Přísný není úřad, ale zákon

Šéf ÚOHS vidí plynárenství jinak než energetiku

EURO: Říká se, že váš úřad je při posuzování státní pomoci papežštější než papež, že je zbytečně přísný. Co si o tom myslíte?
BEDNÁŘ: Pokud je někdo přísný, tak je to zákon o veřejné podpoře, který schválila Poslanecká sněmovna, a směrnice platné v Evropské unie, jež se zavázala Česká republika převzít a aplikovat na základě Evropské dohody. Úřad je jako ústřední orgán státní správy povinen dohlížet na jejich dodržování.

EURO: Konzultujete s Evropskou komisí konkrétní případy?
BEDNÁŘ: Úřad je povinen poskytovat informace Evropské komisi stejně tak, jako ta je povinna informovat nás. Platná pravidla pro tuto spolupráci byla podepsána jak pro oblast hospodářské soutěže, tak i pro oblast veřejné podpory. Evropská komise využívá těchto pravidel a vyžaduje od nás informace o konkrétních případech od okamžiku, kdy Česká republika souhlasila, že bude plnit tyto závazky. To je také velmi důležité, protože Evropská dohoda byla podepsána v roce 1995, ale náš úřad je oprávněn vykonávat svou činnost až od 1. května 2000. Proto také shromažďujeme informace, zejména od ministerstva financí, protože to bylo odpovědné za dohled nad veřejnou podporou do 1. května 2000. Předáváme komisi přehledy o veškeré státní pomoci poskytované vždy za příslušný kalendářní rok. Letos budeme předkládat druhou zprávu. Kromě toho samozřejmě odpovídáme na řadu dopisů nejvyšších představitelů i řadových pracovníků komise. Tato práce je v současné době velmi namáhavá. Přichází mnoho dotazů, které se týkají jak státní pomoci, která byla udělena v minulosti, tak i případů, jež se řeší v současné době. Středem pozornosti jsou zejména oblasti bankovnictví a ocelářství.

EURO: V poslední době vyvolalo pozornost vaše zamítnutí provozního úvěru pro Novou huť. BEDNÁŘ: Je nutné si uvědomit, že veřejná podpora je něco, po čem touží jednotlivé státy, aby pomohly určitým problémovým podnikatelským aktivitám. Někdy konkrétním podnikům, někdy celým odvětvím. Z hlediska hospodářské soutěže je taková ingerence nežádoucí. Proto také Evropská komise věnuje velkou pozornost této státní pomoci, protože ta je skutečně schopná narušit hospodářskou soutěž v neprospěch odběratelů, v neprospěch občanů Evropské unie. Rozhodující pro souhlas se státní pomocí je, aby byla skutečně cílená, aby na jejím konci byl podnik životaschopný, bez potřeby další pomoci státu. V Evropské unii existují čtyři oblasti, které jsou označovány za takzvaně citlivé: stavba lodí, těžba uhlí, výroba oceli a výroba automobilů. Jsou citlivé proto, že existuje určitá nadprodukce a jakékoliv investice ze strany jednotlivých zemí mohou narušit hospodářskou soutěž. Proto se komise snaží, aby státní pomoc v těchto oborech nebyla žádná, a pokud ano, tak aby vedla k utlumení nadprodukce. Česká republika se podepsáním Evropské dohody zavázala, že v oblasti ocelářství nebude poskytnuta pomoc žádná, kromě té, která je dovolená. To je pomoc pro vědu a výzkum, do sociální oblasti spojené s útlumem a při odstraňování negativních dopadů na životní prostředí.
Evropská dohoda, tak jak to u dohod bývá, umožňuje určitou výjimku. Tato výjimka byla Česku udělena pro prvních pět let (od uzavření prozatímní dohody), takže vypršela v roce 1996.
Tehdy měla Česká republika požádat o prodloužení, které dohoda umožňuje, a to o dalších pět let. Žádost vlády však přišla až v roce 1998, a do této chvíle o ní nebylo rozhodnuto, protože Evropská komise podmiňuje souhlas předložením životaschopného restrukturalizačního plánu pro celé odvětví ocelářství. Jistě víte, že koncem loňského roku se Evropská komise vyslovila negativně k vládnímu restrukturalizačnímu plánu, nicméně v současné době probíhají velmi intenzivní jednání mezi českou stranou a zástupci Evropské unie a je připraven nový projekt. Pro oblast ocelářství může úřad eventuelně ve správním řízení udělit veřejnou podporu jen v případě, že bude udělena obecná výjimka Evropskou komisí. Samozřejmě pokud pomoc splní potřebná kritéria. Dokud výjimka nebude udělena, nesmí úřad povolit jakoukoliv veřejnou podporu.

