Politici stále vnímají kapitálový trh prizmatem kuponové privatizace a jsou v zajetí běsů 90. let, říká šéf pražské burzy Petr Koblic
Třetí ročník konference Prague Capital Market Summit se mimo jiné zabýval otázkou „Co může udělat stát pro kapitálový trh a co může naopak udělat kapitálový trh pro stát“. Moderátorem byl šéf pražské burzy Petr Koblic.
?? Proč jste zvolili právě takové téma?
?? Protože je všude ve světě aktuální a mám pocit, že pouze u nás se stát kapitálovým trhem hlouběji nezaobírá. Přitom příklady ze zahraničí jasně ukazují, jak výhodné je, když stát s kapitálovým trhem počítá a vhodně jej využívá nejen při privatizacích, ale rovněž při nejrůznějších podporách podnikání nebo v rámci penzijního systému.
?? Co konkrétně máte na mysli?
?? Kolega Franz Mramor z vídeňské burzy hovořil ve svém úvodním příspěvku například o částečné privatizaci rakouské pošty přes kapitálový trh.
Na konkrétních číslech demonstroval, jak se ze státního molochu, který byl prakticky dotován z rozpočtu, stala konkurenceschopná firma, která nadále plní svoji funkci ve smyslu poskytování služby nejširší veřejnosti. Akcie vlastní povětšinou rakouské fondy, které spravují peníze rakouských investorů, nebo přímo rakouští drobní investoři.
Stát si nadále zachovává majoritu a tím i přímou kontrolu nad chodem firmy.
Výsledkem je tedy prosperující pošta a spokojení investoři. Nyní to porovnejte se situací u nás. Byl bych rád, kdyby si zástupci státu, kteří byli na konferenci také přítomni, odnesli to, co já: jde to a vyplatí se to.
?? Zazněla nějaká konkrétní čísla?
?? Ano, hospodaření Österreichische Post AG se po procesu IPO výrazně zlepšilo.
Výnosy se za deset let od vstupu na burzu zvýšily o 38 procent, EBIT dokonce o 61 procent. Hodnota akcií se za desetileté působení na burze zvýšila o 69 procent.
?? Proč to jinde jde a u nás nikoli?
?? Politici stále vnímají kapitálový trh prizmatem kuponové privatizace a jsou v zajetí běsů z období devadesátých let, což je již naprostá historie. Pokud se vůbec o privatizaci některé z mála zbývajících firem začne nahlas hovořit, téměř okamžitě mezi politiky zavládne hysterie a začnou se předhánět v silných prohlášeních o ztrátě kontroly, o rozprodeji „národních pokladů“ a podobně.
Vše jasně poukazuje buďto na totální neznalost problému, nebo ještě hůře na neochotu vyvést státní firmy z netransparentního pološera, kdy jediným „vlastníkem“ je patřičný resortní ministr, respektive jeho politická strana. Nevím, která varianta je horší. Přitom příklad transparentně fungující firmy s majoritním vlastnictvím státu a současně veřejně obchodované na burze tady máme v podobě ČEZ. Osobně jsem nespočetněkrát prezentoval různým ministerstvům způsoby, jak se podobné transakce provádějí tak, aby byl spokojený jak stát, tak trh.
?? Jsou ale vůbec v České republice firmy, které by stát mohl touto cestou prodat?
?? Ale samozřejmě. Po privatizacích v devadesátých letech jich není mnoho, ale je pár notoricky známých firem, u kterých by to bylo možné. Například zmíněná pošta, i když tam si myslím, že kvůli váhání státu a některým krokům v posledních letech už možná tak trochu ujel vlak. Bezesporu to ale je Letiště Praha – existuje řada zahraničních příkladů, kdy je podobná entita veřejně obchodována a neexistuje žádný strategicko-bezpečnostní důvod, proč by tomu tak být nemohlo. Dále pak třeba Budvar, který patří svojí velikostí mezi menší firmy, ale právě listing by mu dle mého názoru mohl pomoci k většímu růstu. Pár dalších firem by se ještě dalo jmenovat.
?? V panelové diskusi byl zmíněný i význam veřejně obchodovaných firem pro ekonomiku jako celek.
?? Mohu zmínit například daňovou disciplínu, která je u veřejně obchodovaných firem díky naprosté transparentnosti příkladná.
Dále pak význam na poli vytváření pracovních míst – ve srovnatelně velkém Rakousku vytvářejí veřejně obchodované firmy téměř 500 tisíc pracovních míst a jedno vytvořené místo ve veřejně obchodované firmě pomůže vytvořit další tři pracovní místa. To vše jsou „tvrdá“ data vzešlá z rozsáhlé studie provedené na rakouském trhu. Co se týká zaměstnanosti jako celku, tak listované společnosti vytvářejí v Rakousku deset procent všech pracovních míst, tedy každé desáté pracovní místo je nějak spojeno s působností listované společnosti v ekonomice. Současně veřejně obchodované společnosti přispívají deseti procenty k růstu ekonomiky.
Domnívám se, že podobná čísla by měla lahodit sluchu každého politika napříč politickým spektrem.
Příklady ze zahraničí jasně ukazují, jak výhodné je, když stát s kapitálovým trhem počítá a vhodně jej využívá
