PROBLÉM Y2K - DAŇ Z POKROKU

I n f o r m a č n í     t e c h n o l o g i e

S přelomem století nastanou po celé zeměkouli zatím těžko předvídatelné problémy s počítači, které neumějí rozeznat přechod z druhého do třetího tisíciletí. Tento zádrhel je ve světě nazýván anglickou zkratkou Y2K problem - problém roku 2000.

Kořeny problému Y2K (Year Two Kilos - rok 2000) leží někde v padesátých a šedesátých letech našeho století, kdy programátoři používali k rozlišení roku jen poslední dvě číslice. Snažili se tak ušetřit místo v paměti, avšak na začátku 21. století by mohly počítače přečíst rok „00 jako rok 1900.

Neschopnost počítačů rozeznat rok 2000 by mohla vést k absolutnímu kolapsu některých sítí, k rozšíření nesprávných dat a k dalším pokročilým paralýzám počítačových systémů. Problém Y2K se však dotkne nejen počítačů, ale i elektronických procesorů, které tvoří páteř mnoha národních infrastruktur.

Mikročipy neprovádějí jen datové povely, ale mají v počítačových systémech i mnoho dalších funkcí. Právě to celou věc dále komplikuje. Na světě bylo zatím vyrobeno asi 25 miliard čipů a tisíce jich fungují v každém složitějším informačním systému. Mikročipy, do nichž jsou data ukládána manuálně, lze ještě relativně snadno vystopovat a přenastavit, ale mnoho dalších získává data automaticky.

I když se podaří „defektní čip lokalizovat, nemusí být jednoduché jej vyměnit nebo opravit softwarové kódy. Většina výrobců sice nabízí licencované úpravy, případně výměny některých částí, avšak to se netýká „pirátského zařízení. Jsou tu i další problémy: starší systémy se už nemusí nutně vyrábět, staré součástky mohou být vkládány do nových systémů a na zakázku vyrobené systémy de facto nelze opravit, protože jejich uživatelé neznají původní programátory.

Mnoho menších problémů se už objevilo v bankovnictví, v cestovním ruchu a ve zdravotnictví. V roce 1996 dal například Automatizovaný systém správy vojenského materiálu při americkém ministerstvu obrany nesprávný příkaz k odepsání devadesáti tisíc kusů blíže nespecifikovaných zásob. Chybu měl na svědomí fakt, že správa majetku byla řízena počítačem, který vycházel z konkrétních špatně nastavených dat. Mnohem více podobných pochybení je očekáváno s prvním dnem roku 2000. Odborníci přitom odhadují, že nastalé problémy budou lidé řešit i několik let.

V porovnání se zbytkem světa berou problém Y2K nejváženěji vlády, armády a firmy ze Spojených států a z Velké Británie. Experti se však shodují v názoru, že i když se velká firma s problémem Y2K vypořádala ve svém systému, nemohla předejít všem případným komplikacím, které se nedají odhadnout. Preventivní opatření - byť provedená včas - mohou být narušena tím, že jiné počítačové systémy státní správy nebudou na rok 2000 připraveny.

Hrubé odhady částky vynaložené celosvětově na řešení problému Y2K započítávají jen přímé náklady vlád a firem. Tyto peníze jsou určeny pouze na výměnu či opravy systémů a jejich součástí. Odhadnout vedlejší výdaje, jako třeba zpoždění plateb daní, zvýšené pojistné plnění nebo snížení předpokládaných zisků, je podstatně obtížnější. Právě tyto výdaje by však mohly být nečekaně veliké a podle nejpesimističtějších odhadů by mohly vést až k celosvětové hospodářské recesi.

Americký deník The New York Times zveřejnil minulý týden článek, v němž přímé náklady na řešení problému Y2K vyčíslil ve „stovkách miliard . Světové marketingové firmy odhadují tyto náklady na dva biliony dolarů v průběhu následujících pěti let. Jen státy sdružené v Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) - tedy ty, které nejvíce využívají informačních technologií - zaplatí 1,2 bilionu dolarů. Americká vláda a společnosti z USA vydají 655 miliard dolarů a vláda a firmy z Velké Británie zaplatí 51,7 miliardy USD. Jenom americké ministerstvo obrany vydá na řešení problému Y2K 2,9 miliardy dolarů a jeho britský protějšek 320 milionů USD.

