Skutečné viníky finanční krize českého sportu je nutné hledat v nedávné minulosti u samotných tělovýchovných činovníků
Nemůžete sehnat dost peněz na sportovní činnost? Stát dává vašemu klubu stále méně nebo již vůbec nic? Nevadí, možnosti, jak se dostat k potřebným financím, stále existují. Svědčí o tom ostatně i příklad týmu druhé německé hokejové ligy Landshut Cannibals. Když vedení bavorského mančaftu vyčerpalo všechny možnosti, jak naplnit rozpočet od tradičních donátorů a partnerů, obrátilo se na neobvyklého sponzora – místní nevěstinec. Suma, kterou vykřičený dům jménem Lustra klub podporuje, není známa, nicméně logo nového sponzora proniklo i na dresy jihoněmeckých hokejistů. Možná by se touto cestou mohly inspirovat české kluby z německého a rakouského příhraničí.
Ale nyní vážně. Nářky českých sportovců a především funkcionářů nad nedostatkem finančních prostředků začínají připomínat pouťovou odrhovačku, kterou neúnavný flašinetář hraje stále dokola. Pravdou je, že přísun financí z eráru se v poslední době notně ztenčil a stát se ke sportovcům chová dost macešsky. O tom ostatně svědčí i změna zákona o zdanění hazardu nebo vyškrtnutí 800 milionů korun z návrhu státního rozpočtu pro příští rok.
Skutečné viníky finanční krize českého sportu je však nutné hledat v nedávné minulosti u samotných tělovýchovných činovníků. Tedy lidí, kteří měli finanční prostředky shánět a hlavně dohlížet na to, aby nejhodnotnější majetek sportovců – loterijní společnost Sazka – prosperoval a plnil své poslání. Bohuobálka žel, špatná rozhodnutí kombinovaná s absolutní nekompetentností, ignorantstvím a nulovou ochotou řešit problémy Sazky – vše navíc notně přiživováno mnohamilionovými odměnami – to jsou hlavní důvody, kvůli kterým sportovci přišli o stamiliony ročně.
Konkrétními viníky jsou především jedinci, kteří českému sportu vládli v poslední dekádě. Ať už jde o bývalé šéfy Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV) Vladimíra Srba a Pavla Kořana nebo odstupujícího předsedu Českého olympijského výboru (ČOV) Milana Jiráska. Zatímco u Srba a Kořana není – vzhledem k jejich vazbám na někdejšího bosse Sazky Aleše Hušáka – pochybení nečekané, o to více překvapující je u Jiráska. Neobstojí ani argument, že se situací v Sazce nemohl nic dělat, protože ČOV držel v loterijní firmě jen nepodstatný podíl. Zvlášť když si na odměnách a prebendách přišel na více než 25 milionů korun. „Pan Jirásek již řadu let nemá ve své funkci co dělat a na pádu Sazky nese stejnou odpovědnost jako předsedové ČSTV.
Nevšiml jsem si, že by se za celou dobu, co seděl v představenstvu, nějak vymezil proti Hušákovi – ať už šlo o stavbu arény, nákladné hospodaření firmy a rozhazování dalších peněz,“ nebere si servítky nový šéf ČSTV Miroslav Jansta.
I proto budou mít nově nastupující vládci českého sportu – Jansta a zejména budoucí předseda ČOV Jiří Kejval – ztíženou roli při záchraně finančně živořící branže. Přestože oba mají pro tuto roli vhodné předpoklady: Kejval coby schopný manažer a prototyp moderního bafuňáře, který se stále aktivně věnuje sportu; Jansta, protřelý právník, disponující nezanedbatelným vlivem na politické špičky, a to napříč spektrem.
Času na zásadní systémové změny však není mnoho. Česká populace místo sportu dává přednost pasivnímu trávení volného času a slušně řečeno kyne. Bez změn se olympijské medailové žně, jako letos v Londýně, již nemusí nikdy opakovat. A peníze v celé záležitosti sice nepředstavují jediný, ale zásadní problém. Přitom zkušenosti z Bavorska ukazují, že se finance dají sehnat různými způsoby. Navíc rozdíly mezi německým vykřičeným domem a současnou českou politickou scénou nejsou tak zásadní. l
O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz, Ondřej Hergesell • hergesell@mf.cz
