Hádejte, kdo jezdil v autě s plechovou cedulkou NII 30. A v takovém 503 136? Pamětníci si možná vzpomenou, komu sloužilo vozidlo se značkou AA-32-18, nicméně rozřešení těchto hádanek necháme až na konec.
Doby, kdy se po ulicích ploužily fiakry, jejichž dvířka byla zdobena nanejvýš rodovými erby, minuly nenávratně. V záplavě osobních a nákladních aut, autobusů i motocyklů celosvětově pomáhají systémy poznávacích značek. Jsou pestré. I proto je třeba ocenit pozoruhodnou a vkusnou knížečku, jež vyšla v nakladatelství Kampe a mapuje historii státních poznávacích značek (SPZ) v českých zemích. Autorem je Petr Marinov, jemuž nestačilo pátrání v minulosti, ale dodává i vlastní systém k novému značení vozidel zásluhou studie MMXplus. Je logický, přehledný a promyšlený, což bohužel nejsou přívlastky slučitelné s tuzemskou byrokracií.
Průkopníkem pézetek byla Paříž (1893), k níž se o rok později přidala Budapešť, a teprve v roce 1903 se objevily první tabulky v USA. Byly kožené s přinýtovanými čísly. Až 7. ledna 1906 vstoupil identifikační systém Rakouska-Uherska v platnost i na českém území spolu s vydáváním řidičských průkazů a později i sazebníkem pokut. Modernizace proběhla v roce 1932, když se zavedla písmena odpovídající zemím tehdejšího Československa (Č, M, S, R a P pro Prahu) doplněná pětimístným číslem. Marinov dělí vývoj československých značek do deseti etap, přičemž tu předposlední po roce 2001 – se zrušenými kódy okresů (regionální značení v Evropské unii stále převládá!) – označuje jako „nevhodnou“ a „vytvářející nesoulad“ s možnou inspirací ve vietnamských tabulkách typu 52V-8388…
Zajímavé jsou historické pasáže. Jen namátkou: za protektorátu přibylo žluté V, Reinhard Heydrich utrpěl smrtelná zranění ve voze SS 3, po roce 1968 u nás jezdila vojska se značkami s azbukou, vzpomenout musíme i diplomatické a papalášské espézetky ČSSR a ručně malované štítky na nejednom „pinckovi“. Od roku 2009 budete mít příležitost vybrat si čtyři poslední znaky, třeba RUDA či LUCY.
Pokud jde o ony značky ze začátku článku, s prvním číselným kódem jezdil po Československu Tomáš G. Masaryk, s druhým Klement Gottwald a dvě „áčka“ patřila vozu Gustáva Husáka. Kombinaci z titulku si v době svého prezidentování vybral Václav Havel.