Světová banka otevřela fond, ze kterého bude financována pomoc zemím, které nejsou členy OECD. Do něj přispěli Američané částkou 16,7 milionu dolarů a Britové 12 miliony USD. Peníze jsou určeny i na kompenzace rozvojovým zemím, které obviňují Západ, že jim dodal zastaralé systémy.

Velká pozornost je v souvislosti s problémem Y2K věnována sektoru obrany, potažmo vojenským systémům. Kolaps počítačových sítí však může znamenat ještě větší hrozbu pro národní infrastrukturu. Ta je stále více tvořena propojenými systémy komunikace, dopravy, zásobování vodou, řízení letecké dopravy a finančních služeb. Pokud jedna ze systémových linek zkolabuje, strhne s sebou lavinu. Výsledkem může být i kolaps národní infrastruktury.

Při upozorňování na možná rizika plynoucí z problému Y2K je nejaktivnější Světová organizace provozovatelů jaderných zařízení (WANO). Organizuje semináře pro svých 130 členů, kteří provozují všech 429 jaderných reaktorů ve 32 zemích světa. Spojené státy, Japonsko a Velká Británie mají společně 229 reaktorů. Severoamerická rada pro elektrickou energii loni v září oznámila, že jaderné elektrárny v Severní Americe jsou na přechod do nového tisíciletí připraveny. Za tímto oznámením se skrývá obrovský kus práce, který ovšem znamená jen to, že nedojde k jaderné katastrofě. Mohlo by však dojít k nečekanému uzavření - ať už jaderné, nebo třeba vodní - elektrárny, která zásobuje energií rozvody dalších strategických surovin. Výsledkem by mohly být občanské nepokoje a rabování, k jakým došlo například v roce 1977 v New Yorku při pětadvacetihodinové výluce dodávek elektřiny.

Všech třináct sovětských jaderných elektráren RBMK je od roku 1986, kdy došlo k jaderné katastrofě v Černobylu, nastaveno tak, aby se v případě ohrožení daly bezpečně vypnout. Na území bývalého Sovětského svazu a v dalších zemích střední a východní Evropy je umístěno dalších 55 jaderných elektráren. Někteří jejich operátoři věří, že se problému Y2K vyhnou, protože reaktory nejsou ovládány příliš složitým elektronickým systémem. I tak by mohly nastat komplikace v případě, že je řídící systém elektrárny propojen se státní infrastrukturou. V nejhorším případě by ovšem došlo k předčasnému „zestárnutí a vypnutí elektrárny, nikoli k jejímu poškození.

Stejná situace je i v západoevropských a neevropských zemích, které vyrábějí elektřinu štěpením jádra.

Pozornost je věnována ve velké míře i kontrole leteckého provozu. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) zavazuje svých 185 členů, aby používali standardizované navigační systémy a zařízení. Členské země jsou zároveň povinovány vyměňovat si důležité informace, mezi něž patří i vše související s problémem Y2K. Loni v červnu založila ICAO neformální koordinační skupinu, jejímiž členy se stali zástupci světového leteckého průmyslu, leteckých společností a národních organizací pro kontrolu letového provozu. Úkolem skupiny je zajistit plynulých přechod z druhého do třetího tisíciletí tak, aby nebyl ohrožen letový provoz ani bezpečnost cestujících.

V tomto roce navštíví členové pracovní skupiny dva tisíce letišť, z nichž sedmdesát je označováno jako velmi důležitých pro světovou leteckou dopravu. Asi čtyřicet procent členských zemí ICAO zatím nebylo schopno předložit žádné bližší informace o tom, jak se na rok 2000 připravují. Všichni zúčastnění si však velmi dobře uvědomují, že pád byť jen jediného letadla (způsobený problémem Y2K) by znamenal zásadní ohrožení důvěry v leteckou osobní dopravu.

Mezinárodní organizace pro civilní letectví se proto připravuje na možnost, že pro zachování naprosté bezpečnosti cestujících bude nutné letecký provoz na přelomu tisíciletí omezit. To přinese další finanční ztráty.