Vojenské zpravodajství a BIS vydaly své výroční zprávy už po půl roce
V minulých letech bylo pro zpravodajce vypracování výroční zprávy za předchozí rok něco na způsob porodu, protože jsme se jí většinou dočkali po devíti měsících. Na rozdíl od dosavadní praxe však letos už po půl roce publikovali, co chtějí, aby o jejich činnosti věděla veřejnost.
Samochvála Ředitel vojenských zpravodajců hned v úvodu výroční zprávy představuje Vojenské zpravodajství (VZ) jako jeden z pilířů bezpečnosti České republiky. Asi pod dojmem rčení, že pokud se nepochválím, nikdo to za mne neudělá. Následně zjišťujeme, že chvála se týká především zahraniční činnosti 601. skupiny speciálních sil. Zastavme se u této právem respektované jednotky. Ředitel VZ je odchovancem a posléze až velitelem tohoto prostějovského útvaru zabývajícího se taktickým (dálkovým) průzkumem. Zařazení této jednotky do zpravodajské služby však můžeme považovat za velkou výstřednost – mezi její úkoly patří speciální průzkum, úderné akce s cílem umlčet, zničit nebo poškodit strategický objekt zájmu. Jsou to akce malého (léčky), středního (přepady) nebo velkého rozsahu (palební přepady) a nově také konečné navádění přesné munice na cíl. A také zvláštní úkoly – například záchranné operace či asistence ministerstvu vnitra. Jde skutečně i v případě 601. skupiny speciálních sil o zpravodajskou činnost? Zákon předpokládá plnění úkolů zpravodajských služeb výslovně „zabezpečováním informací“ a upírá jim výkonné pravomoci. Nesmějí člověka ani předvolat na výslech, ale palební přepady smějí? Stručně řečeno – pod náčelníkem generálního štábu by to „šestsetjedničce“ slušelo lépe. Jenže, ouha! Už by se nedalo využívat jejího postavení k nákupům de facto bez výběrových řízení – de iure s výjimkou, že jde o veřejnou zakázku spojenou s bezpečnostními opatřeními, oblíbené to kratochvíli ministerstva obrany. Vojenské zpravodajství navíc nemá kritického slova pro akviziční činnost armády. Novináři však mají těchto podezření mnoho. Potvrdí-li se, bude nutné z faktu, že novináři jsou lepšími zpravodajci, důsledně vyvodit příslušné závěry – od kádrových přes organizační až po trestněprávní.
Střízlivé hodnocení Pokud jde o nástin informační produkce Vojenského zpravodajství, je třeba vyhodnocení operativní situace pochválit. Vojenští zpravodajci vědí, o čem hovoří. Bezpečnostní situace v Iráku je neuspokojivá. Podobně v Afghánistánu shledávají v této oblasti nedostatečný pokrok. Významná je zmínka, že NATO „postrádalo jednotný přístup k transformaci země“. K tomu si navíc Pákistán si hraje svou hru. Některé informace ve výroční zprávě VZ nenalezneme a musíme je doplnit z otevřených zdrojů. Vzhledem k nálezům obrovského nerostného bohatství v Afghánistánu můžeme soudit, že konkvistadoři si jdou po krku a trhají zemi na kusy, přičemž si svou bezpečnost zajišťují podplácením kmenových náčelníků. Z okupované země pak následně vyvádějí obrovské částky propraných peněz. Zkorumpovaní válečníci si velmi porozuměli se zkorumpovanými místními kmenovými vůdci a politiky. Je zajímavé, že VZ nehraje kartu „ruského nebezpečí“ a podobně jako o Balkánu a Africe referuje o Společenství nezávislých států střízlivě. Je to pochopitelné, dodejme, jestliže se realita leckde značně liší od přání politiků. Skutečné nebezpečí totiž dle VZ hrozí z Číny. Potlesk na otevřené scéně.
