Privatizace - příliš mnoho emocí

23. 5. 2005

OBECNÍ BYTY Petice, demonstrace, trestní oznámení, dramatická hlasování městských zastupitelstev. Na první pohled se zdá, že právě tyto události provázejí současnou vlnu privatizace obecního bytového fondu. Proč privatizace, která v průběhu minulé dekády probíhala víceméně hladce, najednou vyvolává tolik sporů a vášní?

OBECNÍ BYTY

Petice, demonstrace, trestní oznámení, dramatická hlasování městských zastupitelstev. Na první pohled se zdá, že právě tyto události provázejí současnou vlnu privatizace obecního bytového fondu.

Proč privatizace, která v průběhu minulé dekády probíhala víceméně hladce, najednou vyvolává tolik sporů a vášní? Především jsou prodávané byty dražší. Tak například na pražském Jižním městě byl při poslední vlně prodejů metr čtvereční plochy k mání za 3000 korun, podle nových pravidel to bude ale už 4500 korun a zkrátí se i splátkový kalendář z deseti na pět let.

Podobně je tomu také jinde. Nájemníci privatizovaných bytů, kteří by je rádi koupili co nejvýhodněji, protestují. Odvolávají se právě na předchozí levnější prodeje a celkovou zchátralost bytového fondu (tu nakonec radnice ani nepopírají -s odkazem na nedostatečnou úroveň regulovaných nájmů).

Prodejci, tedy obce, často argumentují tím, že nelze jednu skupinu občanů zvýhodnit možností nákupu bytu za nízkou cenu, zatímco druzí nakupují za ceny tržní. A ve hře je pochopitelně i celkový růst cen realit.

PODEZŘENÍ JSOU NEJEN V ÚSTÍ

Spory a vášně se objevují také kvůli rostoucímu počtu podezření z nekalých praktik. To platí především tam, kde prodávají ne byty, ale celé domy - těchto soutěží se totiž mohou zúčastnit i jiní zájemci než nájemníci, zatímco privatizace samotných bytů nikoli.

Ústecké kauze je například velmi podobná aféra v Praze 5, jejíž starosta Milan Jančík byl loni v únoru obviněn z pletich při veřejné soutěži při prodeji bytového domu v ulici Zubatého. Také zde přebil nabídku nájemníků soukromý investor. Policie věc vyšetřovala devět měsíců a pak odložila s tím, že k trestnému činu nedošlo.

Podobná nařčení nedávno padala i v Českém Těšíně. Tamní radní chtěli obálkovou metodou - tedy ve veřejné soutěži, kde si nájemníci konkurují se soukromými firmami - prodávat několik domů v centru města.

SKRYTÁ KORUPCE

Velké otazníky také vyvolává už samotná organizace prodeje. Radnice si často - prostřednictvím výběrových řízení - najímají specializované firmy, které privatizaci připraví a pak i provedou. Kritici ovšem poukazují na personální spojení mezi radními a právě těmito firmami. Nezřídka je kritika oprávněná. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže už několikrát zrušil výsledky takových výběrových řízení, obvykle pro mizivou transparentnost, mimo jiné v Praze 1, Olomouci či v moravských Hranicích.

Na ministerstvu pro místní rozvoj, které má byty v kompetenci, krčí rameny. Zákony totiž při privatizaci obecních bytů zajišťují pouze předkupní právo nájemníků, a to ještě jenom tehdy, prodávají-li se jednotlivé byty. „Obce si mohou samy stanovit podmínky včetně cen. Odpovědnost za cenový vývoj plně nese konkrétní obec a zastupitelé, které si občané zvolili. Zasahovat do jejich práv není možné,“ říká Ivan Přikryl, náměstek ministra pro bytové záležitosti.

O BYTY JE ZÁJEM

Privatizační dramata tedy nejspíš hned tak neskončí. O byty je zájem, stále se prodávají za ceny nižší než tržní. Ve hře jsou nejen zájmy stávajících nájemníků a potenciálních investorů, ale také obvykle napjaté obecní rozpočty - a především miliardy korun.

Na převod do soukromého vlastnictví čeká nemálo bytů. Na bytovém fondu Česka se obce a města stále ještě podílejí zhruba 15 procenty, což představuje asi 450 tisíc bytů. Například radnice městské části Prahy 1 dosud prodala přibližně polovinu bytů určených k privatizaci a získala tak 1,14 miliardy korun. Privatizace ovšem vynáší i v méně atraktivních lokalitách. Třeba v Ústí nad Labem, ležícím na nepříliš prosperujícím severu Čech, získala městská pokladna prodejem obecních bytů a dalších nemovitostí 1,5 miliardy korun.