje 82 procent příjmů, které v USA z této činnosti plynou. Jisté rozpaky vzbuzuje zřizování a fungování takzvaného Universal Service Obligation (USO). To je v principu fond, který má zajistit, aby provozovatelé poskytovali stejné služby za stejné ceny po celém území. Studie Evropské unie dokazuje, že náklady na USO spolknou zhruba pět až čtrnáct procent příjmů státního poštovního monopolu. Státy s rozsáhlejším územím jsou na tom přirozeně hůř. Economist nicméně tyto údaje zpochybňuje poukazem na to, že podklady dodávaly Bruselu právě Post Office a La Poste. A ty také přispěchaly s odhadem, že v liberalizovaném prostředí zaplatí venkovští zákazníci za poštovní služby až čtyřikrát více než byznysmeni. Oba úřady také varují, že Švédsko po deregulaci v roce 1994 propustilo čtvrtinu pracovníků pošt. Sociální cítění je však spíše zástěrkou. „La Poste, obviňovaná z přílišného počtu zaměstnanců, dobře ví, že propouštění u Seveřanů bylo důsledkem předchozího stavu, kdy pravidla soutěže určoval státní operátor, upozorňuje Reuters. Zastánci otevření poštovních služeb pokládají celé dohady nad financováním USO za zbytečné, protože se týká jen poštovních zásilek mezi jednotlivci. Tento segment představuje pouhých osm procent celého trhu, polovina připadá na vánoční korespondenci. Zuby nehty. Přímé doručování včetně vhazování reklamních letáků dosud uvolnilo pouhých šest evropských zemí. Ostatní se brání zuby nehty – poptávka po tomto servisu silně roste, proč se tedy zbavovat výhod monopolního postavení? Výkonný ředitel britské Post Office John Roberts vidí ostatně nebezpečí už v pouhém zpřístupnění některé z poštovních aktivit a mluví o otevírání zadních vrátek. Federace evropského přímého marketingu (FEDMA), obchodní organizace reprezentující názory společností využívajících poštovní služby, se přímo hlásí ke kontrole nad deregulačním procesem. Svůj postoj odůvodňuje obavou, že by rychlé uvolnění trhu nahrálo silným firmám, jako je například Deutsche Post. „Chceme si být jistí, že veřejné monopoly nebudou pouze nahrazeny soukromými, které by požadovaly od zákazníků placení vyšších poplatků, argumentuje FEDMA. Opozice vůči snahám jakkoli hrábnout do stojatých poštovních vod tu byla vždy, připomínají politologové. Jako příklad uvádějí přístup jednotlivých zemí po přijetí předchozí direktivy Evropské komise v roce 1997. Vlády otálely s jejím začleněním do vlastních norem, některé pošty se horlivě pustily do rozšiřování trhů. Antikarteloví komisaři vyšetřují Itálii, Francii, Španělsko a Německo, jejichž pošty podezírají, že nespotřebované státní subvence na zajištění univerzálnosti dopisních služeb nevrátily do rozpočtů a přelily je do komerčních oborů. Mnohé evropské vlády se strachují nejen sociálního a voličského dopadu, ale považují domácí poštovní monstra přímo za národní majetek. Včetně obvykle proliberalizačně laděné Británie. „Málo platné, ministr pro hospodářskou soutěž Alan Johnson byl většinu svého předchozího života pošťákem, podotýká kousavě Economist. Ostrovní Post Office se sice stane 1. dubna příštího roku kapitálovou společností, ale vláda zůstane jediným akcionářem a pošta ji bude muset žádat o povolení každé transakce nad 75 milionů liber. „Ale to kabinet stejně nikdy veřejně nepřizná, naznačuje zmíněný zdroj. Chceme dát nově organizované poště životní prostor, v němž by se mohla naučit operovat jako plně komerční subjekt, zní oficiální verze ministrů z londýnské Downing Street. Pozor, nesahat! Zato německý kabinet, svého času k deregulaci chladný, je nyní