Ze schválené restrukturalizace NWR se mohou radovat jedině manažeři a vlastníci
Věřitelé společnosti NWR se nakonec rozhodli, že dají svému dlužníkovi čas na spálení zbylého cash na účtech, a schválili restrukturalizační program. Jeho podstatou je, že firma vypořádá z celkové částky 825 milionů eur dluh za devadesát milionů, pět set milionů eur bude refinancováno a o zbytek věřitelé přijdou. Akcionáři následně upíší pět miliard nových akcií o hodnotě 144 milionů eur a pojede se dál.
Kam je ale možné s tímto vehiklem dojetfi
K nějakému optimismu není sebemenší důvod. Ztráta firmy sice pomaličku klesá, to ale neznamená, že by byl na obzoru nějaký dramatický obrat schopný během několika měsíců, na něž stačí firemní hotovost na účtech, způsobit zázračný obrat k ziskovosti, která by dokázala garantovat, že bude nejen na výplaty, ale také přinejmenším na úroky z půlmiliardového dluhu v eurech. Ani když z evropského trhu zmizí černé uhlí z Ukrajiny a Ruska, nezdá se pravděpodobné, že by se cena dostala nad úroveň nákladů na těžbu v OKD, která už dlouho funguje ve složitých geologických podmínkách. A čím později dojde k zásadní restrukturalizaci firmy prostřednictvím insolvenčního řízení spojeného s úplným odepsáním dluhů, tím hůře se budou zachraňovat i jinak životaschopná pracovní místa. Pro horníky tak zpráva z Londýna, kde věřitelé jednali, není určitě zprávou nejlepší. Radují se zřejmě jen manažeři a vlastníci.
Z toho rozhodujícího – Zdeňka Bakaly – udělala firma OKD a potažmo NWR jednoho z nejbohatších Čechů, a není tudíž příliš divu, že mezi místním obyvatelstvem bojujícím o živobytí není miliardář příliš milován a návštěvu barů ve Stodolní mu při oslavě pátečního londýnského úspěchu asi málokdo soudný doporučí, protože by mohl i s ochrankou dopadnout hůře než zpěvák Hrůza.
Příběh OKD a Bakaly je opravdu pozoruhodný.
Bakala koupil Ostravskokarvinské doly od původních privatizátorů kolem Viktora Koláčka, kteří se k nim dostali velmi podobným způsobem jako parta kolem jeho jmenovce Antonína k dolům mosteckým, což nakonec vedlo k jejich nedávnému odsouzení ve švýcarské Bellinzoně. Nejprve ovládli přes nastrčené firmy majoritu a pak, v roce 2004, koupili od Grossovy vlády zbytek evidentně pod reálnou cenou. V té době už ale postupovali podle Bakalových pokynů. Hned po akvizici Bakala důlní firmu začal zatěžovat dluhem a rozvíjet smělé plány na rozvoj těžby a expanzi do Polska a na Ukrajinu. Následovala primární emise akcií mateřské společnosti NWR, která nasypala vlastníkům kolem třiceti miliard korun. Již tehdy řada znalců ostravských poměrů kroutila hlavou, protože uváděné objemy zásob a perspektiva ostravské firmy prezentované v prospektech emitenta budily nedůvěru.
Ale půjčovalo se vesele dál a dluhopisové programy slavily na trzích úspěchy, a to až do počátku roku 2013, kdy společnost NWR umístila na trhu papíry v hodnotě 275 milionů eur. To už měli být věřitelé asi trošičku opatrnější, protože bylo jasné, že ceny uhlí nejsou jen pod tlakem nedostatečné poptávky způsobené recesí, ale ničí je a ničit bude i americká břidlicová revoluce, která uvolnila na světový trh spoustu uhlí dříve těženého pro obrovský trh v USA.
Navíc bylo a je dlouhodobě nejasné, s jakou efektivitou společnost NWR investovala půjčené peníze. Dokonce stále není jasné, na co přesně byly ty miliardy ve skutečnosti použity. Zda to bylo na zefektivnění těžby, či na stavbu letohrádku na Modravě, či ku prospěchu cyklistického sportu a Bakalovy belgické stáje. Nezdá se příliš pravděpodobné, že bychom se to někdy dozvěděli.
A tak zbývá jen doporučit vytrvalým minoritním akcionářům, kteří kdysi kupovali akcie NWR za ceny mezi pěti a šesti stovkami, aby ozkoušeli na vlastní kůži, že i hodně velká ztráta může být ziskem, a prodali, dokud jsou ceny kolem tří korun. Již brzy se mají pohybovat mezi korunou a padesáti haléři. Alespoň to tvrdí optimističtí analytici.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
