Osoby, které jsou nemohoucí a nejsou schopné se z důvodu nepříznivého zdravotního stavu samy o sebe plnohodnotně postarat, mají v České republice nárok na sociální dávky v podobě takzvaného příspěvku na péči. Tato finanční podpora vždy náleží osobě, o kterou je pečováno. Může si z ní zaplatit pomoc osoby blízké nebo třeba asistenta sociální péče.
Při posuzovaní nároku na příspěvek na péči se hodnotí určité úkony. Podle toho, kolik jich žadatel nezvládá vykonávat, se pak určuje stupeň závislosti.
Posuzované úkony
Posuzování nároku na příspěvek provádí speciálně vyškolený sociální pracovník, který má za úkol vyhodnotit u žadatele stupeň závislosti. Sociální šetření obvykle probíhá tak, že pracovník navštíví žadatele v jeho přirozeném domácím prostředí a posuzuje, jaké činnosti je schopen vykonávat sám bez pomoci někoho druhého.
U většiny lidí se jedná o návštěvu v domácnosti, nicméně sociální šetření může probíhat i v nemocničním zařízení (pokud je žadatel hospitalizován více než 60 dní) nebo v domově pro seniory.
Posuzované úkony přitom patří do deseti kategorií takzvaných základních životních potřeb (vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách):
- mobilita,
- orientace,
- komunikace,
- stravování,
- oblékání a obouvání,
- tělesná hygiena,
- výkon fyzické potřeby,
- péče o zdraví,
- osobní aktivity,
- péče o domácnost.
Sociální pracovník vše posuzuje s ohledem na to, jakou má člověk fyzickou sílu, v jaké je duševní kondici, zda mu plnohodnotně slouží smysly či jaké má schopnosti jemné a hrubé motoriky. Také sleduje, zda je schopen činnost provést opakovaně, zda dokáže potřebu včas rozpoznat a také zkontrolovat. Sociální šetření obvykle trvá 0,5 až 1,5 hodiny. Záleží na sociální situaci žadatele i na tom, jak velké problémy mu činí vykonávání jednotlivých posuzovaných úkonů.
Ze sociálního šetření vyhotoví sociální pracovník písemný záznam, který poté slouží jako podklad pro posouzení zdravotního stavu žadatele (provádí ho posudkový lékař OSSZ). Důležité je, aby byl záznam skutečně objektivní, proto by se měl sociální pracovník snažit získat informace z co nejvíce zdrojů – přímo od žadatele, od jeho blízkých a rodiny i ze samotného pozorování, které během šetření provádí.
Specifika základních životních potřeb
U každé z deseti základních životních potřeb (ZŽP) se posuzují určité úkony, které by měl soběstačný člověk bez problémů zvládat. Pokud některou činnost v rámci jedné životní potřeby nezvládá, měla by být celá kategorie (tedy daná základní životní potřeba) považována za nezvládnutou.
Mobilita
Při posuzování pohyblivosti se hodnotí schopnosti vstát, usedat, chodit, zavírat či otevírat dveře nebo chodit po schodech. Spadá sem i schopnost používání dopravních prostředků.
Orientace
Podstatné je, zda se člověk orientuje v času a prostoru, zda je schopen poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem a zda má přiměřené reakce na běžné situace.
Komunikace
Při hodnocení komunikace se zkoumá, zda je člověk schopen srozumitelně se vyjadřovat a psát krátké zprávy, zda chápe obsah a význam slov nebo zda rozumí běžně používaným obrazovým symbolům a zvukovým signálům.
Stravování
Do stravování spadají schopnosti, jako je například výběr vhodných nápojů a potravin, nalévání nápojů, porcování, servírování, samostatné najezení a napití nebo dodržování stanoveného dietního režimu.
Oblékání a obouvání
Mezi hodnocené úkony patří výběr vhodného oblečení a obuvi, oblékání a obouvání bot, svlékání a zouvání.
Tělesná hygiena
Tato základní životní potřeba není považována za zvládnutou, pokud si člověk nedokáže sám umýt obličej, umýt a osušit určité části těla, oholit se, učesat si vlasy nebo si vyčistit zuby.
Výkon fyzické potřeby
Při hodnocení této potřeby je rozhodující, zda si je člověk schopen dojít na toaletu včas, vyprázdnit se, provést očistu a používat nezbytné hygienické pomůcky. Občasný únik moči či stolice, který se dá řešit použitím inkontinenčních pomůcek, není podstatný.
Péče o zdraví
Sem spadá hlavně dodržování předepsaného léčebného režimu a správné užívání předepsaných léků.
Osobní aktivity
Hodnotí se, zda je žadatel schopen navazovat vztahy s jinými osobami, fungovat v pravidelném denním režimu, vyřizovat si své osobní záležitosti či zda se věnuje nějakým volnočasovým aktivitám a koníčkům.
Péče o domácnost
Schopnost pečovat o domácnost a činnosti spojené s vedením domácnosti se hodnotí pouze u osob starších 18 let. Spadá sem hospodaření s financemi, nakupování potravin a potřebných předmětů, ovládání domácích spotřebičů, obsluhování topení, vykonávání běžného úklidu a udržování základního pořádku v domácnosti.
Body a stupně závislosti
Podle toho, jaký počet základních životních potřeb žadatel nezvládá samostatně vykonávat, se odvíjí stupeň závislosti. Čím je počet nezvládnutých životních potřeb vyšší, tím je vyšší stupeň závislosti. U dětí do 18 let se pak toto hodnocení trochu liší, neboť se u nich posuzuje jen devět životních potřeb místo deseti.
| Stupeň závislosti | Počet nezvládaných ZŽP | Výše měsíčního příspěvku na péči |
| I. (lehká) | 3 – 4 | 880 Kč |
| II. (středně těžká) | 5 – 6 | 4400 Kč |
| III. (těžká) | 7 – 8 | 12 800 Kč |
| IV. (úplná) | 9 – 10 | 19 200 Kč |
Zdroj: Úřad práce ČR
| Stupeň závislosti | Počet nezvládaných ZŽP | Výše měsíčního příspěvku na péči |
| I. (lehká) | 3 | 3300 Kč |
| II. (středně těžká) | 4 – 5 | 6600 Kč |
| III. (těžká) | 6 – 7 | 13 900 Kč |
| IV. (úplná) | 8 – 9 | 19 200 Kč |
Zdroj: Úřad práce ČR
Z výše uvedených tabulek vyplývá, že aby mohl být žadateli přiznán příspěvek na péči, musí nezvládat minimálně tři ze základních životních potřeb. Jen tak bude zařazen do I. stupně závislosti. V opačném případě na příspěvek bohužel nedosáhne.
