Najít raritní whisky je lepší než vykopat zlatý poklad. Zhodnotit se může o desítky procent ročně.
Michael Tretter má prosté vysvětlení. „Tenhle obchod jsme otevřeli, protože máme alkohol rádi. Nemáme za sebou žádnou distribuční firmu, nemáme ale také žádné limity,“ říká známá pražská figura a podnikatel, majitel stejnojmenného baru a výrobce chipsů. A nově také spolumajitel Tretter’s Gallery Spirits Shop. „Jsme v Česku první kamenný obchod s investičním alkoholem. Chceme lidi učit investovat do prémiového alkoholu,“ dodává nadšeně.
Vysoký blonďatý Tretter, oblečený v sametovém vínovém saku, je známý perfekcionista sbírající nápady pro podnikání po celém světě. Jeho nová „alkoholová oáza“, jak lyricky obchodu přezdívá, je tak dnes, kdy světu znovu vládne národní nativismus a folklor, vlastně trochu z módy: sotva vejdete dovnitř, připadáte si jako v Londýně nebo New Yorku, klidně byste ale mohli být i v Paříži.
Mezi regály s whisky, ginem, koňakem a vodkou hraje jazz, vzadu je i vinný humidor a v prvním patře vejdete do luxusní aukční místnosti. Za pultem v přízemí nepřehlédnete barovou kachlíkovou mozaiku. „Tu jsme sem dali, aby si lidé připadali jako v baru. Chceme, aby se náš obchod odlišoval,“ popisuje Tretter svůj podnikatelský záměr.
Michael Tretter, spolumajitel Tretter's Gallery Spirits Shop Foto: Tomáš Novák
Jeho nový obchod se neodlišuje jen designem nebo rozsahem alkoholu. Neobvykle dlouhá byla i jeho příprava. „Než jsme otevřeli, věnovali jsme se tomu čtyři roky. Investiční láhve jsme skupovali na různých aukcích, v obchodě je od všeho jeden kus. A záměrně nemáme žádný e-shop,“ vysvětluje Tretter, jenž obchod otevřel se společníkem Danielem Rajchrtem, neméně stylovou figurou.
Láhve v obchodě se dělí zhruba do tří kategorií. Asi třicet procent tvoří obyčejný alkohol. Kupte si domů třeba láhev takové whisky za 320 korun a za deset let ji prodáte za 322 korun i s inflací. Nejlepší investicí na ní je hned ji vypít. Nějakých 60 procent jsou láhve v cenách od dvou do tří tisíc korun, částečně limitované edice. „U nich už je určitý investiční potenciál, ale s nižším výnosem,“ popisuje je Tretter obecně. Takže i ty můžete stejně tak dobře vypít.
Skutečně investičních láhví v obchodě najdete kolem 50 kusů. Jejich cena může být cokoli nad tři tisíce korun až po 40 tisíc eur a přidávat na ceně mohou i 20 procent ročně. Takže celkem dost, podíváte-li se třeba na poslední investiční zhodnocení svého penzijního připojištění. Tretter nechce říct přesnou částku, kolik nový obchod včetně láhví stál, přibližně řečeno byste si ale za něj koupili pár hezkých italských sportovních aut. I když… „Některé kusy jsou neprodejné, ty jsou čistě sběratelské,“ říká Tretter.
Whisky nad zlato
I v pivním Česku už existuje nemálo lidí, kteří investovali velké peníze do investičního vína. To bývá první a také o něco jasnější investicí do alkoholu; po staletí světu vládne především bordeaux a burgundské, jeho produkce je poměrně setrvalá a existuje i globální vinný index Liv-ex připomínající klasický burzovní index. Cenami vína sice v posledních letech brutálně zamíchali bohatí Číňané, kteří se na něj vrhli méně civilizovaným způsobem, poslední dobou se ale trh zase zklidnil.
Když se před časem zbláznil kvůli agentovi 007 do jistého šampaňského kmotr Roman Janoušek, věděli přesně i tuzemští obchodníci s vínem, kde ho koupit. Nejen v Británii existují staré firmy obsluhující sofistikované vinné sklepy, jejichž hodnota se blíží HDP lépe spravované menší africké země. U tvrdého alkoholu je to jiné. Tretter sice říká, že je kořalka na investování jednodušší než víno, jenže rozdělení na typy, ročníky nebo regiony u ní vůbec není tak jasné jako u vína.
