PROBLÉMY PŘEŽILY

V í d e ň s k ý     s u m m i t     E U

Vídeň se valčíkem přehoupla nad problémy EU, rozhodla o datu jejich řešení a předsednické žezlo předala Německu. Na jeho bedrech nyní leží reforma evropského rozpočtu, která otevírá cestu k vnitřním reformám unie spojeným s rozšiřováním o východní země Evropy.

Na závěr rakouského předsednictví unii vydali představitelé členských zemí prohlášení o tom, kterak evropská integrace chytla druhý dech, jak se jednotná měna chystá vystartovat, jak je úspěšná koordinace úsilí o růst zaměstnanosti a jak úspěšně byl zahájen proces rozšiřování. Za pochvalnými slovy je nutno hledat kvalitu proklamovaných hesel, přestože je nikdo nezpochybňuje.

Čarovní finanční ševci

Evropská unie stojí na prahu nového tisíciletí, po jehož překročení by měla navléknout nový kabát. Evropští krejčí musí unii ušít nový háv tak, aniž by rozpárali napjaté švy, a v úvahu musí vzít i to, že někdy kolem roku 2005 by mohla ztloustnout, a časem se snad dokonce nafouknout do dvojnásobku. Snadnější by bylo ušít plášť z modrého z nebe. Když jde o finance, pak se zapálení Evropané stávají nacionalisty. V rámci šestiletých finančních plánů unie se každý z nich snaží pokud možno stlačit vlastní příspěvky a naopak vyfasovat více nebo alespoň stejně z výdajové stránky evropského rozpočtu. Běžná praxe, která rozbořila nejen dříve moderní komunistické představy, ale narušuje i plán reformy EU vtělený do Agendy 2000, tedy plán vnitřní reformy a financí pro období 2000-2006.

Agenda 2000 má za úkol vybavit vnitřní strukturu unie účinnějšími politikami a finančním rámcem, jenž by je uvedl v pohyb. Reforma se týká hlavně financování, jednotné zemědělské politiky a pomoci nejchudším regionům. Za všemi reformními snahami lze vidět pootevřená vrata unie žadatelům ze střední a východní Evropy. Jde o to, přetvořit vnitřní strukturu unie, založenou na bilaterálních vztazích a omezovanou často nutným souhlasem všech členů, do univerzální podoby, připravit jakoby univerzální dotazník, procedury a strukturu.

Jednání o vstupu, tedy takzvaná předvstupní strategie, byla zatím zahájena se šesti zeměmi. Kromě České republiky je to Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko a Kypr. Přihlášky o vstup do elitního klubu však podalo dalších pět zemí - Slovensko, Litva, Lotyšsko, Bulharsko a Rumunsko, když opomeneme nerozhodnou Maltu. Jenže elitní klub má zatím jen patnáct kožených křesel v místnosti budované právě pro tento počet kožených křesel. A najednou na její dveře zaklepou sousedé s rybářskými židličkami. Na to mají právo, jak lze vyčíst z jednoho z paragrafů Smlouvy o EU, podle kterého může o vstup do unie požádat jakákoliv evropská země. Jenže jak se všichni v nevyhovujících prostorách směstnají? Je nutné rozšířit místnosti, probourat se do vedlejších a na kožená křesla najít finance. Nebo stávající křesla prodat a všem pořídit dřevěné židle, které však přinesou jedné straně újmu a druhé prospěch, tedy patové řešení. Před unií stojí problém připravit univerzálně platný kodex přijímání nových členů a pravidla bezpečného provozu po jejich vpuštění na chodby evropských institucí.

