Nad seznamem s agenty KGB propukla v Itálii politická hysterie
Historik z Cambridžské univerzity Christopher Andrew a britský občan s ruským původem Vasilij Mitrochin se podepsali pod objemnou knihu o aktivitách KGB v Evropě a ve Spojených státech. Ve většině zemí byla kniha s názvem Mitrochinův archiv přijata jako pochoutka pro zájemce o činnost tajných služeb, pouze v Itálii způsobila politický poprask. Z dokumentu vyplývá, že Itálie byla po Francii hlavní základnou pro špiony KGB, a tak současná vláda pod tlakem opozice musela konečně uveřejnit seznam agentů, spolupracovníků a kontaktovaných osob KGB, který je také dílem Mitrochina. Podle seznamu pracovalo pro KGB 260 italských diplomatů, novinářů, podnikatelů a odborářů.
Vasilij Mitrochin byl zaměstnán zhruba třicet let v archivech sovětské tajné policie a více než deset let opisoval a anotoval ohromný počet důvěrných informací o operacích aparátu sovětské tajné služby - od Leninových dob až po 80. léta. V roce 1992 se usídlil ve Spojeném království, kde předal britským tajným službám tisíce stran svého archivu.
Zatímco na veřejnost se o úniku tajných dat dostalo minimum informací, spřátelené vlády a jejich tajné služby měly informace z první (britské) ruky. Mezi příjemci byly na přelomu let 1995-1996 samozřejmě i tajné služby italské vlády. Tehdejší vlády - úřednický kabinet Lamberta Diniho a později kabinet Romana Prodiho - však tyto informace udržely pod pokličkou. Ovšem Prodi nyní dementuje, že by o seznamu věděl.
Možná právě proto se dnes „aféra Mitrochin stala v Itálii hlavním říjnovým politickým tématem, a to až do té míry, že způsobila silné potíže současnému italskému kabinetu pod vedením bývalého komunisty Massima D Alemy.
Mlčení vlád v této choulostivé věci posloužilo pravému středu, který je dnes v opozici, jako zbraň proti levicové vládě. Silvio Berlusconi, vůdce opozice, obvinil vládu, že se snaží záležitost ututlat, zatímco „občané chtějí znát jména zrádců země .
Není to přitom poprvé, kdy se Itálie v uplynulém desetiletí vypořádala s podobnými skandály z doby studené války. Poprvé šlo o plán odbočky zednářské lóže P2. Její Plán demokratického obrození z roku 1975 byl strategií na změnu politického systému v případě nutnosti - kdyby se komunisté dostali k moci. Jakmile se o případu vláda v 90. letech dověděla, ihned plán odtajnila. Podobně proběhlo odtajnění takzvané vojenské organizace „Gladio , jež měla sloužit jako obranný mechanismus v případě vojenského útoku Varšavské smlouvy. Jejím úkolem ovšem bylo i sesazení komunistické strany, pokud by se dostala k vládě v demokratických volbách.
Oba případy vyvolaly skandály a v obou figurovalo několik jmen politiků. O Mitrochinově archivu, který naplno ukazuje, jak zvláštní byly vztahy mezi Římem a Moskvou, však nikdo nemluvil. Proč?
Odpověď není těžká. Ve vládě jsou dnes levicoví demokraté, kteří se předtím jmenovali Demokratická strana levice a ještě předtím Italská komunistická strana (PCI). Opozice tvrdí, že Prodiho vláda levého středu stejně jako D Alemova se tvářily, že n ic nevědí jen proto, že mezi špiony byli i jejich lidé.
Vztahy mezi největší komunistickou stranou v západní Evropě a KSSS byly často protikladné. Samozřejmě nešlo o poddanství vůči velkému sovětskému bratru (což dokazují zejména události následující po Pražskému jaru a působivý odklon vů dce italských komunistů Enrica Berlinguera od Moskvy v sedmdesátých letech). Nicméně italští komunisté až do poslední chvíle využívali financí z Moskvy a část vedení strany udržovala se Sovětským svazem úzké kontakty.
Proto když se našlo na Mitrochinově seznamu i jméno socialistického politika Armanda Cossuty, přezdívaného „muž Moskvy , nebylo to velkým překvapením. Zmíněný Cossutta byl lídrem prosovětské frakce PCI a dnes je šéfem Strany italských komunist ů, malého uskupení, které podporuje D Alemův kabinet. Zato překvapením seznamu je bývalý generální tajemník socialistů De Martino - morální autorita italské levice.
V polovině října byl seznam oficiálně publikován. Kolem jmen však panuje hodně pochybností. Obsahuje totiž mimo známých mnoho jmen neznámých (včetně několika pseudonymů). Je pravděpodobné, že je seznam nafouknutý víceméně náhodně získanými jmény, například z nějaké oficiální večeře či návštěvy na sovětské ambasádě.
D'Alema a jeho vláda však vyšli z této aféry citelně oslabeni. Skandál s přízviskem Mitrochin byl jiskrou, která dovedla k explozi všechny rozpory uvnitř heterogenní vládnoucí koalice.
Ve hře je teď přerozdělení vládních křesel a složení nového Olivovníku (bývalá aliance stran podporujících vládu Romana Prodiho). Jak bude vypadat tento Olivovník II, zatím nikdo přesně neví a možná to už italskou veřejnost zvyklou na výměny v lád ani moc nezajímá. V Itálii tak teď zůstává vláda jen silou vůle a s podporou stran, které v parlamentu disponují pouhou hrtskou hlasů. Možná dojde ke krizi, což v Itálii znamená vyslovení nedůvěry vládě a její výměnu. Mluví s e o tom, že novou vládu nemusí vést za každou cenu současný premiér D Alema. Tento skandál kolem jmen nemá jen politický dopad, ale i možný trestněprávní, vše je zatím v šetření italské prokuratury.
