V Jižní Koreji schválili minulý rok možnost osobního bankrotu pro 1,5 milionu obyvatel. Tito lidé měli dostat druhou šanci, aby v budoucnu neohrozili státní rozpočet. V padesátimilionové zemi nikdo neprotestoval. Naopak to bylo všeobecně přijato jako lidské gesto. V desetimilionové zemi s jedním milionem lidí v exekuci budí řešení této patologie velké vášně.
Pojďme se proto podívat, co by mohla přinést chystaná novela insolvenčního zákona očima těch, kteří se dlužníkům snaží pomoci z pasti, a těch, kterým tito lidé dluží. K tzv. Pelikánově novele se sešlo 52 pozměňovacích návrhů a zatím stále není jisté, jak velké skupině lidí a za jakých podmínek poslanci umožní „restart“. Vybrali jsme ty nejzásadnější navrhované změny, které budí kontroverze.
Pod třicet s podmínkou?
V současnosti se ročně podaří vstoupit do oddlužení ani ne 20 tisícům lidí. Překážkou je především povinnost dlužníka splatit během pěti let alespoň třicet procent. Novelu bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který chtěl umožnit oddlužení i těm, kteří během sedmi let splatí nulu, zmutoval v tomto ohledu Patrik Nacher. Ten vyslyšel křik o morálním hazardu a podmínky oddlužení zpřísnil ve svém návrhu tím, že hranice 30 procent zůstane zachována, ale i pokud by jí dlužník nedosáhl, bude mít šanci na oddlužení. Rozhodovat o tom bude ovšem soud.
PRO:
Pro zástupce věřitelů je ve srovnání s původní Pelikánovou novelou a návrhem Kateřiny Valachové (ČSSD) současný projednávaný návrh Patrika Nachera (ANO) jakžtakž přijatelný. Nejraději by jej ale viděli jen do minulosti, respektive do roku 2016, kdy vstoupil v platnost zákon o spotřebitelském úvěru, který odstranil ta největší zvěrstva. Pro dluhy mladší a ty budoucí by chtěli zachovat současnou úpravu beze změny. Nula nebo méně než 30 procent je pro ně jako červený hadr. „Výsledný efekt by byl, že by došlo de facto ke zrušení soukromého dluhu a z věřitelů - ze všech bez výjimky - by se staly subjekty druhé kategorie,“ říká Filip Hanzlík, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace. Podle něj by se zpochybnilo staré zavedené pravidlo, že dluhy se mají platit, což by považoval za společensky „velmi erozní“.
PROTI:
„Tohle má potenciál výsledný efekt novely výrazně snížit. Jakkoli se to může zdát správné, ve skutečnosti tento návrh přináší velkou míru nejistoty a potenciální nespravedlnosti napříč republikou. Jedná se o návrh v evropském kontextu zcela ojedinělý a s ohledem na připravovanou směrnici Evropského parlamentu zbytečný, neboj bude s novou směrnicí v rozporu,“ upozorňuje Radek Hábl, autor Mapy exekucí. Právě tuto nejistotu by ještě mohl podle neziskového sektoru odstranit návrh poslankyně Kateřiny Valachové, který by znamenal, že pokud člověk během oddlužení nic neporuší a nebude mu zrušeno, kýžené mety dosáhne i bez přezkumu soudu.
Radek Hábl, autor Mapy exekucí
Pro zavedení „nuly“ bez podvazování soudem by byl i insolvenční správce Lukáš Zrůst. „My se můžeme přiklonit k balkánskému modelu neoddlužování, nebo k tomu západoevropskému, kdy se může fyzická osoba oddlužit nejdéle do pěti let i za předpokladu, že dlužník nezaplatí ,nic‘. K tomuto modelu se v poslední době připojilo i Slovensko, Polsko a Rakousko po zrušení hranice deset procent dluhů do dvou let,“ říká.
Tomáš Valášek, ředitel Insolvence 2008 oceňuje, že zachování třicetiprocentní hranice zůstalo v zákonu jako jakýsi standard, o který by mělo být usilováno, upozornil nicméně, že pokud budou soudy posuzovat dlužníky individuálně, dojde k jejich zahlcení. „To bude v případě přijetí novely nutné vyřešit, neboj jinak by mohlo dojít k nežádoucí automatizaci rozhodovacího procesu, a oddluženy by tak mohly být i osoby, které při oddlužení nesledovaly poctivé záměry,“ soudí Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.
Potíž je v tom, že výsledný efekt a fungování novely v této podobě poznáme podle neziskovek až za pět let podle toho, jak k formuli, že dlužník „dělal, co mohl“ přistoupí soudy. Neochotu dlužníků podstupovat pětileté martyrium s nejistým výsledkem poznáme o něco dřív na počtu insolvenčních návrhů.
Bez stropu, nebo 2,2 milionu?
Návrh poslance Jana Farského (STAN), aby z původní Pelikánovy nulové varianty zmizel strop 2,2 milionu, opět vyvolal nesmiřitelné postoje.
PRO:
Podle neziskovek by více než dvoumilionový limit znamenal stopku pro lidi bez východiska, kterým se dluhy historicky a mnohdy nespravedlivě vlivem příslušenství nastřádaly v průběhu desetiletého řádění lichvářů a predátorských firem. Vyřadil by je hned na začátku. Znamenalo by to pro ně něco jako odsouzení na doživotí.
