Na první pohled nelogické rozhodnutí ministra zemědělství Jaroslav Palase, který minulý týden odvolal z funkce ústředního ředitele Státní veterinární správy ČR Josefa Holejšovského, je bohužel velmi nebezpečným signálem pro všechny úředníky v rezortu a vlastně pro celou českou společnost.
V podstatě se tím totiž dává najevo, že ministr zemědělství nestojí ve svém okolí o lidi s vlastním názorem, že měřítkem kvality státního úředníka je pro něj míra loajality, že se v ČR, nebo alespoň v zemědělství, nejvíc vyplácí držet hubu a krok. Holejšovský byl totiž jedním z mála, kdo si po celou dobu výkonu své funkce dokázal udržet vlastní identitu o dokázal se také samostatně rozhodovat. Dost vzácná vlastnost právě u státního úředníka - jenže to se necení. Škoda, protože právě zemědělství skutečné osobnosti potřebuje jako sůl. Jedině jejich prostřednictvím je možné provést skutečnou, potřebnou restrukturalizaci oboru. Případ Holejšovský přitom není rozhodně první, kdy je nedostatečně loajální úředník zlikvidován. Veřejnost zná z médií zejména loňskou kauzu personální čistky ve státním podniku Lesy ČR. Zcela bez povšimnutí ale zůstal například nenadálý úklid někdejšího ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE) Tomáše Douchy, autora jediné smysluplné polistopadové koncepce českého zemědělství, na post „neviditelného“ prvního náměstka VÚZE. Ve všech případech přitom chybělo racionální odůvodnění provedených personálních změn, ve všech případech tlačila na tyto změny ortodoxní agrární lobby. Pravda, u Holejšovského sice ministerstvo dalo jakousi argumentaci dohromady. Dokumenty a fakta však prokazují, že jde o obvinění vykonstruovaná. Kromě toho: kdo nic nedělá, nic nezkazí - čili pokud se vyvrátí stávající argumentace (viz článek na straně 10), nepochybně se najdou obvinění nová, která spolehlivě zamlží podstatu věci, jak je v českých zemích zvykem. Nedokáži posoudit, jakými prioritami se v personálních obměnách řídí jiné rezorty. V případě zemědělství je ovšem kauza Holejšovský modelovým příkladem, proč by si měl každý, kdo je schopen něco vlastními silami dokázat, řádně rozmyslet loajalitu k současnému pojetí politiky. Přetrvávající akcent na loajalitu všeho druhu jako nosný prvek levicové ideologie totiž záměrně omezuje možnosti schopných na úkor unifikované průměrnosti. Což není nic proti nástupci Holejšovského, Milanu Malenovi. Oba jsou špičkoví odborníci. Rozdíl mezi nimi je pouze ten, že zatímco Holejšovský se dokázal na svém postu rozhodovat sám, jeho nástupce se půjde poradit s panem ministrem (neveterinářem).