Až si uklidíme, rádi vás uvidíme

Když unii před půlrokem předsedala Británie, uspořádala vrcholnou schůzku ve skotském Cardiffu. Na něm se šéfové států a vlád členských zemí „patnáctky začali intenzivně bavit o budoucnosti unie. Na mimořádném informačním říjnovém summitu v rakouském Pörtschachu pak zdůraznili, že chtějí unii v budoucnu silnou a výkonnou, ne-li silnější a výkonnější. V tomto duchu ve Vídni dospěli ke čtyřem bodům, jež by měly onu výkonnost zajistit, a určili termíny, v nichž by mělo dojít k jejich papírovému zviditelnění. Problémy tak mají jméno, zbývá je „jen vyřešit. Nicméně za otázkou jak následuje místo odpovědi vakuum. Finance a jejich reforma dělí Evropskou unii na dvě části, na sever a jih. Prostředkem k přemostění názorového kaňonu se stal společný problém všech - nezaměstnanost. „Všichni uznali, že nezaměstnanost je hlavním námětem tohoto summitu, řekl rovnou britský premiér Tony Blair. Všechny země se shodly na přijetí paktu zaměstnanosti, jehož obsah zformulují během příštího půlroku, aby o něm mohly hlasovat již v červnu 1999 na kolínském summitu předsedajícího Německa. Pakt by se tak přidružil k dříve přijatému paktu hospodářské stability. Zatím není jisté, zda si unie v tomto případě určí ověřitelné a identifikovatelné cíle, jako míra nezaměstnanosti mládeže, počty dlouhodobě nezaměstnaných či diskriminace postavení žen na trhu práce, jak si to přeje Francie a Německo. O zaměstnanosti se jednalo i v Lucemburku před rokem. Jak vidno, pracovní místa jsou Achillovou patou jednotného trhu. I když letošní rok přinesl citelné snížení počtu nezaměstnaných, stále je tímto neduhem postižen v EU jeden člověk z deseti. Jde na základě říjnových dat o armádu 16,8 milionu osob, která se vydává za anoncovanými prázdnými posty zatím nadarmo.

Reforma financí na bodu mrazu

Až dojemně sladěné tóniny narušila disharmonie financování a rozpočtové osnovy. Skladatelé se, aby zabránili zbytečně dlouhé pomlce, ve Vídni rozhodli, že k partiturám zasednou znovu v březnu 1999 na zvláštním bruselském summitu až poté, co si doma připraví své party i s ohledem na další hlasy. Lze jen doufat, že ubude sólových výstupů. „Každý z patnáctky by měl ukázat, co je schopen udělat pro kompromis, vyzval francouzský prezident Jacques Chirac. „Na stole je vše a nic není tabu, dodal. „I když klima bylo při jednáních dostatečně korektní, zaujaté pozice zůstaly od sebe dost vzdáleny. Bylo tak dosaženo jen minimálního pokroku, podotkl španělský ministr zahraničních věcí Abel Matutes.

Německo vidí v Agendě 2000 prostředek pro snížení svých výdajů do evropského rozpočtu, které považuje za příliš vysoké. V současnosti je Německo největším čistým donátorem rozpočtu s 22,5 miliardy marek ročně, je tedy neuvěřitelně 37krát štědřejší než Francie. Návrh na „zmrazení evropského rozpočtu do roku 2006, jak jej podporuje osm členských zemí unie, mezi nimi Francie, Británie i Německo, však ještě „není dostatečným, i když užitečným prvkem k uspokojení požadavků vlády Gerharda Schrödera. Německo volá po spolupodílnictví národních rozpočtů na určitých výdajích na zemědělskou politiku, což by silně snížilo jeho rozpočtové příspěvky, ale proti tomu se staví Francie s hrozbou využití práva veta.

Francie naopak vidí dostatečné řešení finanční reformy ve zmrazení výdajové stránky rozpočtu na 85 miliardách ECU ročně (kolem 100 miliard dolarů). Tato úprava implikuje citelný pokles rozpočtu zemědělské politiky a rozpočtu pro nejchudší regiony, tedy nižší výdaje pro dvě zásadní komunitární politiky. Zatímco sever by zmrazení odsouhlasil, na jihu to vře. Španělsko, které je hlavním odšťavovačem evropských financí, nechce o projektu ani slyšet, protože by z něj vyšlo jako hlavní poražený. Proto taky zamítlo, aby se do závěrečného komuniké z vídeňského summitu dostala zmínka o „stabilizaci evropského rozpočtu, prosazovaná Francií, Německem a Británií. „Rovná se to snížení evropského rozpočtu, zdůraznil Abel Matutes a kontinent se rozestoupil vedví. Zbývá nechat problém uležet do března 1999.

