Jedna z nejobtížnějších věcí ve veřejné politice je nastavit z medicínského hlediska dobře fungující zdravotní systém, který nebude neúnosně drahý. V roce 1970 byly celkové výdaje na zdravotnictví v USA na úrovni 6,9 procenta tehdejšího HDP. Dnes při nepoměrně vyšším americkém HDP pohltí 17,9 procenta - v poměru mezi cenou a výkonem je to zdaleka nejhorší číslo ze všech bohatých zemí na světě.
V podstatě nedostižným vzorem pro zbytek světa je Singapur, kde nebožtík premiér a otec zakladatel v jedné osobě Li Kuang-jao před pětatřiceti lety prohlásil, že systém národní zdravotní služby „není dost dobrý“ a že ani ve zdravotnictví „nechce vidět absolutně žádné černé pasažéry“. Výsledkem byl systém individuálních účtů, v němž si všichni povinně spoří a platí běžnou péči, přičemž na drahé věci existuje solidární pojištění. Komu dojdou peníze, žádá o dotaci, přičemž skoro nikomu není odepřena. Výsledkem je zdaleka nejefektivnější zdravotní systém na světě - vláda platí jen asi 2,5 procenta HDP, lidé z účtů zhruba stejně. Úroveň péče vypadá, jako kdyby na ni dávali dvakrát tolik; potíž je v tom, že zavedení takového systému je v podstatě nemožné.
Za nějaké tři tisíce dolarů na hlavu v přepočtu na paritu kupní síly mají Češi asi nejlepší zdravotnictví na Východě, ale také za něj dáváme o polovinu víc než třeba Maďaři, víc než v jakékoli jiné zemi v regionu, včetně prosperujícího Slovinska nebo Estonska, o Slovensku ani nemluvě. Byť je to polovina peněz oproti Německu a třetina ve srovnání s Amerikou.
Nesnáz je v tom, že tyto peníze nebudou stačit a poměr cena/výkon se bude i v dosud velmi dobrém Česku zhoršovat. Podíl mezd a platů na zdravotnickém rozpočtu, který je už pár let ve výrazném předstihu před zlepšováním zdravotních indikátorů, dál poroste, protože diplomované sestry a bratři, lékaři i každý trochu kvalifikovaný lapiduch jsou dnes všude v Evropě vzácné zboží. Prostě půjdou tam, kde je lépe zaplatí. V Británii hlásí zdravotní služba sto tisíc neobsazených pozic, a kdokoli tam vyhraje volby, slibuje přijímat, přidávat a udělovat pracovní víza jak na běžícím pásu, brexit nebrexit.
Kontroverzní byznys s věkem: stát chce skoncovat s „mučírnami seniorů“
V takovém automobilovém průmyslu v Evropě zdaleka taková sháňka po lidech nebude, z čehož vyplývají i rozdíly ve vyjednávacích pozicích do budoucna. Rozdílů je víc. Technologická změna a všechny úžasné inovace ve zdravotnictví zatím ani zdaleka nepůsobí na pokles cen, jejich kalkulaci málokdo rozumí a poskytovatelé péče (nemocnice i ambulance) s pojišťovnami si nechávají tajemství pro sebe. Systém je nepřehledný, ceny za stejnou věc jsou stanoveny výrazně odlišně, přičemž rozdíly v kvalitě nejsou tím hlavním důvodem.
Ve veřejném zdravotnictví, jaké máme v Česku, se tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až z toho vznikla senátorská stížnost k Ústavnímu soudu, o níž nezávislé právní posudky tvrdí, že má velkou naději na úspěch. Primárním důvodem je sice nárok pojištěnce na péči, v praxi hodně závislý na sociálním kapitálu (konexích), ale konečným důsledkem bude nutnost přejít ve zdravotnictví na jiný způsob úhrad, než jaký byl posledních pár desítek let.
V úplně jiném systému, v tom americkém, se odehrává něco podobného, akorát že v půlce listopadu začaly platit pokyny červnového nařízení prezidenta Donalda Trumpa. Nepřikázal nemocnicím nic jiného než zveřejňovat reálné ceny, které účtují pojišťovnám (včetně všech vratek a slev) a samoplátcům. V ideálním scénáři začnou lidé nakupovat alespoň tam, kde jsou „shoppable services“, tedy asi 300 výkonů, kde by alespoň teoreticky mohl zákazník (pacient) vybírat na základě poskytnutých informací.
Zlé jazyky tvrdí, že v Americe ceny stoupnou, protože ten, kdo dával levně, na to přijde a zdraží. V Česku také náklady na péči neklesnou, protože v zájmu zachování sítě, pokud chcete udržet všechny nemocnice, musíte nastavit cenu tak, aby přežila i ta nejdražší. Levné to nebude.
Čtěte také:
Do zdravotnictví půjde dalších šest miliard korun nad rámec vyhlášky
Ministerstvo zdravotnictví uzavřelo úhradovou vyhlášku pro rok 2020, požadavky odborů odmítlo
Odpor k očkování ohrožuje lidstvo. Milionům úmrtí se dá předejít, uvádí WHO
