TOMÁŠ MATOUŠEK, PENZIJNÍ FOND ČESKÉ POJIŠŤOVNY - Stát by se měl zaměřit na přímou podporu spoření na důchod. „Ideální by byla lineárně stoupající dotace až do výše 1500 korun měsíčního vkladu klienta,“ tvrdí generální ředitel penzijního fondu České pojišťovny Tomáš Matoušek.
V nejbližší době by měla sněmovna projednávat první fázi penzijní reformy, tedy především parametrické změny systému. Jdou podle vás správným směrem? Jak podle vás dopadne jednání ve sněmovně?
Schválené parametrické změny odrážejí demografický a ekonomický vývoj naší země a jdou rozhodně správným směrem. Vnímám to ale spíše jako technickou záležitost, podstatnější budou případné změny celého systému.
Jednání o reformě ve sněmovně nás teprve čeká a asi si nebudeme dělat iluze, že hned dojde k nějaké širší shodě. Scénář je zřejmě následující: Pravice bude prosazovat přenesení části odpovědnosti za budoucí příjmy na občany, levice zase bude chtít posílit vliv státu a zakonzervování stávajícího systému.
Vládní koalice má důchodovou reformu jako jednu z hlavních priorit a jsem přesvědčen, že letos nakonec dojde ke zlomovým rozhodnutím o zásadních změnách a nových principech systému.
Přivítáte její případné schválení? Bude mít schválení v této podobě nějaký vliv na činnost penzijních fondů a na životní pojištění?
To bude záležet na konkrétní podobě reformy. Pokud schválený návrh eliminuje blížící se schodky důchodového účtu a neuvrhne do astronomických dluhů budoucí generace, má naše země vyhráno. To by s sebou logicky přineslo i pozitivní efekty pro specializované finanční instituce našeho typu. Na takové penzijní reformě by se totiž pravděpodobně podílely penzijní fondy.
Komise pro penzijní reformu složená ze zástupců parlamentních stran v podstatě od ledna nejednala? Měla její práce nějaký smysl?
Její práci jsem sledoval, ale ne příliš detailně. Vždyť podobných komisí a týmů zabývajících se reformou už bylo tolik, a praktický výsledek vždy stejný – nula. Podle mě se politické strany vůbec nejsou schopny dohodnout, jejich stanoviska jsou značně odlišná. Nakonec asi zbude jediná cesta – prosazení změn prostou parlamentní většinou. Asi to není ideální postup, ale je to stále lepší než totální krize veřejných rozpočtů, které se jinak bez reformy za 20 let dočkáme.
Kam je podle vás zapotřebí směrovat další fáze penzijní reformy, aby nový penzijní systém odpovídal očekávaným demografickým změnám?
Budoucí důchodový systém by měl být založen na vícezdrojovém financování individuálních penzí. Již teď je jasné, že budoucí produktivní generace nebude schopna ekonomicky utáhnout armádu budoucích důchodců – dnešních pětatřicátníků. Vedle současných parametrických změn musejí proběhnout i změny zásadního charakteru, změny v systému. Dnes vše stojí na průběžném financování penzí, do budoucna musí přibýt minimálně jeden podobně silný pilíř.
Sociální demokraté požadují neprosazovat do návrhu reformy zatím vůbec myšlenku takzvaného částečného opt-outu. Jaký je váš názor na jeho účinnost v českém penzijním systému?
Částečný opt-out je v našich podmínkách asi rozumný kompromis. Lidé by měli mít šanci zvolit si, na koho se v budoucnu v otázce svého důchodového příjmu spolehnou. Zda chtějí důvěřovat výhradně státu, který na výplatu penzí zřejmě nebude mít dost peněz, nebo na stát a zároveň na svoje vlastní úspory. Problém je, že některé strany programově nechtějí v lidech budovat pocit individuální odpovědnosti. Jednoduše tak těží politický kapitál z české pohodlnosti.
Úspory v penzijních fondech zatím nejsou tak vysoké, aby stačily být výraznějším doplňkem očekávaného nižšího důchodu od státu. Měl by stát lidi více motivovat ke spoření na důchod? Jak?
Dosavadní patnáctiletá historie penzijního připojištění ukazuje efektivnost přímé podpory státu. Dnes si většina ze čtyř milionů klientů spoří 500 korun měsíčně, protože maximalizují svůj výnos. Státní příspěvek je pro ně naprosto srozumitelný. Daňové úlevy využívá jen 15 procent z celkového počtu lidí zapojených do systému soukromého spoření na penzi. Ukazuje se tak, že pro většinu lidí je tato forma zvýhodnění nepochopitelná, daňová optimalizace je jim zkrátka zcela cizí.
Pokud tedy má stát zapracovat na motivaci lidí, měl by se zaměřit na přímou podporu – zrušit málo využívané daňové úlevy a poskytnout státní příspěvek i na vyšší částky. Ideální by byla lineárně stoupající dotace až do výše 1500 korun měsíčního vkladu klienta.
Český penzijní systém čekají i změny zákonů týkajících se činnosti penzijních fondů. Asociace penzijních fondů je navrhla a vypracovala, vláda je, myslím, celkem ochotna uvést je do praxe. Jak je hodnotíte?
Zmíněné navrhované změny mohou znamenat zlepšení fungování penzijních fondů, a proto je vítáme. Majetek akcionářů a klientů je účetně oddělen již nyní. Akcionáři však v současnosti musí garantovat původní hodnotu klientských vkladů. Z tohoto důvodu penzijní fondy investují konzervativně. V okamžiku, kdy by odpadla zákonná povinnost ručit za klientské vklady, mohly by penzijní fondy mimo jiné reálně nabízet různé investiční profily. Klienti by tak měli možnost větší volby na základě svého vztahu k riziku a očekávaným výnosům.
V poslední době vnímáme poptávku po výnosnějším – agresivnějším investovaní především u mladších klientů, takže jsou pro nás tyto změny důležité. Nelze však očekávat, že tyto novinky by mohly fungovat dříve než od začátku příštího roku.
Diskuze o reformě by se zjevně rády zúčastnily i investiční společnosti, které už nyní nabízejí trhu třeba fondy životního cyklu, jež by se do konceptu dlouhodobého spoření na důchod hodily. Jste pro?
Podílové fondy jsou určitě jedním z produktů, který lidé mohou při tvorbě úspor na penzi využívat. V osobním portfoliu každého člověka by takové nástroje měly být z důvodu již zmíněné diverzifikace zdrojů.
Úvahy o tom, že by zákonnou součástí budoucího důchodového systémy byly i podílové fondy, ale nepovažuji za správné. Na trhu máme specializované společnosti – penzijní fondy, které se výborně osvědčují a důvěřují jim přes čtyři miliony lidí.
