Přísně vzato jste na mizině

19. 3. 2010

(Spolupracovník Sternu Walter Wüllenweber si stěžuje u Řeků)

(perex)
Článek Waltera Wüllenwebera, jenž vyšel v německém týdeníku Stern (8/2010), dle našeho mínění přesně a vtipně popisuje nadále neudržitelný vztah mezi Řeckem a Německem, potažmo celou Evropskou unií. Proto jej týdeník EURO se svolením Sternu přetiskuje.

(text)
Milí Řekové!
Znáte to také u Vás, že hodná teta někomu během jeho dětství a mládí neustále strká peníze do spořicího prasátka? U příležitosti koupě prvního kola, prvního rádia, první cesty na dovolenou – vždycky přidá několik bankovek. A nepožaduje za to vlastně nic než sem tam někdy milé poděkování. Milí přátelé, toto je dopis od Vaší peníze dávající tety. Nebojte se, nemusíte děkovat. To jediné, co si přejeme, je, abyste se vžili do naší situace. Od roku 1981, tedy 29 let, patříme do jedné rodiny, do EU. Žádný jiný rodinný příslušník nevložil za tuto dobu tolik peněz do společné pokladny jako my, totiž kolem 200 miliard eur netto. A přepočteno na obyvatele obdržel sotva kdo tolik jako Vy, celkově skoro sto miliard, rovněž netto. Tedy zhruba polovinu z toho, co jsme my (Němci – pozn. red.) vložili do hrnce EU, jste Vy velkou naběračkou odčerpali. Nebo jinak řečeno: čistě počtářsky jsme my Němci za ta léta každému z Vás Řeků, včetně kojenců a starců, darovali více než 9000 eur. Jenom tak. To bylo přece milé, že ano? Je zcela jisté, že ještě nikdy jeden národ dobrovolně tak dlouhou dobu a tak velkoryse nepodporoval národ jiný. Vy jste vskutku našimi nejdražšími přáteli. Jak jsme se při tom všechna ta léta cítili, na to jste se nikdy neptali. Domnívám se, že ani dnes netoužíte zrovna po tom, dozvědět se něco o našich starostech. Přesto Vám o tom budu vyprávět: naše silnice jsou plné děr jako antické stavby, poněvadž nám scházejí peníze na jejich udržování. Knihovny a plovárny se zavírají. Mnohá města zapínají v noci jenom každou druhou pouliční svítilnu, poněvadž by jinak nezaplatily účet za elektřinu. Na rozdíl od Vás se u nás od zavedení eura prakticky nezvedly mzdy. A teď bychom měli ještě Vás Řeky zachraňovat. Starat se o Vás – to nám ještě scházelo.

Státní správa pro všechny Naši nedůvěru jste si právem zasloužili – v létě pravidelně spalujete požáry onu krásnou zemi, kterou Vám Bůh daroval. A potom voláte naše hasiče, protože to sami nedokážete uhasit. Chcete všichni zaměstnání ve státní správě, ale nikdo nechce platit daně. Kdyby byla pravda jenom část zpráv, které jsme museli číst v v uplynulých týdnech, tak jste zjevně ochotni pracovat jen tehdy, když za to dostanete úplatek. Především Vaši lékaři a nemocniční personál mocně kasírují. Podvádíte se navzájem, kde jen můžete. To nám může být jedno. Ale Vy podvádíte také nás. Už mnoho let. A to nám jedno není. Kasírujete z EU subvence na víc olivovníků, než kolik se jich do Vaší země vejde. Zjevně však rozumíte účetnictví, neboť abyste splnili kritéria stability pro přijetí eura, falšovali jste své účetní knihy systematicky a šikovně tak, že si v Bruselu ničeho nevšimli. Ve skutečnosti jste si euro nikdy nezasloužili. Ani pomocí zfalšovaných údajů se Vám nikdy od zavedení eura nepodařilo splnit kritéria stability. Abyste Vaše hospodářství prezentovali jako výkonnější, vymysleli jste si v roce 2006 pěkný kejklířský trik a započítali výnosy z praní peněz, obchodu s drogami a pašeráctví do hospodářského výkonu Vašeho hrdého národa.

Domeček z karet se hroutí Po desetiletí vydávat více peněz, než se vydělalo, jaksi samozřejmě žít na účet jiných, neustále podvádět a dělat triky – to se nemůže dařit do nekonečna. Někdy se domeček z karet zhroutí. To někdy je teď. Přísně vzato, jste na mizině. Nedělejte si iluze. Jestliže kancléřka Merkelová slibuje, že „Řecko nezůstane samo“, tak naší kancléřce a nám Němcům nejde o Vás Řeky. Naše starosti se upírají pouze k naší vlastní budoucnosti. Ale naneštěstí jsme k Vám přikováni. Když se potopíte Vy, stáhnete s sebou pod vodu i nás. Například Vašimi dluhy ve výši 300 miliard, které jste za ta léta navršili. Z toho zhruba 30 miliard patří střadatelům německých bank formou státních dluhopisů. Jestlipak to kdy splatíte? Kvůli Vám euro slábne. Hrozí nám inflace. To znamená, že bude mít stále menší hodnotu to, co němečtí střadatelé uložili na vkladních knížkách či životním pojištění pro svou budoucnost. Kvůli Vám. Takové myšlenky jsou Vám přirozeně cizí, neboť spořit či investovat – na to Vy nejste. Vy raději eura rozhazujete. V EU jste Vy Řekové tím národem, který ze svých příjmů promarní největší podíl na konzumní výdaje.

