Proč?

Přestože je Gambrinus liga v krizi, bude české fotbalové jaro zajímavé

V české lize zůstal průměr, a to průměr tak průměrný, že se ukazuje, že je vlastně zcela lhostejné, kdo hraje. Proč ji vůbec ještě hrát? Protože i průměrné divadlo je divadlo.

Chtělo by se napsat, že vlastně ani není o čem psát. Nuda, nuda, šeď, šeď a místy navíc zápach, přímo smrad. Jenže… Jenže jde o nejrozšířenější kolektivní zábavu na zeměkouli a mávnutím ruky nelze přejít ani její tuzemskou všelijak zmasakrovanou podobu. O fotbal se zajímá i v Česku tolik lidí, že začátek jarní části nejvyšší domácí soutěže je sledovanější událostí než třeba žertovné předvolební rozmíšky politiků všech váhových i inteligenčních kategorií. Ty se již na rozdíl od fotbalu dávno okoukaly.

Průměrně průměrný průměr.

Je paradoxem, že v době, kdy českému fotbalu vyrostla velmi silná hráčská generace (či spíše dvě silné hráčské generace), nalézá se vrcholná domácí soutěž v krizi. A to v krizi herní i v krizi morální. Ponechme stranou, nakolik český fotbal jen kopíruje celkový vývoj společnosti, každopádně nedostatek peněz, a tím i osobností je jasně patrný. Kluby nadšeně prodávají hráče do zahraničí a stejně nadšení jsou i prodávaní. Nelze se divit jedněm ani druhým. V Česku proto zůstává více či méně talentovaný průměr, a to průměr tak průměrný, že je vlastně zcela lhostejné, kdo hraje, protože výkonnost většiny je rovnocenná. Typickým příkladem bylo letní počínání Liberce a Sparty. Mistr z Letné za část zisků z předešlého ročníku Ligy mistrů nakoupil z Liberce tři jeho opory a jistě si mnul ruce, jaký to udělal skvělý obchod. Jenže liberecké opory se ukázaly přibližně na stejné herní úrovni jako tři čtvrtiny ligových hráčů a úřadující mistr, který obdobně dopadl i s dalšími letními posilami, se krčí na nedůstojném devátém místě tabulky, a to po pro něj nedůstojných výkonech. Liberec si naopak dovolil ještě prodat svého jediného reprezentanta do Německa a nejlepšího střelce do Skotska, a s plnou kasou a patnáctibodovým náskokem před Spartou vede ligu! Zbývá dodat, že mužstvo doplnil o neznámé – samozřejmě průměrné – hráče.

Turci jdou.

Když už se zdálo, že o tuzemský průměr nikdo stát nebude, nastal zimní přestupový termín a hle - přinesl odliv dalších hráčů do zahraničí. Nu, nejvíce nakoupili Turci, jejichž fotbalová sláva od bronzových medailí, které získali před čtyřmi roky na posledním mistrovství světa, podstatně vybledla. Manisaspor, Malatyaspor, Ankaraspor, to jsou pro většinu fanoušků téměř neznámé kluby (zdvořile řekněme druhé turecké vlny), které brakovaly v Liberci, Teplicích, v Jablonci, ba i ve Spartě samé. Budiž jim přáno, když utratily slušný peníz. Ale ani ojedinělí zájemci o současné borce Gambrinus ligy z Anglie, Skotska či Německa nepatří k evropské klubové šlechtě. Úroveň hráčů v tuzemsku je nyní taková, že z fotbalistů působících na domácí fotbalové scéně může hrát v základní sestavě reprezentace na mistrovství světa jediný muž: Karel Poborský. Již se ani nechce psát, že je dalším paradoxem, že tato jediná fotbalová osobnost mezinárodního formátu běhající po tuzemských trávnících nehraje nejvyšší soutěž.
Podobné úchylky jsou pro český fotbalový dvorek typické. Hráč se nepohodl s vedením klubu, o němž si nepochopitelně myslel, že není až tak příliš kompetentní, a tak se za trest nesměl účastnit největšího propadáku Sparty v samostatné české lize. Inu, přiznejme si, on i manažer se někdy může mýlit, i když je to jev v České republice jistě vzácný. Jak se však zdá, Sparta hodlá svou chybu napravit. Z Anglie získala zpět exinternacionála Řepku, a ten by skutečně mohl být novou výraznou osobností. Na rozdíl od svých bývalých spoluhráčů Siegla a Novotného, kteří dohrávají v Mostu, totiž za zenitem zřejmě ještě není.

Cizinci-našinci.

