Privatizační spěch

Prodávat se bude spíše letiště než továrna

Společnost Aero Vodochody se bude prodávat formou společného prodeje akcií a pohledávek v držení státu. Česká konsolidační agentura (ČKA) nejprve převezme od dceřiné společnosti Fondu národního majetku Letka 53,31 procenta akcií a budou jí tak patřit celkem 99,97 procenta akcií. Zbývající tři setiny procenta drží Aero Holding.
Od ministerstva financí potom převezme jeho pohledávku ve výši zhruba 5,5 miliardy korun vzniklou za záruky na vývoj a prodej vojenského letounu L 159. Obě transakce proběhnou za korunovou cenu a doplatek bude odvozen od částky, kterou zaplatí nakonec investor. Vláda tím zvolila variantu řešení problémů Aera, kterou doporučila poradenská firma Deloitte & Touche.

Zrušená kapitalizace.

Vláda měla původně představu, že dluh Aera by byl kapitalizován. což však nedovolil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Šlo by totiž o formu veřejné podpory, která by musela být projednána v Evropské komisi. Sám úřad tehdy navrhl jako řešení, aby stát pohledávku nekapitalizoval, ale prodal ji ve veřejné soutěži spolu se svým akciovým podílem. Kapitalizaci potom provede až konečný vlastník. Poradenská firma byla nakonec stejného názoru. Smluvně musí být ještě ošetřena dlouhodobá údržba bitevníků L 159, které jsou momentálně ve výzbroji České armády.
Další zvažovanou variantou bylo rozdělení Aera na dvě části. Jedna by zůstala ve vlastnictví státu a zajišťovala by servis L 159 pro armádu, a právě v této části by byla kapitalizována část pohledávky 5,5 miliardy korun. Druhá očištěná část by se privatizovala spolu se zbytkem státní pohledávky. Rizikem tohoto řešení bylo, že by Evropská komise mohla požadovat vysvětlení a mohla by zkoumat oprávněnost státní podpory. Další možností, o které se uvažovalo, byl souběžný prodej vyčleněné servisní části předem určenému zájemci.
Tyto varianty vyhovovaly armádě, která v průběhu jednání usilovala o co nejbezpečnější zajištění servisu pro své letouny. Při jejich posuzování hlediska rizika, že prodej bude napaden jako nepovolená veřejná podpora, však nakonec nezískaly dostatečnou podporu.

Porcování předem.

V některých médií se objevily spekulace, že o firmu projevili zájem významní evropští hráči, jako Airbus či EADS, nicméně dobře informované zdroje očekávají, že nejvážnějšími uchazeči budou konsorcia připravená na to, že si po privatizaci mezi sebou podnik rozdělí. Na jedné straně stojí výrobní kapacity sloužící k výrobě leteckých komponentů, montáži vrtulníků Sikorski, údržbě starých typů podzvukových letadel, na druhé vzletová a přistávací dráha, která může sloužit pro komerční lety velkých dopravních letadel. Zřízení mezinárodního letiště přitom nevyžaduje velké náklady a výnosy mohou být mimořádně vysoké. Vybudování potřebných letištních provozů však bude poměrně nákladné, a tak lze očekávat, že účastníky konsorcií budou i finanční investoři. Aero je ve složité finanční situaci. Loni sice dosáhlo zisku a podařilo se změnit nevýhodné smlouvy týkající se montáže vrtulníků Sikorski, ale vlastní kapitál je vzhledem ke starým úvěrům stále záporný v rozsahu zhruba pěti miliard korun. A zakázky na klíčový produkt, jímž měl být bitevník L 159, jsou stále v nedohlednu. Lze očekávat, že nový vlastník tento výrobní program opustí. Projekt civilního letounu Ae 270 je také značně nejasný, protože certifikace má několikaleté zpoždění. Navíc Aero má sice zhruba sedmdesát objednávek, ale cena byla kalkulována v době, kdy stál dolar ke čtyřiceti korunám, a tak je otázkou, zda by výroba vůbec mohla být zisková. Lze-li tedy z této privatizace očekávat nějaký větší výnos, tak jen díky zmíněné vzletové dráze. Ta je však natolik atraktivní, že lze očekávat ostrý souboj investorů a dobré obchody pro lobbisty

Do voleb.

ČKA již spustila výběr privatizačního poradce a nového majitele největší české firmy v leteckém průmyslu by měla doporučit vládě do konce dubna příštího roku. Transakce má být vypořádána do června, tedy ještě do voleb. Prodej by měl začít v nejrychlejším případě na počátku října a due diligence by přišla na řadu zhruba v polovině ledna.
Tomuto tempu ale zcela neodpovídá i výběr právního a finančního poradce. Smlouvy s nimi mají být uzavřeny nejdříve 22. listopadu.
K účasti bylo vyzváno po pěti uchazečích. Uzávěrka nabídek je 9. srpna. Požadavky jsou přitom poměrně tvrdé. Poradce musí mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu podnikání v minimální výši sto milionů korun, musí doložit reference za poslední tři roky na poradenství při prodeji firmy se základním kapitálem nad sto milionů korun, kdy se prodával majetek na území Česka a kupujícím byl zahraniční investor. Právní poradce navíc musí doložit, že má zkušenost s řízením před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nebo Evropskou komisí, a to ve věci veřejné podpory.