HLASY ČTENÁŘŮ (reakce na sérii článků o novém silničním zákoně) Docela mne udivují spory kolem nového silničního zákona. Myslím, že je ta všechna opatrnost a rozčilování se zbytečné. Bohužel. Protože stejně jako u jiných zákonů a norem není problém v tom, že by zákony nebyly dostatečně přísné.
HLASY ČTENÁŘŮ
(reakce na sérii článků o novém silničním zákoně) Docela mne udivují spory kolem nového silničního zákona. Myslím, že je ta všechna opatrnost a rozčilování se zbytečné. Bohužel. Protože stejně jako u jiných zákonů a norem není problém v tom, že by zákony nebyly dostatečně přísné. Problém je úplně jinde: Nikdo prakticky nekontroluje jejich dodržování, takže to vypadá, jako kdyby žádná pravidla neexistovala. Nejenom v případě silničního zákona to pak vede ke snaze zpřísňovat a zpřísňovat stávající zákony a upravovat úplně všechno, co dosud nebylo regulované. Jenže dokud nebudou následovat účinné kontroly, nikdo to nikdy nebude dodržovat. Konkrétně k silničnímu zákonu: Kolikrát potkáme na tuzemských silnicích policistu? Pominu-li nárazové akce Kryštof nebo hlídky na notoricky známých místech, může si řidič být téměř jistý, že nebude-li mít obrovskou smůlu, tak jeho přestupek prostě nikdo neuvidí. Jezdím asi tak dvakrát týdně za obchodními partnery do Rakouska a Německa. A na průměrně 100 kilometrů tam potkám nejméně tři hlídky. Nikdy nevím, kde a kdy mne budou kontrolovat. Takže si raději stejně jako ostatní dávám všude pozor. Můžeme mít sebepřísnější zákon a drastické tresty - ale pokud se policisté skutečně nebudou pohybovat každý den v terénu a kontrolovat skutečně problematická místa, tak to bude pořád k ničemu. Pavel Kovanda Nový silniční zákon je určitě změnou k lepšímu. Chce to ale teď jen vychytat mouchy a vyřešit nelogičnosti. Jedním z největších nesmyslů jsou drastické tresty za pouhé zastavení na vyhrazeném stání pro invalidy. Pokud na takovém místě zastavím, abych před nemocnicí (kde jsou všechna jiná parkovací místa obsazena) vysadil během půl minuty mou téměř nepohyblivou příbuznou, hrozí mi obrovská pokuta a ztráta bodů. Přestože tím neblokuji dopravu, nikoho neohrožuji na životě, zdraví ani majetku, a hlavně: přestože jsou vedle nás další tři volná místa pro invalidy a žádné auto s invalidou není v dohledu. Navíc jsem připraven okamžitě odjet, pokud by takové auto přijelo a potřebovalo zaparkovat. Druhým nesmyslem je pokuta člověku, který ohrozil na životě nebo majetku pouze sám sebe. Je věcí každého, že nabourá se svým autem a nezpůsobí přitom škodu nikomu jinému, jen sobě. Proč bychom ho měli ještě trestat pokutou? Stejně tak je mi celkem jedno, jestli se zraní lidé, kteří se sami dobrovolně rozhodli nepřipoutat se pásy. Je to jenom jejich vina a policie by se místo na trestání takových blbostí měla soustředit na přestupky, které ohrožují život ostatních řidičů, nebo které zdržují dopravu. Jaroslav Novotný, právník Fascinuje mne výmluva některých řidičů, že se musí soustředit na sledování tachometru a nemohou se při tom dostatečně věnovat řízení. Všem bych tedy chtěl připomenout: Sledování tachometru bylo už dosud jednou ze základních povinností řidiče. Takovou samozřejmostí jako třeba používání řadicí páky. Kdo při řízení nedokáže sledovat tachometr (nebo prostě tu správnou rychlost nemá „v oku“), ať se vrátí do autoškoly! Úplně absurdní bylo, když jsem něco podobného slyšel z úst řidiče, který současně za volantem kouřil. To mi přijde stejně nebezpečné jako telefonování při jízdě. Když má dost vyvinutý mozek na koordinaci kouření s řízením, tak jistě dokáže sledovat i tachometr - k tomu žádnou další ruku nepotřebuje. čtenář Martin**
