Podle různých zdrojů žijí od výplaty k výplatě desítky procent pracujících Čechů. Někteří by tuto skutečnost mohli prostě a jednoduše přisoudit nedostatečné finanční gramotnosti, na druhou stranu je nutné vzít v úvahu i vnější faktory – třeba zdražování a inflaci. Ostatně, není to tak dávno, co se růst cenové hladiny pohyboval v dvouciferných číslech.
„Na každou osobu v české domácnosti připadal za rok 2022 průměrný čistý příjem 259,9 tisíce korun, což je o 18 690 korun více než v roce 2021. Pokud se však zohlední inflace, která v roce 2022 dosáhla 15,1 procenta, domácnostem příjmy reálně klesly o 6,5 procenta,“ uvádí v únorové zprávě Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu.
Že jsou výdaje Čechů v posledních letech vyšší než jejich skutečné příjmy, pak vyplývá také z dat startupu Advanto, jehož stejnojmenná aplikace umožňuje lidem vybrat si již odpracovanou část výplaty už před regulérním výplatním termínem. Jedinců, kteří tak činí, každoročně přibývá. Dříve vybrané peníze pak typicky používají na pokrytí nezbytných výdajů, jako jsou bydlení a nákupy základních potřeb.
„S energetickou krizí jsme také pozorovali mnohem častější výběr peněz právě na úhradu účtů za energie. Oproti rokům před boomem inflace si mnohem méně lidí vybíralo zálohu na mzdu na úhradu volnočasových aktivit či dovolené,“ přibližuje redakci Spoluzakladatel a šéf zmíněné společnosti Martin Fortelný.
Vinit z finanční situace velké části českých rodin čistě jejich peněžní gramotnost tedy úplně nelze. Konstruktivní to nepřijde ani Janu Bittnerovi, který působí na katedře manažerské ekonomie Fakulty podnikohospodářské VŠE. „Člověk, který propočítává každou korunu, aby na konci měsíce vyšel, jedná kolikrát finančně gramotněji než kdejaký miliardář investující do ztrátových mediálních domů nebo upadajícího fosilního průmyslu,“ komentuje pro Euro.cz.
Hříšná daňová politika
Fakt, že si meziročně více Čechů nemůže dovolit nečekané výdaje, koupit nový nábytek nebo vzít rodinu na dovolenou, Bittner částečně přisuzuje rostoucím cenám, které znemožnily spoření i domácnostem spadajícím do střední třídy. Zdražování, jež se projevilo i v základních potřebách, jako je bydlení, energie nebo potraviny, navíc převyšovalo vývoj mezd.
Toto reálné zchudnutí lze dle jeho názoru demonstrovat na podílu pracovníků, kteří se propadli pod hranici minimální důstojné mzdy, tedy pod hranici, která zaměstnanci a jednomu dítěti zajistí dostatečné zdroje na pokrytí standardního životního stylu. „Ze 41 procent zaměstnanců během pouhých dvou let vzrostl podíl takových lidí na dvě třetiny. Nutné ,škrty‘ v rodinných rozpočtech pak musí jít na vrub zbytných výdajů, mezi které patří i úspory,“ dodává Bittner.
Kolik peněz si měsíčně odkládáte z výplaty?
Skutečnost, že hospodářská politika posledních let rostoucí skupinu těchto lidí přehlíží, dle něj situaci příliš nepomáhá. Vůbec největší „ekonomické hříchy“ se prý odehrály v daňové politice. „Nemyslím tím pouze zrušení superhrubé mzdy, které těmto lidem nepomohlo vůbec, či jen neznatelně, přičemž více než třetina daňové úspory připadla nejbohatší pětině zaměstnanců,“ podotýká a doplňuje, že podobně nenápomocný byl také konsolidační balíček současné vlády.
„Ten zvýšil daně ,všem stejně‘, takže ti, kteří z předchozího snižování daní nic nezískali, dnes zaplatí daně vyšší. Problém je ale dlouhodobý – v Česku dominantně daníme práci a spotřebu, což se více dotýká středně- a nízkopříjmových lidí. Navíc u nás výraz ,progresivní zdanění‘ patří mezi politická tabu. A to i přesto, že se jedná o nejefektivnější nástroj, jak ulehčil život lidem žijícím od výplaty k výplatě a zároveň daňové příjmy získávat od těch, kteří na zaplacení daní peníze mají,“ konstatuje.
Když na to nemáte, tak to nekupujte
Jak s penězi nakládat tak, aby na konci měsíce nějaké zbyly? Teoretické řešení je nejspíš každému jasné: zvýšit své příjmy, nebo snížit výdaje, ideálně pak kombinovat obojí. Co už je však složitější, je ono praktické provedení. Dnešní doba totiž k utrácení tak trochu svádí.
„Na straně výdajů jsou dvě obligátní oblasti, které stojí za pozornost. Ta první zní: když na to nemáte, tak si to nekupujte. Bohužel jsme všichni ze všech stran pod tlakem marketingu i naší sociální bubliny a vypadá to, že musíme mít všechno a hned. Nemusíme,“ vysvětluje odborník na finanční strategie z katedry strategie Fakulty podnikohospodářské VŠE Heřman Kopkáně.
Zároveň upozorňuje, že se ve spotřebních košících nezřídka kdy nacházejí zcela zbytečné položky, jako jsou tabákové výrobky, alkohol či hazard. Komplikaci často představují také úroky spotřebních půjček. „Prakticky každá z těchto položek objektivně nedává vůbec žádný smysl a je nesmyslně velká,“ upozorňuje s tím, že je otázkou, proč tolik lidí vidí vyšší užitek v neřestech než v odpovědném chování vůči svému zdraví a budoucnosti.
„Možná si zbytečně namlouváme, že všechno bude v pohodě a někdo se o nás postará, jakmile nás nějaká neřest doběhne – proč se tedy teď omezovat. Zdravotnictví je zdarma, nepít je divné, půjčky jsou snadné a politici kolektivně slibují, že nenechají nikoho padnout,“ doplňuje.
Ačkoli nízká finanční gramotnost nemusí být nutně důvodem toho, proč si část Čechů není schopná z výplaty ušetřit, nemění to nic na skutečnosti, že podprůměrné znalosti má v daném ohledu zhruba jen třetina Čechů. „Opakovaně se ukazuje, že největší roli v budování finanční gramotnosti má stále rodinné zázemí, které bohužel do dalších generací předává i nevhodné modely chování s penězi,“ říká redakci ekonomka a spoluzakladatelka investiční platformy Fondee Eva Hlavsová.
Dále zdůrazňuje, že například dluhy a exekuce mnohem více hrozí lidem pocházejícím z předlužených rodin. „Vzhledem k tomu, že v Česku jsou dluhy enormním problémem a v exekucích se nachází dlouhodobě přes 600 tisíc lidí, tak se nabízí, aby na sebe alespoň po jednu generaci vzalo výuku finanční gramotnost školství a stát,“ uzavírá.
ČLÁNKY DO MAILU