Rýnský ryzlink drobných pěstitelů je živější a pikantnější
Jedním z nejvýchodnějších míst v republice, kde se réva pěstuje a zpracovává na víno, je dolňácký Hluk. Město je součástí někdejší vinařské oblasti uherskohradišťské, svého času nejmenší na Moravě. Po novele vinařského zákona, zahrnující i územní reorganizaci, spadl Hluk do podoblasti slovácké. Hluk, latinsky Hlucium, je jednou z nejstarších osad naší vlasti. Jeho jméno je zmiňováno v souvislosti s Luckým polem, o kterém hovoří Kosmas již na počátku jedenáctého století, první doložená písemná zmínka o místě však pochází až z roku 1294. Nás však zajímá zejména vinařská historie obce. První zmínka o tamních vinicích a sklepích se datuje do první třetiny sedmnáctého století. U zrodu vinohradnictví v Hluku nestála kupodivu církev, ale místní drobná šlechta. Je připisován zemanu Jonáši Húsavovi. Vinohradnictví se však nevrylo hluckým zemědělcům hluboko pod kůži, nikdy se nestalo slavným a po prvním velkém krupobití, někdy o dvě stovky let později, vinice opět zanikly. Dalších asi sto padesát let byl Hluk bez vinic, až v šedesátých letech minulého století se sem keře réví vrátily. Tehdy díky tamnímu JZD Dolňácko. Ani tento návrat však nebyl definitivní, prvním porevolučním činem družstva bylo opětné vyklučení prý přestárlých vinic. A tak zůstal Hluk opět bez vlastního vína. Situace se ale postupně měnila. Díky snahám drobných vinařů se na Husí hoře, Starých horách, Babí hoře či Hůrách - abych zmínil ty nejznámější tratě - opět zavlnily vinné keře a zdejší nadšenci navázali na přerývanou sice a nijak hvězdnou, nicméně však obnovu si zasluhující existenci vinařství v Hluku. Za všechny, kteří se o znovuvzkříšení - kolikáté už? - viničních tratí a obnovu sklípků ve městě a okolí zasloužili, zmíním dva. Oba Josefové, Kadlčík a Koníček, byli z těch, kterým chyběla krása vinohradem zušlechtěné krajiny. A přiznejme, i pohárek dobrého vína, vlastního, toho, které pamatovali z časů svých dědů. V letech 1996 až 2001 vysadili vinohrady a zbudovali sklepní hospodářství. K datu vstupu země mezi členské státy Unie vykazovalo vinařství rozlohu pěti hektarů vinic a sklep se zřízenými novými technologiemi. Právě díky jim a přísné redukci množství úrody se vína z oblasti dlouhý čas vinařsky nezajímavé dostávají stále častěji do zorného pole konzumentů.
Ryzlink rýnský 2002 pozdní sběr, vinařství Kadlčík a Koníček. Lehké v barvě, brilantního lesku a oslnivé jiskry. Ve vůni ne až tolik intenzivní, ale potvrzuje ovocitost, i když v konci trochu opepřenou patrným působením kyselinek a hořčin. V chuti nabízí ryzlink příjemnou, i když poněkud chudší strukturu se stoupajícím vlivem hroznovitého charakteru. K němu se postupně přidávají kyseliny a v závěru přistupuje lehké „přiznávání“ hořčinek. Celkové ladění je tak, i díky tenčímu tělu, poněkud odlišné od velkých ryzlinků z jiných oblastí. Prosazuje se zde vyšší živost a pikantní doznění, trochu za cenu ztráty bohatého výrazu odrůdy. Nicméně vedle obsažných burgundských, zajímavých chardonnay a příjemných ruland skýtá tento ryzlink zajímavé rozšíření sortimentu odrůd a jistě si najde své obdivovatele.
