Úplatky se objevily také v okolí prezidenta Kim Te-džunga
Obyvatelé Jižní Koreje se mohou oprávněně vychloubat současným ekonomickým úspěchem své země. Zatímco však společnost a ekonomika postupně vyspívají, pro korejský politický systém a byrokracii jako by čas a vývoj ani neexistovaly. Demokracii a rozhodování nadále poškozuje úplatná politika. Úředníci přijímají úplatky za vstřícnost k některým podnikatelům a politici tráví více času podkuřováním stranickým vůdcům než řešením praktických problémů voličů. Výstižně pocity svých krajanů shrnuje Čang Hun Mok, bývalý ředitel u Světové banky: „Role čebolu se změnila, síla odborů vyprchala. Vláda je ale stejně špatná, jako byla vždycky.“
Jihokorejci si hodně slibovali od prezidenta Kim Te-džunga. Doufali, že politický systém očistí. Kim se sice, všechna čest, zasloužil o to, že uplácení ze strany čebolů v řádu milionů dolarů už přestalo, avšak i na jeho administrativě ulpěl škraloup korupce. Ačkoli prezident osobně se žádnými nesrovnalostmi spojován není, v květnu byl obžalován jeho nejmladší syn Kim Hong Gul. Viní jej z toho, že přijal 1,2 milionu dolarů od spřáteleného podnikatele, který se uchází o vládní licenci. Omluvil se, ale obvinění nevyvrátil. Druhý prezidentův syn je obviňován z kupčení se svým vlivem, přijímání úplatků však popírá. Z korupce už bylo usvědčeno nebo kvůli podobným podezřením tiše odstoupilo celkem asi deset politiků z Kimova okruhu. Částečně v důsledku toho Kimova oblíbenost klesla na pouhých dvacet procent a on sám musel připustit, že „si korejští politici nedokázali získat důvěru občanů“.
Pokud se k čestnému chování podařilo přinutit čeboly, kdo tu vlastně uplácí? Pozorovatelé se domnívají, že zakořeněná kultura korupce jednoduše pronikla i do menších podniků a investičních společností, které povstaly z popela asijské hospodářské krize. To vedlo až k razantním zásahům. Loni byl například vzat do vazby šéf investiční společnosti rizikového kapitálu MCI Korea Džin Seung Hjun za to, že uplácel úředníky odpovědné za vyšetřování finančních nesrovnalostí ve firemním účetnictví.
Korejská podnikatelská třída prostě nachází v zákoutích mocné státní správy v Soulu spoustu spřátelených duší. Státní zaměstnanci, kteří jsou v porovnání se svými protějšky v soukromé sféře mizerně placení, si své příjmy rádi doplní z jiných zdrojů. Vláda by jim platy mohla zvýšit díky zeštíhlení byrokracie. Zatím ale reformu státní správy schopná provést není. Reforma tak nadále zůstává nezbytným předpokladem nejen pro omezení korupce, ale i pro zlepšení výkonnosti úředníků. Ti jsou stále ještě přijímáni na základě jediné vstupní zkoušky, jež nebere ohled na konkrétní požadavky různých státních institucí. V důsledku toho většina státní správy nedokáže držet krok s rapidně se měnící korejskou společností.
Politický systém na tom není lépe. Hlavní korejské strany si udržují přebujelé sekretariáty jak v hlavním městě, tak ve 227 okresech. Tyto mocenské mašinérie dokážou dobře získávat voličské hlasy, nicméně jejich provoz je velmi nákladný: měsíčně stojí jedna stranická kancelář asi šestnáct tisíc dolarů, především kvůli dárkům, které jsou rozesílány voličům. Tyto vysoké náklady nutí politiky k tomu, aby hledali jiné zdroje peněz. A ty nejsou zrovna košer. „Poslanci se pohybují na tenké půdě mezi vězením a parlamentem,“ říká Gong Sung Džin, vedoucí nezávislého centra analytiků Hanbek Foundation. „Téměř všichni mají nějaký prohřešek proti zákonu, protože nutně potřebují více peněz, než jim povoluje zákon o volební kampani.“
Přestože se reforma příliš nepovedla, neznamená to, že prezident Kim výzvy k omezení korupce ignoroval. Jeho administrativa založila protikorupční komisi a zákonem zakázala praní špinavých peněz pro politické strany. Letos Kimova strana nasadila laťku ještě výše, neboť začala s primárkami pro prezidentské volby. V minulosti kandidáty vybírali straničtí bosové. Nyní mají šanci vybrat si svého zástupce samotní členové strany. Výsledek je, že straničtí prominenti mají méně prostoru pro neprůhledné zákulisní dohody.
Pro Kimova nástupce je proto zřejmě největší výzvou očištění korejské politiky. Je těžké kázat o transparentnosti, hospodářské soutěži a fair play, jak se o to snažil Kim, když si každý myslí, že vláda je zkorumpovaná a všichni politici neváhají přijímat úplatky.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
