Zemřel dlouholetý vůdce německých liberálů Otto Lambsdorff
Jedinkrát ve své historii zažilo Německo vyslovení nedůvěry spolkovému kancléři. To když v roce 1982 opustili tamní liberálové koalici se sociální demokracií Helmuta Schmidta a přiklonili se ke křesťanské demokracii Helmuta Kohla. Byl u toho tehdy i hrabě Otto Lambsdorff – muž, který spolu s Ludwigem Erhardtem patřil k nejvýznamnějším tvůrcům hospodářské politiky poválečné Spolkové republiky Německo. Právě on svými připomínkami k nestřídmé politice socialistů zavelel ke změně kurzu a pomohl k moci konzervativci Kohlovi. Lambsdorffovým úmrtím předminulou sobotu ztrácejí němečtí liberálové osobnost, která se z ideových důvodů neváhala postavit vlastní straně i koaličnímu partnerovi – zarytého zastánce volného trhu a odpůrce vzrůstající role státu.
Boj s mýty
Německo je zemí, v níž se na liberální myšlenky hledělo vždy s podezřením. Lambsdorff celý život bojoval s mýty, které s klasickým liberalismem úmyslně spojovali především levicoví politici. „Liberálové nechtějí slabý stát. Jde nám o stát, který je akceschopný, zejména pokud jde o prosazení práva. Tržní ekonomika funguje, jen pokud je vlastnictví chráněné a dohody se plní,“ prohlašoval muž, který pocházel z evangelického šlechtického rodu a mezi jehož předky byl i ministr zahraničí ruského cara Mikuláše II. hrabě Vladimir Lambsdorff.
Na pravém křídle Svobodné demokratické strany (FDP) byl Lambsdorff současníkem Margaret Thatcherové, s níž sdílel její vidění hospodářské správy. Jako hlasitý zastánce volného trhu byl připraven čelit i silným odborům, jejichž hněv si vysloužil tvrzením, že němečtí dělníci by měli více pracovat a méně marodit. Bojoval za nižší korporátní daně, proti státním podporám a byrokracii. „Plýtvání státu, vytváření nesprávných motivací a sliby splnitelné jen na úkor nezúčastněných třetích osob jsou ve skutečnosti nesociální. Sociálně mnohem spravedlivější je spojit důvěru ve svéprávnost a zodpovědnost jednotlivce s připraveností pomoct lidem, kteří to opravdu potřebují a svou bídu si nezavinili,“ tvrdil tento ministr hospodářství ve vládě jak socialisty Schmidta, tak konzervativce Kohla.
Obhájené renomé
V roce 1984 však Lambsdorffovi zlomila vaz aféra, v níž se ukázalo, že koncern Flick tajně financoval FDP i ostatní strany ve Spolkovém sněmu, aby snáze prosadil své podnikatelské zájmy, především daňové úlevy. Lambsdorff přišel o poslaneckou imunitu a byl obžalován z korupce. Přestože byl později této obžaloby zproštěn, nevyhnul se pokutě 180 tisíc marek za daňový podvod a napomáhání k němu. Flickova aféra vážně narušila důvěru německé veřejnosti v čistotu politického života. Lambsdorff navzdory tomu renomé obhájil a v roce 1988 byl zvolen předsedou FDP.
„Ještě žiju,“ odpověděl Lambsdorff letos v létě na otázku jednoho z vrstevníků, jak se mu daří. Vzápětí obrátil diskusi k důležitějšímu tématu – šancím své strany na úspěch v podzimních spolkových volbách. Toho se ještě dočkal, jakož i opětovné účasti FDP ve vládě po dlouhých jedenácti letech. Němečtí liberálové však Lambsdorffovu kritiku, již neváhal adresovat i vlastní straně, například kvůli nadměrnému zadlužování, už neuslyší. Otto Lambsdorff zemřel v sobotu 5. prosince v Bonnu ve věku 82 let.