liberalizací ekonomiky přímo posedlý. Z problémového a přebyrokratizovaného monolitu Deutsche Post vytvořil zdravý organismus, který zaznamenal v roce 1999 dvouciferné tempo růstu obratu a zisku. Skoro devadesát procent z 1,12 miliardy eur čistého příjmu zaručily dopisy, třebaže vytvářejí jen polovinu obratu. Společnost, v níž stále patří sto procent státu, loni investovala zhruba pět miliard eur do akvizic. Za dvě miliardy koupila finanční ústav Postbank, zbytek připadl na expanzi v logistice (převzatá dodávková služba DHL je evropskou jedničkou) a expresních službách (balíky a mezinárodní poštovní styk). Firma se netají úmysly být světovým lídrem v oblasti letecké přepravy zásilek a kontinentálním premiantem v přepravě nákladu po silnici a železnici. Na letošní podzim chce pod novým názvem Deutsche Post World Net uvést část akcií na veřejné trhy. „Primární nabídka by měla být velkým úspěchem, citoval Spiegel Online představu šéfa představenstva Klause Zumwinkela. Tento počin by se předpokládaným prodejem pětatřiceti procent základního kapitálu (devatenáct až jedenadvacet milionů marek) stal největším burzovním vstupem v německé historii. Po vzoru Spojených států zvažuje pošta i zavedení elektronické známky, testovací fázi hodlá zahájit koncem roku 2000. Jenže velkorysost v otevírání se konkurenci má nejspíš v případě Deutsche Post mantinely. Evidentně jasno nemá vedení vládní SPD, poslanecký klub a ministr hospodářství Werner Müller průlom oddalují. „Dopisní monopol pošty by neměl být zrušen dříve než v jiných evropských zemích, brání v Handelsblattu toto stanovisko zastupující šéf frakce Norbert Wieczorek. Naopak hospodářský expert strany Uwe Jens kritizuje letošní zvýšení porta a požaduje, aby Německo šlo povolením soutěže v dopisním doručování unii příkladem. Zákopová válka. Otevřená diskuse na nejvyšší úrovni je spíše výjimkou, převažuje dvojakost. „Víme, že liberalizace přichází, a vítáme ji, cituje Economist šéfa Post Office Johna Robertse. A připojuje názor Corrada Passery z čela Poste Italiane, že nová direktiva není hrozbou, ale příležitostí. Za scénou přitom oba vedou zuřivé tažení za omezení manévrovacího prostoru pro nové nařízení, píše týdeník. Ve stejné řeči, z níž pocházela výše uvedená pasáž, se Roberts údajně hodně trápil s vysvětlováním, jaký by mělo smysl pokračování monopolu pro zásilky lehčí 350 gramů, když si rivalové mohou dělat naději jenom na čtyři procenta z objemu přepravy a šest procent tržeb. Dvanáct poštovních operátorů, jak konstatuje Economist, je navíc členy PostEurop. Tedy lobbistické organizace, která navrtávala studii Evropské komise pochybami o tom, jaký bude možný efekt při různé míře otevření trhu. Konkurence, jež se hlásí o slovo, si zároveň hájí terén, v němž se pohybuje. Protože každý další odklad s sebou nese nebezpečí, že státní monopoly budou dále využívat rozpočtové peníze k opanování už komerčního segmentu balíků a expresních dodávek. Tato úzkost má opodstatnění. V minulých dvou letech byla k vidění záplava obchodů, do nichž se pustili státní poštovní operátoři. Nejagresivněji si počínaly Deutsche Post, britská Post Office a TNT Post Groep (TPG) z Nizozemska. Druhá a třetí založily například joint–venture se singapurskou poštou na doručování mezinárodních zásilek. TPG je sama dítětem fúze z roku 1996, na níž se dohodly tamní monopolní pošta PTT a australský expresní doručovatel TNT. Na seznamu agilních nájezdníků nechybí ani Poste Italiane. Aktivity, v nichž vyniká především Deutsche Post, mají také stinnou