Zavřené továrny, chybějící přepravní kontejnery, nedostatek očkovaných námořníků, ucpaný Suez i zboží hromadící se v přístavech. To je výčet jen několika z mnoha palčivých problémů, jež v průběhu uplynulých dvou a půl roku ochromily globální dodavatelský řetězec a vyvolaly krizi, jakou toto odvětví již dlouho nezažilo – nebo možná nikdy.
„To, čeho jsme byli, respektive stále jsme svědky, pramení ze skutečnosti, že jediným faktorem, na který firmy v rámci logistiky zboží hledí, respektive hleděly, byla cena,“ má jasno Marek Šucha, šéf české poradensko-technologické firmy Logio, která se právě na problematiku supply chain managementu dlouhodobě zaměřuje.
Cena přepravy zboží z Číny byla podle něj díky státní podpoře nastavena velmi nízko, a tak bylo zcela logické, že poptávka po takovýchto službách poroste. Dnes však už firemní manažeři přemýšlejí jinak. Nezajímají se jen o to, kolik to jejich společnost bude stát, ale hlavně jestli dané zboží či materiál dorazí včas a jestli tyto dodávky budou stabilní.
„Že se zavře přístav v Šanghaji nebo že dojde k ucpání Suezského průplavu, si před pár lety uměl představit asi jen málokdo. My jsme shodou okolností asi před třemi roky publikovali studii, co by se stalo, kdyby přeprava v Suezu zkolabovala. A dá se říct, že přesně to samé se vloni také vyplnilo.“
„Pozitivní zprávou je, že tato krize je pro planetu velmi příhodná. Když si totiž uvědomíte, co všechno se na takto dlouhé vzdálenosti vozí, donutí to člověka některé věci přehodnotit. Přeprava zboží z Asie do Evropy zatěžuje životní prostředí daleko víc než všechny automobily na světě. A to je pochopitelně potřeba změnit,“ má jasno Šucha.
Čína na hranici logistických kapacit
Covidová pandemie dodavatelský řetězec změnila. Pravdou podle Šuchy nicméně je, že tento přerod spíše jen urychlila, než že by byla jeho skutečnou příčinou. Podobná krize byla na spadnutí již delší dobu, byť možná ne v takovém rozsahu.
Původním spouštěčem růstu nákladů na logistiku a narušených řetězců je sektor e-commerce, respektive jeho plošný rozmach, tvrdí šéf Logia. Ačkoliv totiž nyní e-shopy – alespoň ty působící v Česku – do jisté míry stagnují, v uplynulých letech jejich tržby rostly nevídaným tempem. Během první covidové sezóny si sektor jako takový meziročně polepšil o 26 procent a utržil na 196 miliard korun, jak ukázala čísla Asociace pro elektronickou komerci. Vloni pak dle Shoptetu přidal dalších 14 procent a jeho tržby se navýšily na úctyhodných 223 miliard. A protože podobně tomu bylo i v ostatních zemích (například v Německu vloni meziročně vyrostl o 19 procent), začala Čína coby hlavní výrobna navzdory velikosti své ekonomiky zkrátka a dobře nestíhat.
„Před nástupem covidu byly dodavatelské řetězce extrémně dlouhé. Firmy přesouvaly výrobu do Asie, nebo si odsud nechávaly ve velkém dovážet výrobní materiál. Faktem nicméně je, že Čína prostě dosáhla svých logistických a mnohdy i produkčních kapacit. To se projevilo právě oním zdražováním a celkovou destabilizací dodavatelských řetězců.“
Cena za přepravu zboží na trase Asie–Evropa vylétla v uplynulých dvou letech na více než pětinásobek své dřívější úrovně. Jestliže před pandemií stála doprava jednoho 40stopého námořního kontejneru něco kolem dvou tisíc dolarů, začátkem letošních prázdnin to bylo tisíc jedenáct. A právě proto, že firemní manažeři nyní začínají upřednostňovat stabilitu a kvalitu dodávek na úkor nákladů, jsou takové ceny nejspíš již jednou pro vždy pasé. Pakliže k nějakému zlevnění dojde, bude podle Šuchy sotva třetinové.
„Bude se z mé strany jednat o prostý tip, ale troufám si říct, že časy, kdy se za přepravu platily jen dva tisíce dolarů, jsou skutečně pryč. V budoucnu se zákazníci nebudou zdráhat si připlatit za spolehlivost, kterýžto faktor se pro ně kvůli událostem posledních dvou let stal jedním z těch nejdůležitějších. Možná k nějaké cenové korekci směrem dolů dojde, ale určitě se už nevrátíme na úroveň z dob před pandemií. Tipuju, že o více než 30 procent se přeprava z Asie do Evropy nezlevní,“ předpovídá.
Místo skladníků roboty
Zvyšující se logistické náklady (a stále problematické zásobování) se firmy chystají řešit jinými způsoby. Ty budou spočívat v omezování outsourcingu a lokalizování výroby poblíž vlastních sídel, respektive blíže koncovým zákazníkům.
