Podnikatelé mají brát více v potaz bezpečnostní rizika
Žijeme v době vzestupu totalitárních ideologií, prohlašuje Frank Gaffney, šéf washingtonského Centra pro bezpečnostní politiku. Muž, který před několika dny vystoupil na prestižní pražské konferenci o bezpečnosti, vidí velké nebezpečí zvláště v radikálním islámu. „Islamofašismus není náboženství. Je to ideologie, politický program,“ zdůraznil americký akademik na akci pořádané Programem atlantických bezpečnostních studií (PASS). Údajný nástup totalitarismu v dnešním světě má ekonomické souvislosti. Gaffney varuje: sponzory terorismu podle něj podporuje přímo či nepřímo západní kapitál. Penzijní fondy se v minulosti nezdráhaly nakupovat cenné papíry společností, jež investují v rizikových zemích, mezi něž patří kupříkladu Írán, Libye, Sýrie či Súdán. Američan proto volá po větší transparentnosti investic, kvalitnější správě společností (corporate governance) a pochopení toho, jaký může mít ekonomická spolupráce s tou či onou zemí vliv na bezpečnostní situaci. Byznys by si měl více uvědomovat bezpečnostní rizika a kalkulovat s nimi. Důležitou roli mají sehrát regulační orgány, ve Spojených státech pak Komise pro cenné papíry (SEC).
Válka za svobodný svět.
Gaffney je znám také jako kritik přílišné vstřícnosti vůči čínským společnostem, v nichž má rozhodující slovo stát. Tvrdí, že cílem Číny je vyřadit Spojené státy jako nejsilnější ekonomickou mocnost, a pokud to bude zapotřebí, porazit Američany vojensky. Velké čínské firmy vstupují na mezinárodní trhy a investoři by se měli zajímat, kam vlastně míří jejich zisky. Nemůže se stát, že Číňané využijí tyto prostředky na výrobu zbraní, která by byla v rozporu se zájmy Ameriky? Před časem Gaffney parafrázoval slova Vladimira Iljiče Lenina: Číňané chtějí, aby kapitalisté nakupovali provaz, kterým pak budou oběšeni.
Na pražské konferenci PASS se však šéf washingtonského centra věnoval především hrozbě islamofašismu. Prohlásil, že vysoké ceny ropy podporují státní sponzory terorismu. V této souvislosti jmenoval Saúdskou Arábii a Írán. To, jaký bude v budoucnu vztah mezi byznysem a islamofašismem, bude mít velký vliv na výsledek „války za svobodný svět“.
Gaffney měl v Praze řadu názorových spojenců, byť zdaleka ne všichni byli ve svých vystoupeních tak radikální. Není ovšem divu, že jeho nejviditelnějším odpůrcem v diskusi se stal zástupce Francie - Dominique Moisi z pařížského institutu mezinárodních vztahů IFRI. Moisiho argumentace byla postavena na skutečnosti, že dnes už žijeme v multipolárním světě. Významnou roli hraje také Čína či Indie. A pokud se příliš zaměříme na hrozbu islamofašismu, ztratíme ze zřetele širší souvislosti. Teroristé přitom vidí své nepřátele nejen na Západě, ale také v Asii, zvláště v zemích jako Japonsko či Jižní Korea.
Pomohl Bush Íránu?
Moisi v této souvislosti především varoval před silně ideologickým přístupem, který evidentně vidí právě v postojích Franka Gaffneyho. K jakým to může vést důsledkům, se podle francouzského odborníka ukazuje v Iráku. Ozbrojená akce tam přinesla právě to, čemu se administrativa amerického prezidenta George Bushe snažila vyhnout. Mimo jiné posílila Írán jako silnou regionální velmoc. Moisi tvrdí, že Bushova vláda také povzbudila nukleární ambice Teheránu. Íránští vládci totiž získali pocit, že když vyvinou jadernou zbraň, bude se moci jejich režim cítit bezpečně. Stejně jako Severní Korea, a na rozdíl od někdejšího režimu Saddáma Husajna v Iráku, u něhož se vlastnictví zbraní hromadného ničení v době před jeho svržením neprokázalo.
S islamofašismem není možné bojovat tak, že ho budeme fakticky povzbuzovat, říká Dominique Moisi. Je nutné se spíše zamyslet nad tím, proč jsou někteří mladí lidé ochotni nasazovat svá těla jako ničící zbraně. Tuto situaci způsobuje jistá odnož islámské ideologie, ale také místní podmínky, v nichž žijí lidé, z jejichž středu se teroristé rekrutují. Právě těmto podmínkám je nutné se věnovat. V tomto bodě se Moisi dostal do střetu s dalším účastníkem diskuse Uzim Aradem, ředitelem izraelského Institutu politiky a strategie. Zatímco Moisi podporuje kroky, které podniká vláda izraelského premiéra Ariela Šarona při stahování z pásma Gazy, Arad je považuje za projev slabosti.
Dobrovolně povinné.
A jak by se měli zachovat investoři a podnikatelé? Mají si dobře rozmýšlet, zda svými podnikatelskými kroky nepodporují terorismus či šíření zbraní hromadného ničení? Britský expert David Claridge, šéf konzultační firmy Janusian Security Risk Management, tvrdí, že je nutné povzbudit společnosti, aby si samy uvědomily, co je v zájmu jejich akcionářů, podnikatelských potřeb a celkově dobré reputace. Vše má být dobrovolné. Šéf pražské burzy Petr Koblic pak upozornil, že i když je něco zdánlivě dobrovolné, může se z toho nakonec vyklubat neoficiální regulace.
