Proč a jak dokumentovat ceny

Transakce mezi spřízněnými subjekty

Otázka prokazování způsobu stanovení cen mezi spřízněnými osobami pro daňové účely je v souvislosti s daňovým řízením stále intenzivněji řešena nejen na úrovni EU, ale také Ministerstvem financí ČR. Zdá se, že dochází k postupnému zavádění povinnosti vést určitou formu písemné dokumentace o transakcích se spřízněnými osobami.

Snaha sjednotit dokumentaci na úrovni EU.

V jednotlivých členských státech Evropské unie existují značné rozdíly v požadavcích správců daně na existenci a rozsah dokumentace cen, které si spřízněné osoby sjednaly ve vzájemných transakcích. Ve snaze sjednotit požadavky byl přijat takzvaný Kodex chování ohledně dokumentace v oblasti vnitropodnikového oceňování pro propojené podniky v EU, který upravuje formu a obsah doporučené dokumentace prokazující způsob stanovení cen při transakcích mezi spřízněnými společnostmi. Kodex však v podstatě dochází k velmi podobným závěrům jako Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy připravená OECD již v roce 1995. Principy směrnice (i přestože není závaznou právní normou) jsou a v minulosti byly členskými státy OECD (včetně České republiky) obecně respektovány. Kodex je navíc pouze určitým doporučením, respektive politickým závazkem pro jednotlivé státy, protože v oblasti přímého zdanění nemůže EU členským státům konkrétní způsob implementace nařizovat. Na členských státech zůstává, jakým způsobem poplatníky a správce daně o kodexu informují nebo je zavážou k jeho dodržování.

Co na to Česká republika?

Z daňových zákonů požadavek povinně připravovat písemnou dokumentaci k prokázání cen dosud nevyplýval. K zásadám kodexu se však Česká republika přihlásila právně nezávaznou formou v podobě pokynu D-293 na konci prosince loňského roku. Zajímavé je, že tak učinila ještě předtím, než byl kodex oficiálně v rámci EU přijat.
Protože je dodržování zásad kodexu dobrovolné, pokyn shrnuje požadavky na dokumentaci jak pro případ, že poplatník podle kodexu postupuje, tak pro případ, že se poplatník rozhodne podle kodexu nepostupovat. Podle pokynu lze dokumentaci v předepsaném rozsahu použít k dokazování výše daňové povinnost správci daně nebo pokud by v transakci se zahraniční osobou došlo k mezinárodnímu jednání berních úřadů o správnosti výše ceny. Pokyn lze tak chápat jako další krok k zavedení povinnosti písemné dokumentace.

Proč dokumentace.

Pokyn D-293 v zásadě požaduje písemnou dokumentaci ve všech případech. Obecně by podklady pro prokázání, že stanovená cena odpovídá tržní ceně, měly obsahovat obecné informace o podnikatelské skupině a konkrétní informace o daném poplatníkovi a transakcích se spřízněnými osobami, které tento poplatník provádí. Pokyn D-293 lze chápat i tak, že do určité míry konkretizuje obecnou povinnost daňového poplatníka prokazovat v daňovém řízení svá tvrzení. Z praktického pohledu lze ovšem předpokládat, že postupem podle pokynu a zejména dodržováním požadavků na dokumentaci dle kodexu si poplatník při případné daňové kontrole situaci značně zjednoduší. Dokumentaci v požadovaném rozsahu bude pravděpodobně nutné také přikládat k žádosti o závazné posouzení cen mezi spřízněnými osobami.
Z pokynu by snad bylo možné také dovodit, že pokud poplatník zpracuje dokumentaci dle požadavků kodexu, měl by se správce daně v rámci současných právních předpisů řídit zásadami, které kodex pro vztah správce daně vůči poplatníkům uvádí. Těmito zásadami je například požadavek, aby správce daně přizpůsobil své požadavky velikosti daného podniku, nevyžadoval dokumenty, které nemají vztah k transakcím se spřízněnými osobami, zajistil důvěrnost poskytovaných informací a zejména postupoval „shovívavě“ k poplatníkům, kteří dodrží postup podle kodexu. V České republice se však prozatím tato „shovívavost“ může podle zákona o správě daní a poplatků projevit pouze u pokut, to jest sankcí za porušení povinností nepeněžité povahy, nikoliv však u penále a úroku, tedy sankcí za pozdní úhradu daně. V případě penále a úroku totiž zatím nemá finanční úřad možnost volby. Pokud zjistí daňový nedoplatek, nemá možnost sankci snížit podle toho, zda poplatník má či nemá dokumentaci. Teprve změna tohoto pravidla by zajistila další pozitivní motivaci potřebnou k prosazení dokumentační praxe v širším rozsahu.