EURO: V případě provozního úvěru pro Novou huť však vaši oponenti tvrdí, že nešlo o žádnou státní pomoc, ale o úvěr čistě na komerční bázi.
BEDNÁŘ: Byl to provozní úvěr ve výši 750 milionů korun. Veřejná podpora se posuzuje na základě přesně stanovených kritérií, která jsou obsažena v příslušných směrnicích. Veřejnou podporou je jakékoli zvýhodnění, které stát poskytne konkrétnímu podniku nebo odvětví. Zahrnuje to velkou škálu forem. Patří mezi ně přímá finanční pomoc, kapitalizace, záruky, prodej pozemků za zvýhodněnou cenu. Zkrátka jakákoliv podpora, která zvýhodní podnikání, naruší hospodářskou soutěž a může mít dopad na vzájemný obchod mezi Českou republikou a členskými státy Evropské unie.
Aby provozní úvěr nenarušil hospodářskou soutěž, může být poskytnut pouze tehdy, je-li součástí restrukturalizačního plánu – to je první podmínka. Nebo musí jít o úvěr, který splňuje kritérium soukromého investora. Přitom však nestačí jenom porovnání, zda tento úvěr je, či není na komerční bázi. Rozhodující je, zda by do takovéhoto rizika byl nějaký soukromý subjekt vůbec ochoten vložit své finanční prostředky. Úřad proto zjišťuje, zda v okamžiku rozhodování byl na trhu podnik, který by úvěr posuzoval jako pro něj výhodnou investici, při níž se mu prostředky vrátí, a on vydělá. To v tomto případě nebylo splněno, protože Nová huť byla v obtížích a nebyl doložen žádný subjekt, který by byl ochoten poskytnout úvěr.
V současné době probíhá správní řízení o navrácení veřejné podpory. Je proto předběžné hovořit o konečném výsledku. Pokud účastník řízení prokáže, že princip soukromého investora splněn byl, tak k tomu musí úřad přihlédnout.

EURO: Podobných kroků týkajících se státní podpory bylo v uplynulých dvou letech více. A například v případě Vítkovic jste nedali negativní stanovisko. To je zarážející.
BEDNÁŘ: Musím vám připomenout, že úřad je oprávněn vykonávat svoji činnost od 1. května 2000. Nemůže tedy v rámci správního řízení rozhodovat případy, které byly před tímto datem.

EURO: Vzhledem k tomu, že máte dohlížet na dodržování pravidel státní podpory, měli byste spolupracovat se státními úřady už při tvorbě restrukturalizačního projektu. Stalo se to?
BEDNÁŘ: V rámci meziresortního připomínkového řízení spolupracujeme a jsme připomínkovým místem. Dáváme nejrůznější stanoviska nejenom v oblasti veřejné podpory, ale ke všem legislativním normám.
Je pravda, že bych si přál užší spolupráci zejména v závěru přípravy těchto materiálů. Nicméně naši pracovníci nejsou odborníky na ocelářství, automobilový průmysl nebo uhlí. Jsou odborníky na posuzování, zda ten či onen návrh splňuje kritéria, která jsou obsažena v Evropské dohodě. Pro nás je důležité mít dostatek času se vyjádřit, a také aby u těch složitějších případů, jako je restrukturalizace ocelářství, existovala průběžná spolupráce. Nemohu říci, že stav spolupráce mezi úřady je špatný. Všude se samozřejmě vyskytnou nějaké problémy. Nechal jsem si udělat statistiku. Jen u 24 případů se vyskytl nějaký problém – například materiály nám byly zaslány až den před projednáváním u meziresortního připomínkového řízení, některé dokonce opožděně. Ale z hlediska této statistiky je spolupráce v drtivé většině dobrá.

EURO: Ještě dříve než byl oficiálně odmítnut první plán restrukturalizaci ocelářství, zaznívaly z Bruselu velice silné kritické hlasy, které jste také museli registrovat. Dávali jste nějaké kritické stanovisko již k prvnímu projektu?
BEDNÁŘ: Restrukturalizační plán není materiál, který by byl vyžadován úřadem. To je materiál, který vyžaduje Evropská unie prostřednictvím komise jako podmínku pro případné prodloužení výjimky ze zákazu veřejné podpory pro oblast ocelářství. To znamená, že jej posoudí Evropská komise. Náš posudek není rozhodující.

EURO: Proč jste před časem vydali poměrně razantní negativní stanovisko k metodě privatizace energetiky?
BEDNÁŘ: Účelem zřízení této instituce je nejen vést správní řízení a objektivně rozhodnout o tom, zda nebyl porušen zákon, povolovat či nepovolovat výjimky. Naším posláním je chránit a podporovat soutěž. Podporovat také znamená prosazovat soutěžní principy, zejména v procesu privatizace a restrukturalizace. Hospodářská soutěž by se měla stát součástí myšlení a součástí příprav řešení všech problémů, kterými se společnost zabývá a mají vazbu na ekonomiku.
Struktura, která se při privatizaci energetiky vytvoří, může velmi významně ovlivnit budoucí chování subjektů na trhu.
To, že jsme vyslovili názor, ale vůbec nesouvisí s tím, jaký bude výsledek v rámci příslušného správního řízení, protože tam se vše řídí zákonem o ochraně hospodářské soutěže a z hlediska procedurálního zákonem o správním řízení.

