Vláda počítá s prodejem státních podílů asi v 740 podnicích
Polská vláda oznámila ve druhé polovině dubna avizovaný plán privatizace na příští čtyři roky. Dosud má polský stát větší či menší podíl zhruba v 1200 podnicích a plán počítá s privatizací státních podílů v 740 z nich. Dle vyjádření Jacka Sochy, v letech 2004-2005 ministra státního pokladu v postkomunistické vládě Marka Belky, by se tak Polsko vlastnickou strukturou své ekonomiky přiblížilo standardům Evropské unie. Socha si též od privatizace slibuje zvýšení efektivity polské ekonomiky. V tom se s ním, až na představitele opozičního Práva a spravedlnosti (PiS), shodují snad všichni experti i komentátoři. Nicméně sporné body se týkají privatizace respektive neprivatizace některých velkých podniků, dalšího osudu strategicky velmi citlivého energetického (ale i bankovního) sektoru ekonomiky a v neposlední řadě i toho, jak vláda hodlá se zisky z privatizace naložit.
Vládní privatizační seznam je zajímavý i tím, co na něm chybí: některé velké podniky z oblasti energetiky jako PKN Orlen, Lotos či PGNiG (Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo - největší polská firma zabývající se těžbou plynu a ropy); podniky zajišťující základní infrastrukturu jako Polská pošta (Poczta Polska) nebo Polské železniční dráhy (PKP Polskie Linie Kolejowe - správce železniční infrastruktury, tratí, budov apod.); či také druhý největší světový producent stříbra a šestý největší producent mědi KGHM Polska Miedź. V případě KGHM je důvod viditelně politický – Donald Tusk ve volební kampani tamním odborářům osobně slíbil, že jestli Občanská platforma vyhraje volby, privatizovat se nebude. Nyní tedy musí dodržet slovo. A polský stát si ve svých rukou ponechá například i Totalizator Sportowy (tedy jakousi polskou Sazku), kde má dokonce stoprocentní podíl.
A co se tedy v Polsku privatizovat bude? Do konce roku 2011 hodlá vláda dosáhnout toho, aby byla už plně privatizována celá odvětví ekonomiky - průmysl farmaceutický, potravinářský, lihovarnický, elektrotechnický, chemický, polygrafický, vydavatelský a dřevařský, dále pak stavebnictví, turistický ruch a loděnice. A též celý finanční sektor, aerolinie LOT a i některé podniky z oblasti energetiky.
Podle vyjádření ministra státního pokladu Aleksandra Grada počítá vláda s tím, že by privatizace mohla vynést až 30 miliard zlotých. Vláda hodlá 40 procent takto získaných prostředků poukázat na Fond demografické rezervy (Fundusz Rezerwy Demograficznej), a omezit tak předpokládané negativní dopady stárnutí populace. Což lze jistě hodnotit jako prozíravé opatření.
VAROVNÝ HLAS ZE DVOU USTRAN
Vláda se nicméně ocitá pod dvojí palbou. Ekonomičtí liberálové jí vyčítají, že by měla soukromému kapitálu a tržním silám odevzdat skoro vše, co (spolu)vlastní, neboť státní vlastnictví je tak či onak bytostně neefektivní, a to i v energetice. Zprava však zaznívá varovný hlas konzervativní opozice, jež vládní privatizační plán – v narážce na zkratku Tuskovy Občanské platformy, v polštině PO - označila za „POsezonní výprodej národního majetku“. PiS upozorňuje na to, že je nutné ponechat v držení či v účinném kontrolním dohledu státu daleko více strategických podniků. Opozice konkrétně poukazuje zejména na největší polskou banku PKO, kde stát vlastní 51,49 procenta akcií, ale jež má být nyní privatizována. Podle mínění PiS by si však stát měl v bankovním sektoru ponechat v držení alespoň jednoho velkého „hráče“.
Opoziční kritika nemusí mít význam pouze teoretický, tedy takový, že by třeba bylo dobré se nad – nepochybně politicky motivovanými – výtkami opozice zamyslet, zda neobsahují i nějaké poučné „věcné jádro“. Vládní čtyřletka je sice koncipována na volební období současné vlády, tedy do roku 2011, avšak rok před tím se budou konat velmi důležité prezidentské volby. A snaha Donalda Tuska uspět v nich - či samotný jejich výsledek - ještě mohou do privatizačního plánování vnést jisté výrazné politické korektury.
BOX
Nejsou na privatizačním seznamu
PKN Orlen
Lotos
PGNiG
Poczta Polska
PKP Polskie Linie Kolejowe
KGHM Polska Miedź
Totalizator Sportowy