stránku – přitahují nežádoucí pozornost. Na mocný německý ústav, který se angažuje na nejvýznamnějších evropských trzích hned ve všech důležitých oborech (dopisy, balíky, expresní doručování, logistika a finanční služby), si posvítil americký balíkový obr United Parcel Service (UPS). Šest let stará stížnost, že Deutsche Post dlouhodobě profituje ze státní podpory, se letos vyhrotila požadavkem žalobce, aby pošta oddělila ziskovou dopisní službu a ztrátovou komerční divizi expresních zásilek. UPS je totiž přesvědčen, že příjmy z monopolní činnosti umožňovaly státnímu podniku zahlazovat deficit v soukromém podnikání a pouštět se směle do soupeření s trhem a do agresivních operací na celém světě (EURO 11/2000). Antimonopolisté dávají UPS za pravdu. A poukazují na drahou německou poštovní známku v hodnotě 1,10 marky na dopis první třídy, která je dvakrát dražší než její americký ekvivalent: „Takto nepřiměřený zisk může být investován do jiného byznysu. Kauzou se nadále zabývá Evropská komise. K ruce má čísla, podle nichž expresní obor dlouhodobě nepokrýval náklady, takže se dopracoval v letech 1984 až 1996 k celkové ztrátě 27,5 miliardy marek. Bude–li Deutsche Post shledána vinnou, hrozí jí vysoká pokuta, povinnost vrátit subvenci a možný příkaz ke snížení dopisního porta. Bonnská úřadovna je přesto pevně přesvědčena, že nemůže prohrát. Rozsudek, jenž měl padnout v dubnu, zazní údajně v červnu před bruselskou prázdninovou pauzou. Závod s časem. Květnový poměrně radikální řez do zakázané poštovní zóny, k němuž se komisaři odhodlávali tři roky, dává naději na změnu poměrů. Nové opatření by mohlo přepustit soutěži sedmadvacet procent tržeb státních operátorů. Propadu budou vystaveny dopisní sektor (šestnáct procent) a přímé doručování (osm procent). Tato čísla neznamenají, že původní provozovatelé o sedmadvacet procent tržeb přijdou, spíše nebudou moci hájit tuto porci vůči konkurenci. Studie týmu kolem komisaře Bolkesteina, z níž vybíral Economist, nastiňuje, že by si operátoři měli podržet asi osmdesát procent příjmů. Předpis rovněž předpokládá, že noví soutěžící budou přispívat do fondu USO, z něhož budou provozovatelům kompenzovány náklady na zajištění stejných cen za stejné služby po celém území. Bolkestein také navrhuje dvouletou zkušební periodu, která začne se zahájením liberalizace v roce 2003. V ní bude sledováno působení fondu USO. Možnost, že by byla počínaje rokem 2008 nastartována úplná liberalizace odvětví, ponechává Evropská komise otevřenou. Popudem, aby tak učinila, byly nejspíš protestní hlasy, že dopady uvolnění není možné dopředu odhadnout. Zda má Bolkenstein a jeho věrní situaci pevně pod kontrolou, ukáže počínání těch, na jejichž hlavy změna dopadne. Británie a Francie, míní tisk, se budou s podporou malých států (Řecko a Portugalsko) pokoušet novelu zablokovat. Pokud se jim to podaří, budou poštovní systémy dále působit postaru. Ale i když předlohu schválí Rada ministrů a materiál projde do Evropského parlamentu, nebude to dost rychle. Šéf Deutsche Post Zumwinkel už teď mluví o nebezpečí, které Evropě hrozí, pokud zaspí rozmach e–commerce. Jeho britský kolega Roberts nevylučuje, že by třeba online obchodníci mohli vyvinout účinnější doručovatelský systém, než mají tradiční doručovatelské firmy. „Má–li evropský poštovní systém v budoucnu vzkvétat, jeho operátoři se nemohou schovávat za letargickou liberalizaci, uznává překvapivě Roberts. Jinak se může stát, že dosavadní specialisté o své balíky a dopisy prostě přijdou, dodává týdeník Economist.