„Ceny se určují samy,“ popisuje Tretter lapidárně svět investičního tvrdého alkoholu. I proto je v Česku stále minimum investorů a dosud neexistoval ani žádný podobný kamenný obchod. Jisté kontury ale samozřejmě najdete. Světu jasně dominuje whisky, až daleko za ní stojí koňak a rum. Můžete klidně za lepší nebo luxusnější považovat francouzský koňak, whisky má ale poslední půlstoletí mnohem sofistikovanější, cílenější investiční marketing a poslední pár let i něco na způsob indexu.
Investice do alkoholu je ozvěnou bohatnoucí Číny. Přečtěte si komentář Pavla Párala
Investiční potenciál tvrdého alkoholu se odvíjí hlavně od tří věcí. Zaprvé stáří láhve, někteří proto doporučují kupovat nejméně 12 let starou whisky. Zadruhé se zhodnocují limitované edice. Ani Karel Janeček ale zatím nezná přesný počet kusů, rok nebo konkrétní láhev, která z vás udělá milionáře. Edici určitého alkoholu totiž může limitovat pouze typ láhve nebo jen to, že se někde potopí loď plná jisté šarže. Takže jestli doma máte několik láhví laciného bourbonu z diskontního hypermarketu…
Tretter demonstruje limitovanou edici následovně: „Máme tady třeba láhev ginu Bombay Sapphire za 2600 korun. Ptám se, proč je to limitka? Protože se firma stěhovala a při té příležitosti prostě udělala limitku,“ usmívá se. Třetí kategorii zhodnocení pak nabízí i určitý výjimečný obal nebo tvar láhve. „Málokdo to ví, ale je to podobné jako facelift u drahého auta. Několik posledních kusů je trochu jiných. Obsah sice zůstává pořád stejný, ale je to něco jiného. Znám Čecha, co proto takhle skoupil 50 tisíc kusů zapalovačů Zippo. S alkoholem to funguje stejně,“ dodává Tretter, lepší vypravěč než Donutil.
A jestli se vám to celé zdá jako budovatelská pohádka s Janem Werichem, kde je sůl nad zlato, pak to tak je. Jen to není pohádka. Existují totiž i tvrdá data. Pokud například srovnáme výkonnost tradičních investičních titulů za rok 2015, whisky jasně dominuje: zatímco ropa vás ochudila o 35 procent, zlato o deset procent a víno o 0,4 procenta, s raritní whisky jste vydělali 14,3 procenta!
Ano, občas to připomíná klasickou burzovní bublinu. Když se svět zbláznil v roce 2014 do japonské whisky poté, co byla tou nejlepší na světě vyhlášená japonská Yamazaki Single Malt, stoupla její cena rázem o plných 1800 procent. Jen od té doby na rozdíl od mnohých akcií nesplaskla. „Japonská whisky je na investici úžasná věc, u ní je nárůst hodně dynamický. Japonci to ani nestačí vyrábět,“ říká Tretter, zatímco v ruce drží láhev Yamazaki Single Malt. Nyní stojí 16 900 korun.
Něco jsem doma našel…
Co kdybych přišel za Tretterem, měl v kapse (nebo v igelitce) 100 tisíc korun a chtěl je zhodnotit? „Tak vám nabídnu, ať koupíte jednu láhev, a vyděláte na ní pět až deset procent ročně,“ říká mi s jistotou a bere do ruky láhev ginu z roku 2007. Po celém světě jich existuje jen 648, v obchodě mají dvě. Už ale nejsou na prodej. „Láhev jsem kupoval za 700 korun, teď už ale stojí tisíc. Stáhli jsme je proto z prodeje a místo toho chci skoupit co nejvíc z těch 648 láhví. Netušil jsem, že to bude tak dobrá investice,“ nastiňuje Tretter princip obchodu s tvrdým alkoholem.
Gin podobně jako rum mívá méně limitovaných edicí než whisky, dobré výjimky se ale vždycky najdou. Třeba limitované edice vydané k výjimečným příležitostem jako například Bacardi 150 let, kdy základní cena 24 tisíc korun za láhev okamžitě vzrostla na dvojnásobek. „Takové zhodnocení vám nabídne jen málokterý finanční instrument. A na rozdíl od vína má alkohol tu výhodu, že jej můžete skladovat neomezeně dlouhou dobu,“ vysvětluje šéf české pobočky americké společnosti Brown-Forman Jan Kalina.