Jedna řepka ovšem jaro nedělá. Když nadprůměrní (a již nejen oni) odcházejí do ekonomicky silnějších zahraničních soutěží, měli by z ekonomicky slabších zahraničních soutěží jiní nadprůměrní (a nejen oni) přicházet. Samozřejmě že tato jen zdánlivě logická teze naráží na dvě těžko zdolatelná úskalí. Předně ekonomicky slabších zahraničních soutěží, které by měly potřebnou kvalitu, není ani mandel, a za druhé v nich ekonomicky silnější loví stejně jako v Česku. Takže zbývají spíše ti „nejen oni“, tedy další průměr. Je pochopitelné, že v české lize nejčastěji působícími cizinci jsou Slováci. Dobré zkušenosti s nimi udělaly například Liberec, Slavia i Olomouc, nyní se do získávání cizinců-našinců vehementně pustila Sparta. Ke slovenskému trenérovi, slovenskému kapitánovi (toho ovšem na poslední chvíli zlákalo Skotsko) a ke slovenskému tvůrci hry si pořídila další tři hráče, a dokonce i slovenského prezidenta. Mužem klubu číslo jedna sice zůstává Čech, ale při troše dobré vůle, kdyby se vypustil ten háček nad „r“… Každopádně naši nedávní našinci se osvědčují v českých podmínkách lépe než Brazilci. Ti sice platí za míčové kouzelníky, svá kouzla však nemohou předvádět vinou na sebe neustále navazujících zranění, zhmoždění, zhnisání, zbytnění a poškození vůbec. Fiaskem skončila slávistická snaha angažovat Mexičana. Nejenže si při čtvrtém ligovém utkání (ovšem ani předchozí tři neodehrál celá) přivodil zranění, ale churav zmizel, a to nejen ze Slavie, ale i z Česka. V poslední době se objevují v české lize také Maďaři, po Slavii, která před časem angažovala mladého defenzivního záložníka, na jehož zaplacení však záhy neměla peníze, se do země s velkolepou fotbalovou minulostí a tristní přítomností obrací zejména 1. FC Slovácko, a nyní i Liberec a znovu Slavia. Díky Liberci by měl mít na jaře premiéru v české soutěži Litevec a Lotyš, občas přicházejí také borci z některých zemí bývalé Jugoslávie.

Bělostní pod Ještědem.

Pokud jde o morální krizi českého fotbalu… Myslím, že člověk ani nemusí být příliš krvežíznivým cynikem, aby označil dosud vynesené tresty pro úplatkáře, kteří víceméně pravidelně podváděli statisíce lidí (nejen fotbalové fanoušky, ale i ony zástupy, které sázejí na výsledky) za rozmarně veselé. Tedy pro ony úplatkáře. Lze si je ovšem také vyložit jako srozumitelný signál, že je možné v nastoupené a zdánlivě policejním zásahem přerušené praxi pokračovat, neb přínos z podvodu se v porovnání s velikostí trestu vyplatí. Ovšem nejsem si jist, zda bylo takového signálu třeba. Obrozená komise rozhodčích - jak jí přísluší – pravidelně kolo od kola hodnotila na podzim výkony členů obrozeného sboru rozhodčích. V sedmnácti případech považovala jejich pochybení za natolik závažné, že sudím (ať již hlavním, či asistentům) pozastavila delegaci na další jedno či více utkání. Šlo o pochybení, která ovlivnila výsledek utkání. Na základě těchto rozhodnutí komise rozhodčích lze sestavit zajímavou statistiku (viz tabulka), z níž vyplývá, že sudí silně trpí na sněhobílou barvu dresů ligu vedoucího Liberce. Není divu, vždyť bílá je barva nevinnosti… Ve prospěch Liberce rozhodčí ovlivnili čtyři utkání (hrubých chyb ovšem bylo pět, v utkání se Slavií stačili udělat dvě), v neprospěch žádné. Přesně opačná je statistika Slavie a také nováčkovi z Mostu se těžko divit, cítí-li se ukřivděn.

Až se zuje Jágr.

Tuzemské fotbalové jaro přinese odpověď na řadu nepříjemných i zajímavých otázek.

• Zlikviduje slovenským elixírem osvěžená Sparta úctyhodný náskok Liberce?

• Budou mít Severočeši nadále tak výrazné štěstí na omyly rozhodčích?

• Získají podruhé titul i bez těchto omylů?

• Nechystá Slavia nějaké vachrlaté špumprnákle, když považovala za nutné posílit vedení klubu zkušeným fotbalovým právníkem, přestože musí dvakrát obracet každou korunu?

• Dokáže chmelařská vesnice Blšany, z jejíhož klubu přes zimu již poněkolikáté utekl, kdo mohl, že liga je skutečně až tak průměrná, že ji lze hrát s kýmkoli?

• A potvrdí to i Teplice a Jablonec tím, že udrží své postavení v horní části tabulky, přestože byly tak přející vůči Turkům?

• Co bude s Olomoucí, když její Brazilec, který dělal hru mužstva, se po vzoru svých krajanů tak trochu přerazil?

• Kolik trenérů dokončí na svých postech soutěž?

• Prosadí se vedle Poborského a zřejmě pevné reprezentační brankářské dvojky Blažka někdo z fotbalistů hrajících domácí soutěže do nominace na mistrovství světa?

Ze začátku bude mít jarní část Gambrinus ligy velkou konkurenci v zimní olympiádě, zvláště když čeští hokejisté zvládnou tradiční samostatné nájezdy proti Američanům, Neumannová nepromaže a nebudou ji bolet nohy, když se Janda trefí do nájezdu, odrazu i doskoku a Sudová se nepřerazí v boulích. Pak se sportovní veřejnost k oněm otázkám vrátí. A ve chvíli, kdy budou všechny zodpovězeny, nastane to, nač se všichni těší nejvíc…

I rozhodčí jsou jen lidé (klub: ovlivnění ve prospěch – ovlivnění v neprospěch)

Slovan Liberec: 5 – 0 Sparta Praha: 3 – 1 Marila Příbram: 2 – 1 Sigma Olomouc: 1 – 0 FK Teplice: 1 – 0 Chmel Blšany: 1 – 1 Baník Ostrava: 1 – 1 FC Brno: 2 – 2 Viktoria Plzeň: 1 – 2 Vysočina Jihlava: 0 – 1 1. FC Slovácko: 0 – 1 SIAD Most: 0 – 3 Slavia Praha: 0 – 4

V řízení zápasů Jablonce, Mladé Boleslavi a Zlína komise žádné přehmaty neshledala. Pramen: rozhodnutí Komise rozhodčích ČMFS