EURO: Vy jste ale ve stanovisku jakoby předjímal výsledek správního řízení. Tvrdíte, že navrženou strukturu energetiky pravděpodobně nebude možné schválit. BEDNÁŘ: Říkáme to, protože známe návrh konkrétního řešení. Dokonce jsme měli k posouzení návrh smlouvy a nový zákon o ochraně hospodářské soutěže, který nabyl účinnosti 1. července loňského roku, jednoznačně paragrafu 17 „Posuzování spojení podniků“ hovoří o tom, že v případě, že spojení naruší soutěž podstatně, úřad ho nepovolí. Podstatným narušením se rozumí, že dojde k vyloučení nebo k významnému omezení fungující soutěže na příslušném trhu. Naše vyjádření byla z pohledu zákona o ochraně hospodářské soutěže, pomocí příslušným institucím, které připravily privatizační návrhy. Souhlasím s vámi, že nemohu předjímat výsledek řízení, nicméně je obvyklé, zvláště u velkých případů, mezi něž privatizace přirozených monopolů patří všude ve světě, že se vede široká diskuse jakou strukturu zvolit. Každý stát by měl velmi vážit, jestli je pro něj výhodná cesta regulace – tedy vytvoření nějakého většího celku a pak věřit regulačním orgánům, že situaci zvládnou - nebo se více zaměřit na restrukturalizační změny. Zakomponovat do systému prvky budoucí liberalizace, konkurence, která sama může svou efektivní existencí zabránit zneužívání postavení na trhu. Je pravda, že v poslední době jde řada členských států za hranice energetické směrnice, v níž je zakotveno oddělení přenosové soustavy alespoň finanční a účetní. V řadě zemí dochází dokonce k oddělení majetkovému. EURO: Vidíte tento problém tak ostře i u plynárenství?
BEDNÁŘ: To jsou naprosto odlišná odvětví. Proto jsme také vydali zásadní stanovisko pouze pro elektroenergetiku. Obecně platí, že vždy vyvstává problém možných negativních dopadů v případě takzvaného vertikálního propojení v celém řetězci. Když je zejména majetkově propojen výrobce, distributor a další redistributor. To je vždy signál, že se mohou vyskytnout problémy z hlediska soutěže s negativními dopady na spotřebitele. Porovnáváme-li plynárenství a elektroenergetiku, jistě uznáte, že z hlediska výrobců na počátku řetězce jsou oba trhy naprosto rozdílné. Máme řadu výrobců elektrické energie, ale velmi málo těžebních společností v oblasti plynu. Je důležité si uvědomit, že hovoříme o oblastech, kde se vyskytují takzvané přirozené monopoly. Tím přirozeným monopolem je síť. V případě plynu potrubí, v případě elektrické energie je to rozvodná distribuční síť. Stěžejní problém je zajistit výrobcům přístup do distribuční sítě. V případě plynárenství není právě vzhledem k malému množství producentů plynu tak podstatný jako v případě energetiky. Z hlediska současného stavu jsou tyto dvě oblasti odlišné a mají svá odlišná kritéria, která budou také posuzována, až bude úřadu zaslán příslušný návrh smlouvy.
Pro nás je také důležité posuzovat určitý stupeň zastupitelnosti energetických médií. Protože například elektrická energie je zastupitelná do jisté míry plynem v případě výroby tepla. A teplárenské společnosti také mohou v této oblasti konkurovat. Určitě se bude úřad zabývat otázkou, zda v určité lokalitě není například soutěž narušena právě tím, že by jedna společnost kontrolovala všechny subjekty vyrábějící teplo.

EURO: Nedávno se objevila v médiích informace o možném spojení mezinárodních pivovarnických firem Interbrew a SAB, což se týká v Česku Pražských pivovarů a Plzeňského Prazdroje. Pokud by k takové fúzi došlo, jak byste ji posuzovali? BEDNÁŘ: Do doby vstupu do Evropské unie by byl takový subjekt povinen nahlásit fúzi Evropské komisi a notifikovat ji i u našeho Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

EURO: A vy byste mohli stanovit podmínku, že musí být některá část firmy působící v České republice prodána?
BEDNÁŘ: Nechtěl bych předjímat, ale mohu říci, že spojení jedničky a dvojky na trhu vzbuzuje dojem, že by to mohlo mít velmi vážné negativní dopady na hospodářskou soutěž, takže by šlo o velmi složité řízení. Úřad by se musel vypořádat se všemi námitkami nejenom z hlediska analýz dopadů na hospodářskou soutěž, které vyvstávají přímo ze spojení takovýchto silných subjektů, ale také s námitkami všech podstatných aktérů na trhu piva.

Josef Bednář (46) dokončil v roce 1980 elektrotechnickou fakultu Vysokého učení technického v Brně. V roce 1993 absolvoval studijní pobyt v USA na Federal Trade Commisiona na Department of Justice (DoJ), zaměřený na problematiku hospodářské soutěže. Zúčastnil se krátkodobých seminářů k ochraně hospodářské soutěže, pořádaných Evropskou komisí,OECD, FTC a DoJ. Od 1. května 2000 je předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ČR.