Zeman je králem šumavského dřevařského majálesu
Z politického zimního spánku kdesi na Vysočině probudili sociálnědemokratického expremiéra a neúspěšného kandidáta na prezidenta republiky Miloše Zemana. Členové jeho fanklubu chtěli národu připomenout, jak to vypadá, když zahřímá tribun. A nespletli se. Ve svém útoku na vedení Národního parku Šumava Zeman mnohonásobně překřičel i další dva vysloužilce, exhejtmana Zahradníka a federálního expremiéra Stráského, kteří ve stejnou chvíli usilují o totéž. Nic jim nepomohla ani aktovka s petičními archy, ani spoluúčast senátora Jirsy, který před partnery z Poslanecké sněmovny přikvačil s transparentem. Králem šumavského dřevařského majálesu je Zeman.
O nic jiného v tomto sporu nejde než o kácení lesa. Zeman se stal nastrčenou figurkou, která by měla prolomit ochranářské bariéry, bránící nejcennější části šumavské přírody před lidskými zásahy, a umožnit tak těžbu třeba i v přírodních rezervacích. Nejlépe zrušit národní park a rozehnat jeho úředníky. Zastavit kůrovce, ať je kde je. Třeba kolem přírodovědně vzácných slatí. Pod heslem Zachraňme Šumavu ji zkrátka postupně vykácet a znovu uměle osadit. Protože uměle zakládat les se v horských podmínkách daří špatně, „zachráněná Šumava“ by taky mohla léta vyhlížet jako nelítostná pustina. Co je opravdová apokalypsa? Rozsáhlé plochy udusané těžkou technikou a zarostlé buření, nebo mrtvoly stromů s živým podrostem samovolně vzrostlých semenáčků? Semenáčky se z vrtulníku, kterým Zemana provezli nad Šumavou, nejspíš nevidí. Ale když někomu stačí do věci nahlédnout „jako z rychlíku“, i helikoptéra se hodí.
Jestliže toto vystoupení mělo vrátit Zemana na politickou scénu, hloupější entreé si nemohl vymyslet. Po nekompetentním útoku proti principům národního parku mu už nikdo neuvěří ani to, že na Vysočině chodí objímat stromy. Navíc ztratil politickou paměť. Jinak by si musel uvědomit, že nejostřejší spory mezi zasahováním a nezasahováním do přírodních procesů na Šumavě byly za jeho vlády. Chvilku se tehdy těžit v prvních zónách parku nesmělo, pak zase ano. To bylo něco pro kůrovce! Zejména když se pro samé spory o nejcennější ekosystémy zapomínalo na obranná opatření na místech, kde by kůrovec mohl přelétat do hospodářských lesů. Za Zemanova působení ve funkci premiéra odumřelo na Šumavě 600 hektarů lesa.
A tak nastává paradoxní situace. Zeman se šesti sty odumřelými hektary na kontě se rozhodl podat trestní oznámení na odvolaného ministra životního prostředí Martina Bursíka, za jehož působení však i po kalamitách Kyrill a Emma uschlo „jen“ 400 hektarů. A taky na Bursíka a spol. poslal stížnost prezidentu Václavu Klausovi, jehož vlády měly na kontě odumřelých šumavských lesů dokonce 900 hektarů. Klaus by se však mohl radovat s Bursíkem, „jeho“ semenáčky už dorůstají a zmíněné plochy se vracejí nazpět lesu.
Spor mezi přírodovědci a tradičními lesníky nemá univerzální řešení. Nelze najednou nezasahovat proti kůrovci a zároveň kácet napadené stromy. Je to buď, a nebo. Proto se musí přísně oddělit od sebe vzácné přírodní ekosystémy a hospodářské lesy. A správci parku jsou povinni hlídat nárazníkovou zónu. Přestože se tak pod přísnou kontrolou inspektorů děje, odpor proti přírodovědnému postoji narůstá. Za náhle zvednutou vlnou lze proto spatřovat i jiné zájmy – místo chráněných lesů prosadit lanovky a sjezdovky. Na to slyší i řada starostů. Představa zimních příjmů je velice lákavá a zapomíná se na to, že jen 60 kilometrů jižněji jsou lanovky delší a sjezdovky strmější. Přitom v sázce je devíza nejcennější: zachovalá příroda. Tu nemůže ohrozit žádná konkurence. „Národní park“ je navíc dobrá marketingová značka a Zemanův útok na ni by měl včas probudit i každého starostu.
