Jak může podle současných předpisů zaměstnavatel přispívat zaměstnanci na dopravu do a ze zaměstnání? Jedná se o dva případy: 1. je-li pracoviště ve stejné obci jako bydliště, 2. je-li pracoviště v jiné obci než bydliště.
Jak může podle současných předpisů zaměstnavatel přispívat zaměstnanci na dopravu do a ze zaměstnání? Jedná se o dva případy: 1. je-li pracoviště ve stejné obci jako bydliště, 2. je-li pracoviště v jiné obci než bydliště. Je-li to časově podstatně výhodnější než hromadná doprava (například kvůli omezení přestupů), lze zaměstnanci přispívat na cestu jeho vlastním autem?
Zaměstnavatel může zaměstnanci na dopravu v zásadě přispívat bez omezení. Rozsah příspěvku závisí pouze na jeho zvážení, a to bez ohledu na to, kde je místo bydliště a kde místo výkonu práce.
Jedním z limitů, který může zaměstnavatele v jeho rozhodování limitovat, je však otázka daňové (ne)uznatelnosti takto vynaložených výdajů. V zásadě platí pravidlo, stanovené §24 odst 2 písm. zg) zákona o daních z příjmů. Podle něj jsou (bez dalších podmínek) u zaměstnavatele považovány za daňově uznatelné jeho příspěvky na dopravu zaměstnanců do zaměstnání zajišťovanou jeho vlastními dopravními prostředky nebo prostředky najatými od smluvního dopravce. Těmito dopravními prostředky se pak rozumějí vozidla pro dopravu deseti a více osob.
Pokud jde o jiné případy dopravy zaměstnanců do a ze zaměstnání, je nutné se řídit především ustanoveními zákoníku práce o cestovních náhradách, v platném znění. V takových případech je jako daňově uznatelné náklady možné poskytnout náhrady na dopravu (a to i vlastním motorovým vozidlem zaměstnance) pouze v případech, kdy je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu (tedy pokud má vykonávat práci mimo sjednané místo výkonu práce).
V ostatních případech budou náhrady cestovních výdajů považovány za daňově neuznatelné a zaměstnavatel je sice může poskytnout, ale nebude je moci uplatnit jako položky snižující základ daně.
Mgr. Michal Sailer, daňový konzultant APOGEO Tax