Do podniku by mohli přijít manažeři z Vítkovic
Ostravský ocelářský gigant Nová huť zřejmě letos konečně vykročí k privatizaci. Stačí už jen málo: aby si státní úředníci dokázali poslat doporučený dopis. Ministerstvo financí, které připravuje materiál pro výběr privatizačního poradce, totiž s jeho finalizací čeká, až mu Fond národního majetku pošle potvrzení o účinném vypovězení smlouvy s bývalými manažery–privatizátory. „Nemůžeme záležitost dokončit, dokud nám Fond národního majetku nedoloží, že od původní privatizační smlouvy s firmou Petrcíle odstoupil s právními účinky, říká ředitel odboru privatizace ministerstva financí Igor Fojtík. Fond totiž na konci roku 1996 uzavřel dohodu o manažerské privatizaci, která společnosti Petrcíle – tvořené tehdejším vedením Nové huti v čele s Jaroslavem Pětrošem – zaručovala nárok na patnáct procent akcií podniku. Nová huť se však dostala do výrazných problémů a Fond národního majetku od smlouvy o čtyři roky později odstoupil. „V okamžiku, kdy dostaneme potvrzení o platnosti tohoto kroku, připravíme pro vládu neprodleně výchozí privatizační materiál, říká Fojtík. Fond národního majetku ale tvrdí, že dokončení materiálu nic nebrání. „Od smlouvy už jsme odstoupili, říká jeho mluvčí Jana Víšková, „přáli bychom si, aby ministerstvo financí předložilo tři varianty výběru poradce do konce ledna, nevidíme pro to žádnou překážku. Poradce klíčový. Právě privatizační poradce bude hrát v procesu klíčovou úlohu. „Rozhodne totiž, zda se má Nová huť nejdříve restrukturalizovat a pak prodat, nebo opačně, říká Víšková. Pokud by se měl ocelářský gigant nejdříve restrukturalizovat, je otázkou, kdo by měl nevděčnou úlohu reformátora sehrát. Současný ředitel Svatopluk Velkoborský sice loni dokázal přivést továrnu z hluboké předloňské ztráty k provoznímu zisku, je ale otázkou, zda to do budoucna postačí. V podniku stále působí silné odbory, které brání masovějšímu propouštění, a brzdí tak razantní snižování nákladů. Konkurence v Polsku a na Slovensku se přitom dokázala zmobilizovat a Nová huť je ohrožena ztrátou trhů. Kritici jí vyčítají špatný management pohledávek, prorůstání barterových obchodů dovnitř firmy a nerealizovaný restrukturalizační program. Není náhodou, že do takto řízené společnosti se Konsolidační banka zdráhá poskytnout vládou schválené úvěry. Začalo se proslýchat, že současný šéf firmy v březnu opustí svoji funkci. „Takový krok neplánuji, říká Svatopluk Velkoborský. „Dal jsem si ale podmínky, za jakých budu v Nové huti pokračovat, a není tedy jisté, jestli mi je akcionáři budou chtít nebo moci splnit, zdůraznil. Odmítl upřesnit, o jaké podmínky mu jde, nejsou to prý však požadavky finančního rázu. Na Fondu národního majetku, který je hlavním podílníkem huti, přitom o těchto podmínkách zatím nic nevědí. „O ničem takovém jsme zatím neslyšeli, říká Jana Víšková. O případném odvolání současného managementu mohou rozhodnout jenom členové dozorčí rady, ti však v této záležitosti zatím nejednali. Člen rady za Světovou banku IFC Miloš Večeřa se odmítl k odvolání Velkoborského vyjadřovat. „Nová huť sice ještě nevybředla ze všech svých potíží, zejména s cash flow, oproti loňskému dubnu, kdy Velkoborský do hutí nastupoval, je však stav podniku výrazně lepší, říká Večeřa. „Velkoborský měl jasné zadání, když do podniku nastupoval – stabilizovat situaci, a to se mu podařilo, dodal. Kdo za Velkoborského? Pokud by akcionáři Velkoborského podmínky odmítli a management se v Nové huti přece jen vyměnil, je otázkou, kdo by měl nastoupit na jeho místo. Často se skloňuje jméno současného výrobního ředitele Františka Chowaniece, jenž už jednou byl kandidátem na nejvyšší šéfovské křeslo, ale prohrál právě s nynějším ředitelem. V úvahu také přichází angažmá krizového managementu Vítkovic v čele s Václavem Novákem. Tato skupina má zkušenosti z potápějících se Vítkovic, které zachránila za cenu drastického propuštění a snižování nákladů. Novák se netají názorem, že pro ocelárenskou část Vítkovic by se strategický partner hledal mnohem lépe, pokud by se nabízela v jednom balíčku s Novou hutí. „Takovéto spojení manažerských postů by bylo zřejmě nejrychlejším a nejjednodušším řešením, říká náměstek ředitele Revitalizační agentury Miroslav Zámečník. „Může je provést dozorčí rada, není nutné vymýšlet žádné fúze. Při záchraně Vítkovic byly prošlapány cestičky a udělána práce, která by se rychle dala aplikovat na Novou huť. Zájemci se hlásí. Privatizační poradce může rozhodnout i o druhé variantě – rychlém prodeji státního podílu v Nové huti (celkem sedmašedesát procent základního jmění, z toho osmnáct procent je zaparkováno na účtu společnosti Credit Suisse First Boston) zahraničnímu zájemci. Podporuje to Velkoborského tvrzení, že dosavadní zájemci chtějí Novou huť v současném stavu, tedy nerestrukturalizovanou. Každopádně věřitelské banky v čele s IFC tlačí na co nejrychlejší privatizaci. „Rádi bychom, aby se privatizace uskutečnila co nejdříve a vyústila ve výběr strategického partnera, který má zkušenosti s výrobou a distribucí a jenž bude schopen vyřešit složitosti, v nichž se Nová huť nachází, zdůraznil Večeřa. Velkoborský i Večeřa přitom tvrdí, že o Novou huť se nyní uchází hned několik investorů – světových hutních podniků. „Zaznamenali jsme zájem, jména však nemůžeme v této fázi zveřejňovat, ale nihilismus, že o Novou huť nebude mít nikdo zájem, který v tuzemsku panuje, je zbytečný, prohlásil Večeřa. Tvrdí, že továrna je totiž dobře zainvestovaná. Stejně tak se Velkoborský chlubí úspěchy: za loňských jedenáct měsíců stoupla přidaná hodnota na sedm miliard korun a provozní zisk se vyšplhal k 1,1 miliardy korun, podařilo se zlikvidovat dluh za OKD a rovněž komplikované vztahy s dodavatelem surového železa Vysoké pece Ostrava se začínají vyjasňovat. „Postoj věřitelů je sice pochopitelný, avšak rychlá privatizace může přivést podniku ztráty, neboť cena akcií bude zřejmě nízká, říká k tomu Miroslav Zámečník. „Naopak po restrukturalizaci a současném prodeji Vysokých pecí Ostrava a hutní části Vítkovic by mohl vzniknout investorsky velmi zajímavý subjekt, který přinese státnímu akcionáři mnohem větší přínos. Podle Zámečníka je nyní třeba jednat, protože konjunktura na ocelářském trhu končí, přichází pokles cen a tomu lze čelit jen razantní reformou.