„Vepřové“ hospodářství a státní bankrot Šéfové vlád zemí EU rozhodli, že nemáte dostat žádnou přímou finanční pomoc. Prozatím. Avšak Vy pomoc potřebujete. A v EU znamená pomoc nakonec vždycky peníze. Přesněji: naše peníze. Takže zvolna začíná být nám Němcům jasné: nejdříve jsme museli zachraňovat banky, teď musíme zachraňovat Vás Řeky a nakonec všechny země s „vepřovým“ hospodářstvím – ty takzvané PIIGS, tedy Portugalsko, Itálii, Irsko, Řecko a Španělsko. Státní bankrot i jen jedné z těchto zemí – a na tom se experti výjimečně shodují – by byla takovou tragédií, vedle níž by dokonce i bankovní krize vypadala jako nevinná veselohra.
Moudří němečtí státoprávní experti varovali již před zavedením eura, že hospodářská unie nemůže fungovat bez unie politické. Měli pravdu. Teď poznáváme onen dramatický deficit demokracie. My Němci jsme závislí na rozhodnutích řecké vlády, kterou však nemůžeme volit. Vy Řekové ji volit můžete, ale Vy máte naprosto jiné zájmy. My chceme, aby Váš ministerský předseda Jorgos Papandreu realizoval svůj program úspor. Ještě lepší by bylo, kdyby při svých reformách ještě trochu přitvrdil. Ale Vy to evidentně nechcete. Děláte to, co děláte vždycky – stávkujete. Minulý týden veřejná správa, příští týden všichni – generální stávka. Milí, drazí Řekové, když půjdete příští týden do ulic, budete stávkovat, demonstrovat, protestovat nikoli proti Vaší vládě, nýbrž proti nám. Tomu, kdo vás neustále zachraňoval a i nadále zachraňovat má, tomu uštědříte kopanec mezi nohy.

Nestávkujte! Milí řečtí finanční úředníci, nechoďte, prosím, příští týden stávkovat, ale vymáhejte konečně daně od Vašich milionářů, od nichž jste za Vaši nevšímavost tak královsky odměňováni. Milí řečtí lékaři, nechoďte, prosím, příští týden stávkovat, ale ošetřujte své pacienty. Odteď, prosím, bez toho, abyste předem vyžadovali obálku s penězi. A jednoduše zdaňujte své příjmy. Ano, budete si moci objednat svůj příští automobil značky Porsche teprve o rok později. Ale to snad přežijete.
Milí řečtí důchodci, když u nás někdo celý svůj život pracoval, dostane teď jako starobní důchod necelých 40 procent svého průměrného příjmu. Tím jsme na čtvrtém nejhorším místě ze všech zemí OECD. A kdo je na prvním místě? No kdo jiný než Vy. Více než 95 procent Vašeho průměrného příjmu si dopřáváte jako důchod. Aby se toho dosáhlo, uchylujete se opět k trikům: vztahujete prostě výši důchodu nikoli na celý život, nýbrž na poslední tři až pět pracovních let. Proto je u Vás obvyklé, že zaměstnavatel Vaši mzdu před vaším odchodem do důchodu výrazně zvýší. Z peněz, jimiž jsme vás téměř 30 let sponzorovali, si dopřáváte komfortnější zabezpečení ve stáří, než si můžeme dovolit my. Myslíte, že je to spravedlivé? Tak tedy milí řečtí důchodci: Vy jste ta generace, která zavinila současnou mizérii. Tak zůstaňte v klidu, nechoďte demonstrovat a nechte Vaši vládu realizovat její úsporné plány.

Lid vládne A milí řečtí občané, nevymlouvejte se tím, že to byli jenom Vaši politici, kdo zavinil dnešní katastrofu. Vy jste přece vynalezli demokracii, a měli byste tudíž vědět, že Vy – lid – vládnete, a tím nesete i odpovědnost. Nikdo Vás nenutí neplatit daně, přijímat úplatky, stávkovat proti každé rozumné politice a volit korupční politiky. Politici jsou populisté. Dělají přesně to, co Vy chcete. Teď jistě namítnete: Vy Němci nejste přece o nic lepší. To je pravda. Důchodový systém, jemuž sotva kdo věří, penze státních úředníků, o nichž nikdo neví, jak budou v budoucnu vypláceny, daňový systém, jež vypadá tak, jako kdyby si ho vymysleli daňoví podvodníci, a především hromada dluhů, která se jednou sesune a všechno pohřbí pod sebou – přesně tyto problémy máme také. A Vy nejste na této stezce neřestí tak daleko před námi, jak mnozí věří.
Dříve jste nám Vy Řekové ukazovali cestu, přinesli jste světu demokracii, filozofii a první ponětí o národním hospodářství. Teď nám opět ukazujete cestu. Ale tentokrát je to scestí. Tam, kde jste, už to dál nevede.