Otázka rozšiřování: Kdy?

Na otázku, kdy vstoupí první kandidáti do Evropské unie, odpověděl komisař EU, jeden z nejpovolanějších, který má přidružené země na starosti - Hans van den Broek: „Všichni kandidáti pokračují úspěšně na cestě k rozšíření. Úzce s nimi spolupracujeme, abychom označili oblasti, ve kterých mají svou přípravu na vstup zintenzivnit. Pokud je rychlost přáním, pak je kvalita základem. Stejně žádný kandidát, dokud nebude připraven, do unie nevstoupí. Čím rychleji budou schopni přijmout práva i závazky vyplývající z přijetí, tím dříve budou přijati. A na téhle cestě je podpoříme…

„Na konci příštího roku by měla komise vydat druhou sérii hodnotících zpráv o přípravě na členství všech kandidátů. V tu chvíli bude ukončeno studium jejich legislativy, takzvaný screening, a my budeme s to říci přesně, co mají dělat. A také díky těmto informacím budeme moci dohlížet na to, aby pomoc, kterou poskytneme, odpovídala potřebám. Nechci riskovat nějakým předběžným uváděním dat vstupu, i když někteří z kandidátů počítají s rokem 2002 či 2003. Tato data jim však pomáhají soustředit síly a vytvořit jasný harmonogram přípravy na členství, uvedl Hans van den Broek.

Představitelé přidružených zemí byli pozváni do Vídně na poslední den dvoudenního summitu, aby byli informováni o jeho průběhu a výsledcích. Hlavních pět východoevropských zemí přiletělo do rakouské metropole s otazníky v očích. Kdy asi vstoupíme? Polsko a Maďarsko považují své přijetí do unie za reálné k roku 2002 s jediným rozdílem. Varšava mluví o konci roku a Budapešť o počátku. „Cílem Polska je uzavřít jednání o přistoupení v roce 2000, se dvěma lety pak počítáme na nezbytnou realizaci závěrů a ratifikační proces, takže k vlastnímu vstupu by mohlo dojít ke konci roku 2002, prohlásil předseda vlády Jerzy Buzek. Maďarský premiér Viktor Orbán vyřčenému datu věří po summitu více než předtím. „Odnáším si dojem, že osobní nasazení nejvyšších představitelů EU pro rozšíření je velmi vysoké, dodal. Podle jeho názoru bude Maďarsko, stejně jako Polsko, připraveno roku 2000 a dva roky počítá na ratifikační proces.

Naopak český premiér Miloš Zeman je v otázce data rozšíření, jak sám ve Vídni uvedl, „malým heretikem . O datu se zmiňuje pouze jako o osobním odhadu, v němž mluví o roce 2004. „Není důležité, kdy se oženíte, ale jestli je manželství šťastné, prohlásil. A nejen to. Podle něj je ČR mezi přidruženými partnery na nejlepším postu. Při tomto hodnocení se opírá o nejvyšší HDP na obyvatele, který dosahuje 63 procent průměrného HDP unie, a mimo to i o „eurooptimistickou vládu, která je zároveň eurorealistická, protože to si neodporuje .

Zeman vyzdvihl českou odpověď na hodnotící zprávu Evropské komise, kterou představil hlavní český vyjednavač a náměstek ministra zahraničí Pavel Telička 10. prosince, aniž by o to ČR někdo žádal. Hodnocení, jež dostala Praha začátkem lis-topadu, obšírně posuzuje ekonomický i politický integrační pokrok kandidátských zemí za poslední rok. Česká republika vyšla ze zprávy jako stát, který leckde učinil v procesu přidružování malé či nulové zlepšení. Český kabinet se většinou se závěry EK ztotožnil, výhrady má ale například k hodnocení pokroku v postavení romské menšiny nebo otázce nabývání státního občanství. Česká reakce, nazvaná Opatření plynoucí z pravidelné zprávy EK, obsahuje i úkoly a harmonogram pro zlepšení připravenosti ČR na vstup do EU.