Investice do luxusních nápojů je dobrodružná záležitost. Čtěte více:
Ne každý ale může s podobnými láhvemi obchodovat. Zaprvé si vás na aukcích proklepnou, jestli náhodou nejste závadná persona non grata. Navíc každá investiční, a tudíž obchodovatelná láhev musí mít kolek. A k tomu potřebujete oficiální registraci. Můžete sice klidně přes internet skupovat láhve na aukcích, i ty nejdražší pak ale můžete maximálně doma vypít. Aukce chce v horní aukční místnosti pořádat i Tretter. „Každý měsíc vždycky vybereme nějakou limitovanou láhev za 1500 korun, další pak za 20 tisíc korun a jednu i za 100 tisíc. Bude to velmi důstojné a za zavřenými dveřmi. Účastníky aukcí k nám přivezeme starým mercedesem,“ vysvětluje.
Ve světě barů a prémiového alkoholu se Tretter pohybuje celý život a láhve v obchodě prý už jednou zhodnotil. I tak přiznává, že v obchodě s investičním alkoholem ještě nejsou tak velcí a znalí, aby vždy poznali „tutovky“. Někdy se taky stačí předčasně prořeknout, přidává Tretter jeden ze svých „tekutých příběhů“. Kamarádovi vyprávěl, jak mu jistý Američan nabídl 75 tisíc korun za laciný Bourbon RX, který kdysi tekl proudem i v tuzemských barech. Láhev stála 350 korun. Jenže firma zanikla a dnes je z jejího bourbonu sběratelská rarita. „Kamarád mi potom zavolal, že má doma šest láhví RX,“ usmívá se Tretter, tentokrát trochu trpce.
Zlatý dotek zla
Je to vlastně ironie: Tretter whisky moc nepije, protože mu prý nevoní. I on nicméně potvrzuje, že mezi tvrdým alkoholem jde o nejobchodovatelnější artikl a současně s největším investičním potenciálem. Někdy dokonce může „pocházet“ i z Itálie. „Podívejte se na to zpracování papíru, je k pomazlení,“ ukazuje mi nadšeně láhev whisky s podivnou etiketou. Jmenuje se Silver Seal a možná za ní najdete ještě víc příběhů než za ostatními láhvemi. Podle Trettera má totiž firma reputaci italských mafiánů. „Skupujeme všechno, co dělají,“ říká.
Těžko říct, jestli za firmou skutečně stojí betonové boty nebo jiná mafiánská poezie. Fakt je, že se soustřeďuje na skupování plných sudů zbylých po různých zaniklých palírnách, jejichž whisky lahvuje do vlastních legračních láhví. Tretter jich má plný regál. I díky jasně omezenému počtu podle něj mají fantastický investiční potenciál. A podobně i vodka Absolut, ovšem z limitované edice, již mi ukazuje. Před třemi roky stála 450 korun, nyní se prodává za 1780.
Limitovaná edice Jack Daniel's za 24 tisíc korun Foto: Tomáš Novák
V obchodě samozřejmě najdete i na první pohled sběratelské kousky. Třeba láhev Jacka Danielse uloženou v tmavě modré luxusní kazetě s knížečkou a flashkou s posledním koncertem Franka Sinatry za 24 tisíc korun. Samotný bourbon v láhvi známé značky je mladý, limitovaný a zhodnocený je ale stovkou sudů, z nichž se plnil. Víc už ho nikdy nebude, investiční potenciál je tedy celkem jasný.
Trochu pohádkový svět pak připomínají dvě v podstatě stejné láhve rumu Zacapa. V obou je úplně stejný rum, jedna ale stojí 2400 korun, zatímco druhá 11 tisíc. Vtip je v tom, že ta dražší se krátce už nevyrábí. „Fakt to lidé tak rychle a tak výrazně ocení?“ ptám se. „My si ji tak ceníme,“ odpovídá Tretter. Hodně liberální cenotvorba, říkám. „Někdy to tak u alkoholu prostě je,“ usmívá se majitel obchodu.
Dále čtěte:
