Privatizační let

Nejasné pozadí odvolání úspěšného šéfa

Důvody pro překvapivou výměnu šéfa České správy letišť Martina Kačura nejsou politické. Alespoň to opakovaně zdůrazňuje ministr dopravy Milan Šimonovský. Nejspíše se mu dá věřit. Zájmy na odvolání úspěšného manažera budou opravdu ekonomické, jen se zatím neví čí.
Martin Kačur odchází ze své pozice po necelých třech úspěšných letech, kdy pražské letiště udělalo velký krok vpřed. Nový terminál za devět miliard korun je před dokončením. Odvolaný šéf přitom dokázal potřebné financování získat bez obvyklé státní garance. V pokročilém stádiu je příprava výstavby druhé vzletové dráhy. Proti počínajícím spekulacím s pozemky je připraven vyvlastňovací zákon, který v současnosti projednává Poslanecká sněmovna. Státní podnik je vysoce ziskový a je fakticky připravený na privatizaci, kterou lze provést velmi rychle. Loni dosáhl čistý zisk 1,7 miliardy korun při tržbách 4,2 miliardy. Možnosti dalšího růstu jsou přitom vzhledem k provedeným a připravovaným investicím obrovské.

Banální daňová nehoda.

Ve srovnání s tím je skutečnost, že ve firmě byly z hlediska daní špatně účtovány investice, v zásadě banální nehodou. Chyba vznikla v době, kdy odvolaný šéf byl pouze provozním náměstkem, a nebyl tedy nijak spjat s jejím vznikem. Naopak nedostatky byly odhaleny Kačurovým managementem a novým auditorem, kterým je po společnosti BDO od roku 2003 člen velké čtyřky - Ernst & Young. Firma podala řádně opravné daňové přiznání a má dostatek zdrojů k zaplacení dodatečné daně. Navíc vzhledem k tomu, že ČSL je státním podnikem, nevznikla státu ani žádná škoda.
I proto nejspíše musela hlasovat dozorčí rada o Kačurově odvolání třikrát, než zástupci ministerstva dopravy získali dostatečný počet hlasů. Skutečností je, že sám Kačur se odvolání příliš nebránil a připustil, že mohl postupovat důsledněji.

Čekání na privatizaci.

Na Kačurovo místo nastoupila dočasně dosavadní finanční ředitelka Hana Černochová, která se významně podílela na způsobu řešení daňové chyby v roce 2002. Pod jejím vedením se nyní bude rozhodovat o dalším rozvoji letiště. Nový terminál, který má být zčásti uveden do provozu již v srpnu a dokončen v prosinci letošního roku, zvedne kapacitu ruzyňského letiště na patnáct milionů cestujících ročně. Druhá vzletová a přistávací dráha však rozšíří dopravní kapacitu letiště až na padesát milionů lidí ročně. Ruzyni tedy čeká i v dalších letech mohutný rozvoj.
Hodně však bude záležet na případné privatizaci a na tom, jak obstojí Česká správa letišť v konkurenci s okolními zeměmi. Zatím byla nejvážnějším konkurentem Vídeň, z níž operují letecké společnosti ze Star Aliance, seskupení kolem německé Lufthansy. Praha je v regionu hubem (čili uzlovým letištěm) Sky teamu. Nyní však po rozhodnutí maďarského dopravce Malév přibyl třetí konkurent, aliance Oneworld, jejímiž vedoucími členy jsou British Airways a American Airlines. O budapešťské letiště v této situaci projevil nikoli překvapivý zájem majitel britského letiště Heathrow, společnost BAA. V médiích se objevily informace, že cena by mohla činit 700 milionů až miliardu dolarů. Hodnota pražského letiště při srovnání objemu přepravy a atraktivity by mohla být i dvojnásobná. V korunách čtyřicetimiliardová privatizace může být lákadlem i pro politiky. Ministr Šimonovský v minulosti prohlásil, že by preferoval prodej akcií ČSL na burze. To by jistě obchodníci s cennými papíry uvítali. A nemuseli by čekat dlouho. Dobře vedený státní podnik s účetnictvím odpovídajícím mezinárodním standardům lze přeměnit na akciovou společnost během několika měsíců a příprava IPO by netrvala o mnoho déle. Nejspíše by ji bylo možné stihnout ještě do voleb. A to už je důvod mít na letišti včas své lidi.