Posiluje česká i slovenská koruna.
Tento pohyb nemá žádné zásadní fundamentální opodstatnění, je způsoben převážně takzvanými technickými faktory a obnoveným zájmem nadnárodních investorů. Podobná poklidná nálada by měla vydržet v podstatě až do konce roku. V posledním Eurodeníku roku 2007 jsme uváděli, že kurz koruny na konci roku 2008 bude 25,50 korun za euro. Dnes – i po průchodu finanční krizí – nemáme nejmenší důvod tuto rok starou prognózu měnit. A současně dodáváme, že na konci roku 2009 bude podle nás kurz na 24,30 korunách za euro.
Na špatné zprávy z ekonomiky jsme si v průběhu finanční krize již zvykli. Proto také velkou odezvu nevyvolala ani velmi významná zpráva, že tři americké automobilky žádají americký Kongres o pomoc za 34 miliard dolarů. Ještě pozoruhodnější je odpověď předsedkyně Sněmovny reprezentantů N. Pelosiové, podle níž není jiné možnosti, než pomoc poskytnout.
Zarážející a pro finanční trhy varovná je zejména ona samozřejmost, s jakou privátní sektor natahuje ruce pro peníze a současně s jakou stát tyto peníze poskytuje. Regulace a rozpínání se státního sektoru by během této krize mohly dosáhnout monstrózních rozměrů. Zpětný chod, tedy odbourání regulace, ale bude následně téměř neprůrazný. Důsledky pro veřejné finance budou zlé. Zejména v případě malých zemí může zadlužení dosáhnout míry, kterou začnou jednoho dne investoři považovat za rizikovou. Pokud dnes stát nalije peníze do ekonomiky na záchranu méně efektivních odvětví, přesouvá tím problém hned na příští a všechny další roky, kdy si nebude moci dovolit takové výdaje, jaké by jinak mohl. Dnešní urychlení růstu hrubého domácího produktu znamená zpomalení jeho budoucího růstu.
