Příští stanice Pankrác

Trochu to vypadá, jako by mocenská změna na pražském magistrátu byla pověstnou první kostičkou domina v řadě českých korupčních struktur. Poté, co na politiku města a jeho zakázky ztratili vliv Roman Janoušek s Tomášem Hrdličkou, zatahuje se zjevně smyčka i kolem Iva Rittiga, v současnosti asi nejmocnějšího kmotra v zemi. Střídání ve vedení pražského dopravního podniku muselo logicky vést k rozkrytí celé široké struktury firem přisátých na městské peníze prostřednictvím největší magistrátní firmy. A celkem přesvědčivě se ukazuje, že se vlivové nitky firem z Kypru a dalších offshorových destinací sbíhají někde, kde se až podezřele často objevuje jméno Rittig.
Záplava dokumentů, které vypadají opravdu hodně autenticky, a navíc patří k tomu, co bývalo vždy spolehlivě ukryto hluboko v bezpečně zamčených trezorech, však vyvolává řadu otázek. Jak je možné se k těmto dokumentům dostat? Legální cestou to nejde? Je to snad práce nelegální rozvědky Karla Randáka? Ono chytnout zloděje je fajn, ale nechat volně pobíhat zdivočelé privátní rozvědčíky zavání tak trochu ohrožením ústavního pořádku v zemi. Proto by se chobotnicí kolem DPP neměla zabývat jen protikorupční policie, ale také BIS. A to právě z té druhé stránky, tedy ochrany demokracie.
Hlavním efektem aktuálního dění kolem Rittiga je však skutečnost, že tento mocný muž velmi pravděpodobně a rychle ztrácí svůj vliv. Kdo by také chtěl dělat kšefty za hranou zákona s člověkem, kolem jehož portrétu malují novináři pavouky spřátelených firem a obchodních partnerů? Že by někdo z konkurenčních kmotrů zalehnul na matrace? Ani to není vyloučeno, ale těžko se hledá, kdo by mohl mít tu odvahu.
Další z nekonečného množství hypotéz je pak to, že jde o produkt politického boje. Útok na Rittiga zasahuje především ODS, a to na dost citlivém místě, protože tento velký hráč má blízko k lidem náležejícím k premiérskému křídlu ve straně. Méně však je známo, že Ivo Rittig má i velmi dobré kontakty na mocné muže v TOP 09. A Karel Randák při focení v Toskánsku spolupracoval se zaměstnanci Bártovy agentury ABL. Nyní lze určitě teoretizovat o kontaktech protikorupčního fondu Karla Janečka, pro něhož Randák pracuje, se vznikající „protikorupční“ stranou miliardáře Andreje Babiše. A může být i něco na tom, že pravda je prozaická, a kde nic není, ani Rittig nebere, a tudíž je třeba léta fungující penězovody utnout a přitom je občas nutné udělat i to, co se dosud nedělalo, tedy pustit informace ven, protože dotčení se samozřejmě zuřivě brání. A je nespornou skutečností, že v pražské kase naráží ruka na dno už nějaký čas, a aby se podařilo dokončit nezbytnou městskou infrastrukturu a zajistit všechny potřebné služby, musí se začít hospodařit už opravdu jinak.
Ať už je pravda jakákoli, zdá se, že můžeme být dost optimističtí, protože korupční prostor se v zemi sice pomalu, ale jistě zužuje. Na to, co bylo běžné ve zlatých devadesátých, nebylo možné před pěti lety ani pomyslet a sofistikované tunely přes offshorové firmy z dob Paroubkovy a Topolánkovy vlády se nyní drolí a propadají. Zase se něco vymyslí, loupení ze státního a obecního bylo, je a bude všude, ale už to nebude tak snadné a nenažrané.
Nakolik je to dáno sílícím tlakem veřejnosti a médií a nakolik racionálnější politikou Nečasovy vlády, asi nejde úplně dobře rozlišit. Nedělejme si ale iluze, že teď to půjde jak na drátku a lumpové přiživující se na státním majetku budou do pár měsíců v teplákách. I od dosud zveřejněných dokumentů je k prvnímu obvinění, natož k prvnímu stání soudu dost daleko. Navíc ta důkazní situace nebude určitě snadná. Transakce připravovali dobří právníci, kteří udělali vše, aby postižitelnost vybírání provizí byla nulová. Svědci budou navíc mlčet a paměť se jim bude ztrácet stejně jako důležité dokumenty ze spisů v policejních almarách. Trest a jeho neodvratitelnost je přitom tím nejdůležitějším, co odstraší další čekatele na kmotrovské kariéry. To, že se o těchto věcech veřejně mluví a píše a už v tom lítají opravdu velké ryby, však vzbuzuje naději, že jsme již dál než na počátku té dlouhé cesty.