Po březnu možná jasněji

Německý ministr zahraničí Joschka Fischer má za to, že realistický termín rozšíření bude znám za rok nebo o něco později. Klíčovým bodem pro přidružené země bude, zda se unii podaří v březnu dospět ke kompromisu při balení reforem v Agendě 2000. „Nikdo dnes nemůže uvést realistický termín. Možné to bude, až bude vyřešena reforma financování unie, až skončí vstupní rozhovory, nebo se bude schylovat k jejich ukončení, tedy na konci roku 1999 nebo v roce 2000, prohlásil. „Jde o historický krok, který musíme učinit; jeho odklad by znamenal historický neúspěch. Fischer potvrdil, že za německého předsednictví bude zahájeno jednání se šesti kandidáty, včetně ČR, o osmi dalších, vesměs obtížných kapitolách evropské legislativy, které přibudou k dosavadním sedmi.

„Podaří-li se probrat 15 kapitol, bude to obrovský krok kupředu. Chceme vidět světlo na konci tunelu vstupních rozhovorů. Pak bude možné uvažovat o datu vstupu, uvedl. Přeje si, aby nové kapitoly nebyly jen nastoleny, ale pokud možno i uzavřeny, nebo projednány do značné hloubky.

Pokud jde o země „druhé skupiny , kam patří také Slovensko, přeje si Fischer rozhodovat o zahájení vstupních rozhovorů na základě objektivních kritérií. Připomněl nedávné posudky Evropské komise, podle nichž „některé dosáhly pozoruhodného pokroku . Na summit byly pozvány také Slovensko, Litva, Lotyšsko, Bulharsko a Rumunsko.

Zájem médií se soustředil na nového slovenského premiéra Mikuláše Dzurindu. Přestože summit nepřeskupil Slovensko do prvního družstva kandidátů vstupu, ani neoznámil termín pro jednání o takovém kroku, je jeho vyznění pro novou slovenskou vládu zřetelně pozitivní, tvrdil Mikuláš Dzurinda. „Přijížděli jsme do Vídně s nadějemi na pozitivní signály oceňující naše úsilí o demokratické změny, které se od parlamentních voleb na Slovensku uskutečnily. Myslím, že takové pozitivní signály vůči SR ve Vídni zazněly, řekl Mikuláš Dzurinda. „Mnohé jsem dostal ústně přímo během pracovního oběda nebo při schůzkách s představiteli Evropské unie, uvedl premiér s tím, že další signály přišly z Evropského parlamentu a Evropské komise.

Rakousko předává štafetu Německu

Po fázi „vídeňské strategie přechází Evropská unie do fáze „německé metody , která spočívá v pokusu sladit stanoviska členských zemí, protože jde o jeden balík problémů. Nelze z něj vyčleňovat strukturální fondy, vyrovnávací fond, zemědělskou politiku, britskou úlevu z části příspěvků, „německý problém příliš vysokých plateb a podobně.

„Chceme kompromis, spravedlivé rozdělení břemene nákladů, realistický přístup, uvedl Joschka Fischer po vídeňském summitu v Bruselu s tím, že podle jeho názoru bude třeba výrazně omezit vyrovnávací fond i dotace zemědělcům, má-li se Evropská unie vypořádat s východním rozšířením. „Řešením není poskytnout více peněz; více jich prostě nebude k dispozici. Není-li možné koláč zvětšit, musí se jinak rozkrájet.

Odmítl se ovšem vyslovit ke konkrétním číslům obsaženým v návrhu Agendy 2000 předloženém loni Evropskou komisí. Nedokázal odpovědět na přímou otázku, zda bude zachováno čtyřiasedmdesát miliard ECU, s nimiž návrh počítá v období do roku 2006 na východní rozšíření, nebo se sníží na čtyřiapadesát miliard, jak se neslo chodbami vídeňského Hofburgu. „Zeptejte se mě příště, podotkl.

redaktorka ČTK, Vídeň