PROTI:
Pro věřitele představuje hranice 2,2 milionu poslední brzdu dlužníků a zároveň jejich motivaci, aby se začali starat o své dluhy dřív, než přerostou nějakou únosnou mez. „Lidé by se potom mohli zadlužit takřka bez omezení a následně se dluhů jednoduše zbavit splacením naprostého zlomku dlužné částky,“ apeluje Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.
Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů
Zrychlení na trojku za šedesát?
Novela by měla zařadit i novou rychlost. Dlužník se svého břemene zbaví už za tři roky, když splatí 60 procent pohledávek. Polarita je opět výrazná.
PRO:
„Je to pozitivní motivace pro dlužníky zaplatit věřitelům víc v kratším čase,“ je spokojený Radek Hábl z Mapy exekucí. Oceňuje také, že by se kratší oddlužení mohlo týkat starobních a invalidních důchodců.
PROTI:
Zástupce věřitelů Filip Hanzlík chápe nový model osobního bankrotu jako přímý návod pro (některé) dlužníky, aby v budoucnu nezaplatili svým věřitelům ani o korunu víc, než 60 procent nezajištěných dluhů. Pavel Staněk z ČAV to vidí stejně: „Zhruba 60 procent dlužníků je dnes schopno splatit v průběhu pěti let více než polovinu dluhu a čtvrtina oddlužení je úspěšně ukončena splacením celé dlužné částky. Nevidíme proto žádný oprávněný důvod, proč oddlužení ukončovat již po třech letech, a krátit tak věřitele na značné části jeho pohledávky, kterou by mohl dlužník v následujících dvou letech bez problémů splatit, “ říká Staněk.
Minimálně dva tisíce měsíčně?
Dlužníci by museli už na začátku procesu oddlužení prokázat, že budou schopni hradit věřitelům alespoň tolik jako insolvenčnímu správci.
PRO:
Věřitelé poukazují na to, že přece není spravedlivé, aby insolvenční správce získal od dlužníka ve finále více peněz než oni.
PROTI:
Tato povinnost by podle neziskovek omezila přístup k institutu oddlužení nejohroženějším skupinám - rodičům samoživitelům, starobním či invalidní důchodcům a obecně všem s nízkými příjmy. „Ve výsledku by to znamenalo, že lidé s predikovanou měsíční srážkou nižší než 2100 korun nebudou do procesu vůbec vpuštěni, i kdyby byly jejich dluhy malé, a byli by proto schopni zaplatit třeba 60 procent svých závazků,“ říká Radek Hábl.
Lichva, hloupost a omyly státu. Proč se nedaří vysvobodit milion Čechů z dluhové pasti?
Víc vyděláš, víc ti zůstane?
Novela by měla zavést i motivační prvek do výpočtu částky, kterou nebudou muset lidé v procesu oddlužení odevzdat insolvenčnímu správci. V současnosti si z vyššího než původně deklarovaného výdělku mohou ponechat maximálně tři tisíce, nově by to mělo být šest tisíc.
PRO:
Kromě neziskovek tento nový prvek přivítají i zaměstnavatelé, kteří se perou o každou ruku, a to včetně té vězeňské. „Ze zkušenosti vím, že dnes není pro zaměstnavatele tak velký problém záznam v rejstříku jako to, že mají propuštění několik exekucí, což je administrativně náročné a firmy nemají prostředek, jak je motivovat k výkonu,“ říká Pavla Aschermannová, právnička neziskové organizace Rubikon centrum.
Recidiva je u nás 70procentní a jedním z důvodů jsou právě neřešitelné dluhy, které vězňům znemožňují návrat do života. Jedním z problémů je obecně velmi nízká nezabavitelná částka, která je ještě menší než v exekučním řízení a nedá se z ní vyžít. „To obecně vede dlužníky k tomu, aby legálně nepracovali, pobírali dávky a přivydělávali si načerno. Pak mají dvakrát až třikrát vyšší rozpočet, než když mají srážky ze mzdy,“ vysvětluje Aschermannová. Zaměstnavatelé proto vymýšlejí složité cesty, jak udržet a motivovat pracovníky s exekucemi jinak než finančně.
PROTI:
Z opačné strany tábora nezaznívají protesty. Z práce dlužníka načerno nemají věřitelé žádný užitek.
Sankce jako podřízené pohledávky?
Úroky, sankce a další příslušenství dluhu by mohly být podle jednoho z pozměňovacích návrhů uspokojovány v režimu tzv. podřízených pohledávek, tedy až po úplném uhrazení všech ostatních pohledávek zahrnutých do oddlužení.
PRO
Podle neziskovek jde o krok správným směrem, daly by se tak alespoň částečně postihnout nemravné predátorské praktiky z dob minulých. Vstřícní jsou i věřitelé. „Výrazně by to zvýšilo šanci dlužníků na úspěšné ukončení oddlužení a zároveň vedlo také ke spravedlivějšímu rozdělování splacené částky mezi jednotlivé věřitele,“ říká Pavel Staněk za Českou asociaci věřitelů. Kolonku
PROTI
Tentokrát můžeme vynechat.
Dále čtěte:
Průměrný dluh českých dlužníků po letech snižování stoupl. Loni se zvýšil o 4000 korun
Finanční správa plní seznam nespolehlivých osob. Je jich už skoro 7500
Exekucí nebezpečně přibývá, problém má už skoro 900 tisíc lidí
Nespolehlivých plátců DPH v Česku ubývá. Je jich nejméně za poslední rok
Nevědí ani, kde si půjčili. Krupské sídliště bylo rájem lichvářů. A v pasti je doteď
