Krůta je sice původem Američanka, ale každý Brit ji dnes pokládá za jedno ze svých nejtypičtějších národních jídel. Jako bohatý zdroj chutné potravy se proslavila poprvé na podzim roku 1621 v Plymouthu. Ne v tom starém jihoanglickém přístavu, nýbrž v tehdy nově založené kolonii legendárních „otců poutníků“ ze slavné lodi Mayflower na pobřeží dnešního státu Massachusetts. Tam se jim prý po roce strádání onoho podzimu krajina krůtami zahemžila tak štědře, že stačily novousedlíkům i spřáteleným indiánům na několik týdnů společných mírumilovných žranic, z nichž se pak vyvinula tradice amerického listopadového svátku Díkůvzdání. Krůty a Britové k sobě zahořeli vzájemnou láskou od chvíle, kdy jich královské loďstvo několik párů přivezlo na domácí farmaření. Rozmnožily se zde jako králíci a staly se tradiční slavnostní hostinou vánoční, a to polední, na Štědrý den, která se pomalu vychutnává až do večera. Zjevně se krůtám v Británii daří lépe než leckde jinde, neboť „British turkey“ je dnes mezinárodně uznávaný a patentově chráněný kulinářský pojem podobně jako britské jehněčí, skotské Angus hovězí nebo skotský losos.
Kulinární odborníci o krůtě rádi tvrdívají, že patří mezi biologicky nejzdravější pokrmy, protože na rozdíl od kuřat se nedá pěstovat v malých klecích, neboť potřebuje stále pobíhat a hudrovat, a nenechá si násilím do chřtánu nacpat žádné umělé nepřírodní krmivo. Zda mají pravdu, či ne, nevím, ale ještě jsem nikdy neviděl žádnou krůtu v těsné samotce, jak je dnes běžné v chovu kuřat, vždycky jich pobíhalo několik pohromadě, s výběhem na čerstvý vzduch. Rozhodně je však krůta ze všech domácích ptáků nejštědřejší, pokud jde o kvantitu masa podělenou pracností přípravy. Trochu se něčím mastným oplácá, něčím ochuceným vycpe, obloží nějakými zeleninami a pak už se strčí do vypečené trouby na 90 minut plus 20 minut na kilo vlastní váhy, za občasného zalívání vlastní šťávou nebo bílým vínem nebo ciderem. Jedna středně velká krůta nakrmí pohodlně osm lidí. Krůtí maso má několik odlišných chutí, takže se nemusí nijak zvlášť přichucovat. Chutě se dávají do nádivek, jako příloha se obvykle podávají nakládané brusinky. Co z masa zbude, dá se velmi dobře jíst i za studena, v salátech a sendvičích.
Na klasickou vánoční nádivku čili „stuffing“ potřebujeme: olej, tence pokrájený pórek, mletý koriandr, mletý pepř, sůl, sušené brusinky, oloupaný pomeranč, strouhanou pomerančovou kůru, upečené, oloupané a nadrobno posekané jedlé kaštany, podrcený česnek, čerstvou posekanou nať koriandru nebo petrželky. To vše se vmíchává do základu ze strouhanky a ovesných vloček nebo rozmočeného bílého chleba. Přilívá se po troškách podle potřeby cider nebo voda a hněte se na plastelínovité těsto, kterým se vystelou všechny dutiny.
Nádivkových variant si můžete navymýšlet, kolik chcete podle vlastní chuti. Následuje několik nápadů, které si namátkou vybavuji od různých přátel, jejichž vánoční krůty jsem za ty roky koštoval. Strouhankový a vločkový základ zůstává.
Fruity stuffing: Krůtí maso dobře ladí se sladkými příchutěmi, a tak si do nádivek můžeme vmíchávat různé druhy ovoce. Od čerstvého jablka po sušené, ale předem rozmoklé švestky nebo meruňky či rozinky. K tomu česnek, cibulka, různá kořeníčka a bylinky.
Courgettes and nuts stuffing: Nadrobno krájená cibule, široká celerová nať (odnitkovaná a nadrobno posekaná), podrcený česnek, nahrubo strouhaná cuketa, strouhaná citronová kůra, lískové nebo vlašské ořechy posekané a nasucho opražené, estragon, šťáva z citronu.
Mushroom stuffing si můžete udělat z jakýchkoli hub, od žampionů, přes hlívy po hřiby a lišky. Pokrájíte je na tenké plátky, přidáte k nim tence nakrájené zelené jarní cibulky nebo šalotky, lehce orestujete v oleji a pak je vkvedláte do základní nádivky.
Oyster stuffing je nádivka z ústřic, nikoli těch čerstvých na vsrkávání, nýbrž konzervovaných. Ty posekáme a krátce marinujeme v likéru, jako cointreau, amaretto, limoncello nebo griotka. Na pánvi na másle nebo margarinu orestujeme drobně nakrájenou cibulku a širokou celerovou nať, posekanou čerstvou petrželku, posekaný česnek, tymián, šalvěj, čerstvě mletý pepř, sůl. Vhněteme do nádivkového základu.
Chceme-li si dopřát ještě většího luxusu, přichutíme si před pečením krůtu i zvenčí. Třeba takto:
Prošpikovaná česnekem: Česnek nakrájíme podlouhle na tenké „hřebíky“, které vkládáme do masa do děr propíchnutých ostrým špičatým nožem.
Na sladkokyselo: Promícháme med a vinný nebo jablečný ocet a povrch krůty jím potřeme.
Glazírovaná skotskou whisky: Povrch krůty potřeme směsí medu, whisky, pomerančové kůry a pomerančové šťávy.
A u nějaké té bruntálské varianty vlastně není důvod, proč bychom nemohli whisky nahradit slivovicí nebo třebas i becherovkou.
Tím jsme absolvovali hlavní přípravy krůty vcelku. Předem rozporcovaná na kýty, steaky, kebabové kostičky či sekanou má krůta nekonečné varianty příprav. Do těch se zakousneme příště.
British turkey
Pravicová
Krůty a Britové k sobě zahořeli vzájemnou láskou od chvíle, kdy jich královské loďstvo několik párů přivezlo z Ameriky na domácí farmaření. Rozmnožily se zde jako králíci a staly se tradiční slavnostní hostinou vánoční, a to polední, na Štědrý den, která se pomalu vychutnává až do večera. Zjevně se krůtám v Británii daří lépe, než leckde jinde, neboť „British turkey“ je dnes mezinárodně uznávaný a patentově chráněný kulinářský pojem, podobně jako britské jehněčí, skotské Angus hovězí nebo skotský losos.
