Americký velvyslanec dokázal během několika měsíců narušit vztahy s Hradem a naklonit si Babiše
Andrew Schapiro s rozběhem vyskočí k řečnickému pultu a hned chytá do rukou jeden z připravených mikrofonů.
Jako rocková star první velikosti zůstává věrný neformálnímu stylu tolik typickému pro zámořské politiky. Schapiro však není politik. Je diplomat. Nováček. Ještě nedávno vynikal jako úspěšný právník. Působí však, jako kdyby právě zahajoval svou kampaň a snažil se nalákat „voliče“. Má to prostě v krvi. Anebo je to skutečně kampaň?
Schapiro právě začíná jednu z mnoha svých přednášek pro české studenty, tentokrát na pražské právnické fakultě. Zaplněná aula je dobře naladěná na show a Schapiro to cítí. Mikrofon však nefunguje. „Tak nashle, goodbye,“ odloží ambasador nefunkční aparát a jakoby odchází, ještě než začal. Aula burácí smíchy. Přítomní hodnostáři z fakulty nervózně hledají další přístroj. Jen co ho Schapiro chytí za drát, mikrofon náhle upadne. Už se směje i sám velvyslanec: „Nic se neděje.
Budu tedy mluvit jen tak. Jeden z důvodů, proč jsem šel na práva, je ten, že nejsem moc dobrý přes techniku.“ Aula se chvěje potleskem. A to Schapiro stačil říct jen pár vět, ani jedna se netýkala česko-amerických vztahů. Ale tady jde přece hlavně o tu kampaň. Vypadá to, že Schapiro si vzal k srdci bystrý postřeh svého předchůdce Normana Eisena, taktéž spolužáka Baracka Obamy z Harvardu, taktéž právníka židovského původu s předky v Československu. Eisen během svého působení v Praze přišel na to, že „Češi milují, když stojíte nohama na zemi a dokážete si ze sebe udělat legraci“.
Na Čapím hnízdě Pokud jsme byli přesvědčeni, že skoro všichni předchozí američtí velvyslanci byli hodně vidět, je Schapiro téměř všudypřítomný. Často ho potkáte na akcích, kde byste ani velvyslance nečekali. Velice obratně se pohyboval i v zákulisí nedávných sjezdů obou nejpopulárnějších politických stran ANO a ČSSD. Česká politika ho evidentně zajímá mnohem víc než jeho předchůdce a chová se v ní jako ryba ve vodě, ačkoli nemá žádné praktické politické zkušenosti. Dokonce i známou rozepři s prezidentem Milošem Zemanem kvůli cestě do Ruska lze interpretovat jako Schapirovo malé vítězství. Zeman nakonec svolil ke kompromisu: tento týden sice do Moskvy na oslavy konce druhé světové války pojede, ale nezúčastní se vojenské přehlídky na Rudém náměstí. To vše po slovní přestřelce se Schapirem, kdy jeden druhému zavřel dveře na Hrad a druhý tomu prvnímu zase otevřel dveře na americkou ambasádu. Vytěžit ze sporu se Zemanem alespoň dílčí úspěch je přitom nesplnitelným snem nejednoho českého politika.
„Jste first level ally - spojenec prvního stupně. Za co vás obdivujeme? Za to, že jako země střední velikosti tak rozsáhle obhajujete lidská práva po celém světě. To je výjimečné na takovou zemi,“ opakuje Schapiro na přednášce klasickou mantru amerických diplomatů, když padne dotaz na kvalitu vzájemných vztahů. Něco na tom však bude. A neodkláníme se v posledních letech v očích USA od té lidskoprávní politiky, odkazu Václava Havla, prozápadní orientace zahraniční politiky? „Nic takového jsem nezaznamenal, pokud sleduji dobře postoje premiéra Bohuslava Sobotky, vicepremiéra Babiše a ministra zahraničí Zaorálka,“ reagoval ambasador. Chybí vám v tomto výčtu nějaký vysoký ústavní činitel? Správně, Zemana Schapiro „diplomaticky“ vynechal. Je tedy český prezident nebezpečím pro česko-americké spojenectví a odklání nás podle USA na Východ? Na dotazy k Zemanovi už Schapiro říká jen strohé: „Okusil jsem, že česká politika je opravdu horká půda.“ Nepřeje si dále rozdmýchávat už tak zjitřenou atmosféru. Mlčet bude alespoň do soboty, kdy se Zemanova cesta uskuteční. Zda se ještě někdy podívá na Pražský hrad, netuší.