Nesourodá kompozice Zveřejněnou informaci o zpravodajské produkci rozvědné části VZ lze označit za velmi přínosnou. Kontrarozvědnou část Vojenského zpravodajství je možné pochválit za inzerovaný systematický boj s extremismem v armádě. Ohledně snahy VZ upozornit na kritická místa vojenských akvizic však lze jen pozdvihnout obočí. Snaha je málo. Zákonodárci by se měli zamyslet nad nesourodou kompozicí Vojenského zpravodajství. Ostatně kontrarozvědka a rozvědka nikdy nebudou tvořit jednu službu, i kdyby to bylo tisíckrát inzerováno. Jediným efektem jejich „spojení“ je vytvoření ještě jedné „supernáčelnické“ židle pro papaláše, který nic neví a musí ho vždy doprovázet velitel jedné součásti, nebo obou. Zejména pokud sám zná taktické, nikoli však strategické zpravodajství. Pak může z absolutní neznalosti dopustit fatální chybu, jíž bylo předání materiálů o vojenských zpravodajských útvarech, které obsahují polistopadová, tedy „netotalitní, živá“ data, Ústavu pro studium totalitních režimů. Takové kiksy za starých časů končívaly rezignací – písemnou, nebo střelnou.
Oslabená odolnost Civilní kontrarozvědka – Bezpečnostní informační služba (BIS) – začíná svou výroční zprávu kapitolou o terorismu. Dle ní je situace v této oblasti klidná, včetně české muslimské komunity. Pánbůh zaplať za ten tón a nerozněcování hysterie proti islámu. Ostatně zpravodajská služba má podezření potvrdit, nebo vyvrátit. A vyvrácení je stejně dobrý výsledek. BIS pokračuje v intencích nakročených již v minulosti – za největší nebezpečí v oblasti její zákonné působnosti implicitně označuje to, jak si škodíme sami. Lobbistické skupiny stále agresivněji pronikají do státní správy – v dopravě, stavebnictví, zemědělství, hazardu i v chystané privatizaci. A odolnost státu je velmi oslabena. To je alarmující závěr. Ale to je tak všechno, co BIS může dělat. Státní bezpečnost (StB) za bývalého režimu byla a americká FBI dosud je orgánem činným v trestním řízení. Něco na tom je. Energetická bezpečnost se dostala časem do centra pozornosti českých zpravodajců. Nebylo tomu tak ale vždy. A problematika stále trochu trpí neduhy novosti. Samozřejmě že v této oblasti hrají prim Rusové, protože jsou největšími producenty pro Evropu, vyhodnocení jejich činnosti však nelze podřizovat politickým zájmům. Jejich role je logická. Podobně se však chovají i jiné subjekty, o nichž se ve výroční zprávě BIS nedočteme. To je víc než zavádějící. V podobném duchu pokračuje i kapitola o kontrarozvědné činnosti. Kdybychom neměli Rusko, museli bychom si je vymyslet, chtělo by se dodat. Naštěstí BIS nehodnotí ruské působení jako frontální, ale zaměřené kromě energetiky na oblasti vědy a výzkumu. To zní reálněji. Jen by to chtělo se zeptat: To jsou Rusové opravdu nejchytřejší na světě, že se jediní zpravodajsky zajímají o naši vědu a výzkum? Nebo nejsou jediní?
Ostražitosti není nikdy dost Ochrana cenných vědecko-technických informací nemůže být zaměřena jedním předem daným směrem. V současném globalizovaném světě není totiž nic jednoduššího než se k žádaným informacím pokusit dostat „pod třetí vlajkou“. Jsou prostě informace, které chráníme i před svými přáteli – zejména před těmi, kteří vystupují obzvlášť přátelsky. Ostražitosti není nikdy dost. Z tohoto hlediska je zpráva BIS metodicky špatným vodítkem. Pochvalme však dvě kapitoly. Kapitola Ovlivňování justice, policie a veřejné správy obsahuje ostrou pasáž o korupčním prostředí na některých vysokých školách. A upozorňuje i na důležitý moment, jímž je nástup organizovaného zločinu již na municipální úrovni, na níž by měl být také eliminován. Kapitola Negativní jevy v informačních a telekomunikačních systémech je pro odborníky. I to potvrzuje pokrok, který je vidět v naší zpravodajské komunitě.
Box: Zpravodajský systém státu
Obecně řečeno, zpravodajský systém státu získává zahraniční a chrání vlastní informace. Dle zákona jsou zpravodajské služby státní orgány, které získávají, shromažďují a vyhodnocují informace (dikcí zákona „zabezpečují informace“) důležité pro ochranu ústavního zřízení a významných ekonomických zájmů, pro bezpečnost a obranu České republiky. Zákon dále výslovně stanoví, že zpravodajské služby se mají zabývat činností zahraničních špionů, organizovaných zločinců a teroristů. A mohou plnit i další úkoly, pokud to stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázaná.