Tak by tomu mělo dle Šuchova názoru být alespoň v případě výrobních podniků. Co se e-shopů týče, v tomto segmentu nejspíš převládne takzvaný fulfillment, jenž spočívá v zajištění (nejen) kompletního logistického servisu ze strany k tomu specializované externí společnosti. „Ostatně právě díky fullfilmentu mohou v dnešní době i velmi malé e-shopy konkurovat velkým, zaběhlým hráčům,“ má jasno 47letý manažer.
V čím dál větší míře by měly být rovněž k vidění takzvané automatizované sklady, v nichž namísto lidí pracují autonomní roboty v podobě vozítek, nakladačů a či plošin. I jejich nástup urychlila pandemie a s ní související problémy. Zejména pak omezená nabídka skladových ploch, rostoucí nájmy i nedostatek personálu.
Výhodou takovýchto skladů je, že je v nich zboží nahuštěno daleko více než ve skladech konvenčních, a tedy nezabírají tak velký prostor. „Naše firma aktuálně plánuje automatizované sklady pro Rohlík.cz a pár dalších velkých firem. V minulosti jsme dělali hodně skladů pro sektor automotive a nyní jsme přesvědčeni, že se tento koncept bude rozšiřovat i do dalších odvětví. Protože čím dražší bude si takovou plochu pronajmout a čím dražší budou skladníci, o to rychlejší bude návratnost celé investice,“ potvrzuje šéf Logia, které letos cílí na 300milionový obrat.
Úžasné je především to, co zůstává skryto
Co si pod pojmem automatizovaný sklad vlastně představit? Jak konkrétně taková technologie vypadá? Dle Šuchy je možností vícero: „Ona automatizace se dá dělat na mnoha úrovních. Některé firmy mohou mít automatizovaný například jen příjem a výdej zboží či automatické dopravníky. V rámci vyšší úrovně automatizace je často budova skladu tvořena opláštěnou technologickou konstrukcí, kde jezdí roboty a přemísťují zboží z úložiště na výdej a naopak z příjmu do úložiště zcela automaticky.“
Nejznámějším řešením tohoto druhu je zřejmě sklad od švédského AutoStoru. Skandinávská firma přišla s kovovým roštem osazeným kolejnicemi, po kterých se pohybují autonomní zakladače, jež z jednotlivých boxů vyzvedávají konkrétní produkty. Podobné řešení v současnosti nabízí rovněž český startup IdeaStorage, na jehož vývoji spolupracoval s odborníky z Technické univerzity v Liberci. Inkriminovaný sklad už jistou dobu používá například Česká pošta či společnost Amix Nutrition, přičemž do konce letošního roku hodlá firma na jeho dodání uzavřít další tři významné zakázky.
Lidé z Logia navrhli za 18 let existence společnosti takovýchto skladů desítky. A jak jeho vedení prozrazuje, rozhodně se nejedná o práci, která by se dala stihnout za pár dní, potažmo týdnů.
„Samotné plánování je několikaměsíční proces. Když nebudu počítat různá stavební povolení a podobné formality, tak se zde bavíme o horizontu minimálně půl roku,“ konstatuje Šucha. „Zajímavé je, že pokaždé, když se o těchto skladech píše, tak se vždy píše hlavně o robotech. To nejzajímavější se však ukrývá někde docela jinde. Je to právě onen inteligentní systém, který celý sklad, a tedy i roboty, řídí a který zůstává skryt na pozadí,“ dodává s tím, že při navrhování automatizovaného řešení je kladen velký důraz na to, aby software skladu dokázal komunikovat se stávajícími systémy konkrétního zákazníka.
Od supermarketů po pivovary
Zákaznická základna se za dobu existence firmy významně rozrostla. Klienty v Logiu počítají na stovky, přičemž řada z nich se může pyšnit velmi zvučným jménem. Je mezi nimi například síť obchodů Albert a část prodejen Coop, dále pak třeba Mall.cz, Nestlé, lékárny Dr. Max či Staropramen.
Všem těm Šuchova společnost pomohla s řízením jejich materiálových toků, navrhla pro ně konvenční i automatizované sklady, potažmo poradila, jak vlastní logistiku nastavit tak, aby náklady na ni byly co nejmenší a zároveň příliš nezatěžovala životní prostředí. Využívá k tomu pokročilé plánovací algoritmy i umělou inteligenci.
„Naše softwary pro inteligentní plánování toho dokážou opravdu hodně. Včetně nastavení ceny produktu pro koncového zákazníka. Právě od ní se vlastně všechno ostatní odvíjí. Na základě prodejní ceny systém určí, totiž navrhne, od jakých dodavatelů se má co objednat a kdy je to potřeba objednat. Navrhne, do jakého skladu se má zboží doručit a jakým způsobem by se s ohledem na zmíněnou dekarbonizaci celého odvětví – která se skutečně stává velmi důležitým aspektem – mělo dopravit,“ vysvětluje Šucha závěrem.