„Ty vztahy byly vážně narušeny,“ vysvětluje bývalý český velvyslanec ve Washingtonu Petr Kolář. Miloš Zeman se při revanši na Schapirův výrok o „prekérní“ cestě do Moskvy odvolával na vídeňskou úmluvu, která velvyslancům zakazuje vměšování do vnitřních záležitostí hostitelského státu. Je skutečně Schapiro na české půdě tak aktivistický? „Vystupování pana velvyslance Schapira v českém veřejném prostoru je důsledkem jeho osobnosti i vyšší aktivity americké diplomacie v Česku. Ale rozhodně to není nějaké vměšování do domácí politiky. Není tady na nepřátelském území. Je to velvyslanec spojenecké země. Máme mnoho společných zájmů a závazků.
Pokud ho bereme jako partnera a přítele, nevím, proč by se k těmto věcem neměl vyjadřovat,“ tvrdí Kolář.
Schapiro se ani nebojí navazovat úzké kontakty s českou politickou elitou. Na svých narozeninách v bubenečské rezidenci minulý víkend přivítal například mladého náměstka ministra zahraničí a experta na diplomacii z ČSSD Jakuba Kulhánka či ministra financí Andreje Babiše. Právě s šéfem hnutí ANO se mu povedlo v posledních týdnech uzavřít strategické přátelství. Schapiro rychle vycítil, kdo aktuálně hraje v české politice s nejlepšími kartami, a ukázal se jako velký pragmatik. Nedávno dokonce strávil na Babišovo pozvání víkend s rodinou na Čapím hnízdě, Babišově farmě ve středočeských Olbramovicích.
Klíčoví lidé Samo o sobě už je zajímavé to, jak Schapiro Babiše tituluje. Česká média o něm hovoří spíše jako o ministru financí, i když je zároveň vicepremiérem. Ne tak Schapiro. Podle něj je Babiš „deputy prime minister“ - tedy zástupce premiéra. Je také důležité, že ho Schapiro na přednášce na pražských právech jmenoval mezi třemi klíčovými lidmi v české zahraniční politice. Tím Babiše povýšil na velkého hráče v diplomacii, což je novinka.
Babiš se dosud vyjádřením k dění ve světě raději vyhýbal. Jedná se o příliš citlivé téma a šéf ANO mu tolik nerozumí. Ale to se postupně mění. Stejně jako Babišovy názory.
Zatímco ještě před několika měsíci Babiš kritizoval sankce vůči Rusku a Ukrajinu ve svých vyjádřeních víceméně ponechával vlastnímu osudu, dnes už je opatrnější. Přidal se dokonce na stranu Schapira a zkritizoval svého dlouholetého politického spojence Zemana za cestu do Moskvy. Vyvrcholením byla jeho nedávná pouť po USA, kde se setkal s řadou důležitých postav americké politiky.
Právě na organizaci této cesty se významným způsobem podílel i ambasador Schapiro. Babiš si s ním viditelně velmi rozumí, komunikaci usnadňuje i to, že předseda ANO dokáže plynně konverzovat anglicky. Schapiro tak poměrně zásadně přispěl k Babišovu obratu v zahraniční politice směrem na Západ. Na Babiše ale v tomto směru v poslední době působili také poradci Alexander Braun, Anna Matušková i europoslanec a stínový ministr zahraničí ANO Pavel Telička.
„Je to určitý vývoj. Doufáme, že to zapadne do celkového konceptu prezentace ANO,“ tvrdí zdroj z hnutí, který má na starost obraz ANO na veřejnosti. Schapirovi se tak povedlo za pouhých osm měsíců zásadním způsobem ovlivnit domácí politickou scénu a pravděpodobně i přispět k tomu, že Zeman a Babiš omezili každý svým způsobem svou náklonnost k Rusku. Tím Schapiro bez přehánění aktivně ovlivňuje českou zahraniční politiku a staví svou funkci velvyslance do zcela nové role.
Vytěžit ze sporu se Zemanem alespoň dílčí úspěch je přitom nesplnitelným snem nejednoho českého politika.
Andrew H. Schapiro Narodil se v Chicagu. Jeho matka Raya Czerner Schapirová původem z Prahy uprchla před holocaustem do USA. Vystudoval historii na Yalu, následně politiku, filozofii a ekonomii na Oxfordu a práva na Harvardu, kde navštěvoval ročník nad Barackem Obamou. S nynějším americkým prezidentem působil v časopise Harvard Law Review. Po studiích pracoval mimo jiné jako asistent soudce Nejvyššího soudu Blackmuna či v kanceláři federálních obhájců v New Yorku, kde poskytoval bezplatnou právní pomoc. Posléze se stal advokátem, zastupoval například YouTube či Philip Morris. Pro prezidentskou kampaň Baracka Obamy dokázal spolu se svou manželkou Tamarou Newbergerovou získat přes 1,2 milionu dolarů. V březnu 2014 jej Obama nominoval na funkci velvyslance v Praze, na post nastoupil v září.
O autorovi| Jan Novotný * novotnyj@mf.cz
