Nejnovější pohovka ruského designéra Harryho Nurieva nezískala název Trash Bag Sofa náhodou. Je vyrobena ze stovek pytlů na odpadky a má upozornit na to, jak naše společnost s nábytkem i dalšími věcmi plýtvá.
Nuriev se svým gaučem sklidil velký úspěch na veletrhu Design Miami, kterého se zúčastnil už podruhé. V roce 2019 zde představil pohovku z vyřazeného oblečení a svou myšlenkou i uměleckým zpracováním oslovil jak laickou, tak odbornou veřejnost. Letos se designérovi podařilo na původní projekt navázat a varovat zároveň jak před narůstajícím množstvím odpadu, tak před levnou módou a nábytkem.
„Lidé se k nábytku chovají podobně jako k fast fashion. Když se jim přestane líbit, velmi rychle se ho zbaví a nakoupí nový,“ řekl Nuriev serveru CNN na miamském veletrhu.
Jeho slova potvrzuje i analýza agentury EPA (Environmental Protection Agency), podle které vyhodili Američané v roce 2018 12 milionů tun nábytku a doplňků, kdežto na počátku šedesátých let byl tento objem zhruba šestinový. Většina současné nábytkářské produkce je navíc tak nekvalitní, že se nevyplatí ji renovovat, prodávat na secondhandovém trhu ani recyklovat. Ostatně i proto končí 80 procent výroby na skládkách.
Zase ta pandemie!
Zmiňovaný průzkum proběhl ještě před koronavirovou pandemií, která investicím do nového nábytku a doplňků výrazně nahrála. Lidé si chtěli své byty a domy alespoň částečně zvelebit, neboť v nich najednou začali trávit o poznání více času. Potíž je, že i když už je naprostá většina proticovidových opatření v Evropě či USA pasé, trend rychlého nábytku je tu s námi i nadále. Ba co hůř, právě vzhledem k návratu do kanceláří, restaurací i kulturních zařízení se k němu opět připojila i ona rychlá móda.
To přimělo některé obchodníky k dosud nevídaným praktikám. Své fast fashion řetězce nechali rozšířit o sekce s bytovými doplňky, které samozřejmě ladí s aktuálními kolekcemi oblečení. Výsledkem toho všeho pak je, že zákazník může utrácet ještě víc. Jenže zatímco se kasy prodejců plní, planeta pláče.
IKEA na cestě k cirkularitě
Že je fash fashion z hlediska udržitelnosti zcela špatným konceptem, se ví již dlouho. Povědomí o jejím negativním dopadu na životní prostředí se v posledních letech výrazně zvyšuje. O nábytku a bytových doplňcích se ale v souvislosti s udržitelností mluví jen málo. I zde přitom existují ekologicky šetrné výrobky s nejrůznějšími certifikáty nebo vintage alternativy. A v zahraničí lze už dokonce nalézt i příklady konkrétních značek, které si na cirkularitě zakládají. Jednou takovou je třeba společnost Fernish, jež navíc nábytek nejen prodává, ale také zapůjčuje s tím, že až člověka po čase omrzí, vezme si jej nazpět a nabídne ho zase někomu jinému.
„Když nějaký kus, který pronajímáme, začne vypadat zastarale, není to tak, že bychom ho vzali a věnovali někomu přes Marketplace na Facebooku, nebo ho, snad ještě hůř, vyhodili někam na skládku. Vezmeme si ho zpět do našeho skladiště, tam ho zrenovujeme, čímž mu vdechneme nový život, a předáme jej dalšímu zákazníkovi,“ popsala způsob fungování své firmy její prezidentka a provozní šéfka Kristin Tothová.
Udržitelnější budoucnost nábytku dnes paradoxně slibují i velké nadnárodní řetězce. Zatím nabízejí hlavně levné produkty, které mají nízkou kvalitu a jen těžko se znovu zpracovávají, ale do roku 2030 chystají významné změny. Například IKEA plánuje do té doby přejít na obnovitelné nebo recyklovatelné materiály a emise oxidu uhličitého snížit na nulu. Celou strategii popisuje v rámci svého programu Buyback & Resell, který odstartoval loni. Na viditelné výsledky si ale musíme ještě nějakou tu dobu počkat.
