Insolvenční zákon
Víc než rok účinnosti insolvenčního zákona dokázal nejen prověřit jeho kvality, ale i odhalit mnoho úskalí a obtíží, se kterými se účastníci řízení potýkají. Nová úprava měla poskytnout rychlejší a účinnější možnost vymáhání pohledávek věřitelů a kvalitnější ochranu podnikatelů před šikanozními insolvenčními návrhy od obchodních konkurentů. V poslední době však vyvstávají pochybnosti, nakolik se tohoto cíle podařilo dosáhnout.
Zásah do práv dlužníka
Pokud se dlužník nachází v úpadku, tedy má-li více věřitelů a své splatné závazky není schopný plnit, respektive je-li předlužen, nabízí se jim možnost podat insolvenční návrh. Po jeho podání je soud do dvou hodin povinen oznámit zahájení insolvenčního řízení na internetu. Taková oznámení provádějí asistenti soudců a stanovená lhůta jim nedává téměř možnost se s insolvenčním návrhem blíže seznámit. Přesto však již zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení znamená významný zásah do práv dlužníka.
Od tohoto zveřejnění je totiž dlužník omezen v nakládání se svým majetkem a při plnění peněžitých závazků. Zahájení insolvenčního řízení je neprodleně oznámeno zejména příslušnému finančnímu úřadu, úřadu práce či orgánu sociálního zabezpečení. A může být také důvodem vzniku různých nároků či práva na odstoupení od smluv uzavřených dlužníkem. Nehledě na oprávněnost insolvenčního návrhu negativně vnímají řízení i obchodní partneři dlužníka a banky.
Vymahatelnost
Vzhledem k závažnosti následků spojených s tímto „technickým“ úkonem byla zakotvena odpovědnost za takzvaný šikanozní insolvenční návrh. Pokud bude insolvenční řízení zastaveno, respektive návrh odmítnut vinou navrhovatele anebo zamítnut nikoli z důvodu úhrady označených pohledávek, nese odpovědnost za veškerou škodu a další újmu, které v důsledku neoprávněného návrhu dlužníku či jinému jeho věřiteli vznikly. Za splnění povinnosti k náhradě této škody navrhovatelem pak ručí členové jeho statutárního orgánu. U šikanozních návrhů je však problematická vymahatelnost této náhrady škody.
Přísná úprava vládne rovněž u přihlášení pohledávek. Každý věřitel dlužníka je po zahájení insolvenčního řízení oprávněn vymáhat své pohledávky pouze na základě přihlášky. Pokud by však věřitel uvedl v přihlášce částku více než o 50 procent vyšší než tu, kterou by insolvenční správce, respektive soud považoval za zjištěnou, hrozí mu závažné sankce. V takovém případě nebude k jeho pohledávce vůbec přihlíženo. A navíc bude povinen doplatit rozdíl mezi přihlášenou a zjištěnou hodnotou pohledávky do podstaty. Za splnění této povinnosti pak ručí osoba, která přihlášku podepsala. To s sebou nese mnoho nejen výkladových problémů.
Nevhodná úprava
Takovou represivní úpravu přihlášení pohledávek nelze považovat za vhodnou. Nevýhody se zejména projevují, pokud přesná výše pohledávky není a ve lhůtě pro podání přihlášek ani nemůže být známá. Pokud například soud využije možnosti a výši přihlášené smluvní pokuty pro její nepřiměřenost sníží na méně než polovinu, ocitá se věřitel nikoli vlastní vinou či neopatrností v nepříznivé situaci, přestože pohledávku přihlásil v dobré víře. Současně s věřitelem se pak v nezáviděníhodné situaci ocitne i osoba, která přihlášku pohledávky v dobré víře podepsala.
Namísto této represe by však bylo mnohem vhodnější stanovit propracovanější podmínky pro podání návrhu, respektive doložení přihlašovaných pohledávek – například prokázáním jejich vykonatelnosti aspoň u dvou věřitelů. Věřitelé a osoby podepisující přihlášky by se pak nemuseli obávat, že namísto uhrazení pohledávek budou muset ještě platit, a dlužníci by zároveň byli lépe chráněni před šikanozními návrhy.
Hrozba vzniku odpovědnosti se totiž v případě šikanozních návrhů zcela míjí účinkem. Seriozní věřitelé se naopak důvodně obávají, že nebude vymoženo nic, a navíc budou muset zaplatit rozdíl mezi zjištěnou a přihlášenou pohledávkou.
