U kauzy Investiční a Poštovní banky je zatím jistá zřejmě pouze jediná věc. A to fakt, že veškerá jednání, která na vládě probíhala ve čtvrtek a v pátek, tedy den před uvalením nucené správy a v den jejího uvalení, byla uzavřená. A to znamená, že z nich neexistuje ani zvukový, ani jiný záznam. Pokud se ovšem nějakému šikulovi nepodařilo tato jednání odposlechnout a nahrát. Ale to je krajně nepravděpodobné. Jak nedávno uvedl náměstek ministra financí Jan Mládek, v místnostech, kde kabinet a centrální banka jednaly, se odposlouchávat nedalo.
Otázka je přímo nasnadě. Co vlastně bude parlamentní vyšetřovací komise – pokud bude ustavena – moci vyšetřit?
Vždyť právě čtvrteční jednání vlády před uvalením nucené správy na banku bylo jedním z klíčových bodů zlomu kauzy IPB. Na něm se podle údajů na internetových stránkách vlády rozhodlo o vystavení státní záruky na aktiva Investiční a Poštovní banky i o doporučení prodat aktiva a pasiva banky Československé obchodní bance. Zcela jistě se také muselo hovořit o nabídce Nomury na odprodej aktiv a pasiv IPB za jednu korunu českou Konsolidační bance. Právě na tomto jednání museli členové kabinetu rovněž dojít k závěru, který pak veřejnosti prezentoval ministr financí Pavel Mertlík: jednání Nomury bylo morálně nepřijatelné.
Otázkou je i to, jak by komise pochodila u centrální banky. Zbavení mlčenlivosti o jednáních je věcí guvernéra, ten k němu musí dát souhlas. Což by nemusel být problém, rozhodně ne největší. Ale co například údaje o stavu úvěrového portfolia Investiční a Poštovní banky podléhající bankovnímu tajemství? Jak se komisi podaří zjistit, zda IPB skutečně přišla o veškerou likviditu? Pokud tajemství zůstane tajemstvím, pak budou mít členové případné komise k dispozici jenom tvrzení proti tvrzení.
Podobně by ostatně nejspíš dopadli, i pokud by chtěli zjistit, jak se v celé kauze angažoval tisk. Měli články, v nichž se psalo o možnosti nucené správy, vyvolat run na banku, anebo ne? A dá se zjistit, kdo obvolával velké vkladatele, aby si převedli účty do jiných peněžních ústavů? Samé otazníky. A ten největší nakonec. Prospěje uklidnění situace, když se kauza bude stále dokola rozdmychávat? Anebo vše skončí tím, že ratingové společnosti definitivně sníží hodnocení jak nově vzniklého bankovního kolosu, tak českého státu?
Pokud komise bude a má k něčemu dojít, pak jedině se zvláštními pravomocemi.
