Vládní návrh úprav daňových sazeb nás měl přesvědčit, že je nutné upravit dosavadní úroveň zdanění, protože je nutné doplnit státní rozpočet zatížený letos nepředvídanými výdaji. Přitom se nejedná o nic jiného než o vysloveně klasický návrh na zvýšení daní.
Navrhované úpravy sazeb daně z přidané hodnoty, spotřebních daní a daní z příjmů fyzických osob jsou položky, které prostě nejdou nezvýšit, pokud se stát rozhodne zvýšit výběr daní. Daň z přidané hodnoty, která je v České republice vybírána ve dvou sazbách, je v zásadě daní z obratu, a stát u ní rozlišuje pouze to, s jakou komoditou či službou tento obrat vzniká. Tato daň je zásadní a nepostradatelnou příjmovou položkou státního rozpočtu. Jejím výběrem si stát zajišťuje průběžné financování rozpočtu během roku a mělo by být v pořádku, že je takto přímo závislý na celkovém obratu, kterého ekonomika dosáhne.
Regulační funkce spotřebních daní
V těsném závěsu za DPH jsou výběry spotřebních daní, a to z ropných produktů, alkoholu a tabáku. Ropa je zásadní strategická surovina, bez níž se momentálně žádná ekonomika neobejde, ovšem v našem případě její spotřeba negativně ovlivňuje zahraničněplatební bilanci státu, neboli poměr vývozu a dovozu. Výší spotřební daně tedy stát reguluje cenu komodity na trhu. T o, že jaksi mimochodem si z tohoto výběru spotřebních daní dělá dobrý byznys, je především důsledkem toho, že drtivá většina obyvatelstva utratí za tyto komodity každý den nemalou částku. (Představme si, že by všichni občané místo auty začali jezdit na kolech. V tom případě by zřejmě stát uvalil spotřební daň na surový kaučuk.) V zásadě jsou všechny tyto daně z pohledu daňového poplatníka morálně ospravedlnitelné, neboť chápe, že stát musí zajišťovat budování infrastruktury a zajišťovat řadu dalších veřejných služeb. Navíc nepřímé a průběžně vybírané daně, rozložené do cen a faktur, poplatníka zase tolik nebolí. V případě daní z příjmů může ale stát sledovat i jiné cíle než jen prostý výběr daní. Může si hrát na jakéhosi superregulátora, který rozhoduje o tom, kdo jak a kolik smí vydělávat. Jestli si někdo myslel, že založením společnosti s ručením omezeným se stane pouze plátcem daně z příjmů právnických osob, přišel brzy na to, že to byl hrubý omyl. Pouze se zcela dobrovolně upsal k placení další daně, když byl předtím pouze plátcem daně jako fyzická osoba. Založení společnosti poskytuje celou řadu výhod, ovšem daňové výhody mezi ně rozhodně počítat nelze. Stát si tu vytváří vlastní prostor pro to, aby licitoval s množstvím vybraných daní z příjmů. Kdyby celou ekonomiku držely nad vodou podnikající fyzické osoby, nejspíš by sazba daně z příjmů právnických osob neexistovala. Každá právnická osoba ale sestává z jednotlivých fyzických osob majících v těchto firmách podíly. A právě na ně se především zaměřila ČSSD.
Milionářská daň je verbální provokace
Pojem „milionářská daň“ je pouhou zástěrkou jak odpoutat pozornost od toho, oč ve skutečnosti jde. Těch pár stovek manažerů s vysokými platy by zcela jistě nestálo za to, aby vznikala novela zákona. Ale každý, kdo pracuje ve své vlastní firmě, ví, že je lepší si vyplácet poměrně vysokou mzdu, kterou je možné zahrnout do nákladů firmy, než zdanit zisk firmy podle daně z příjmů právnických osob a pak ještě jednou tento příjem zdanit zvláštní sazbou daně jako společník firmy. Pokud se rozhodnete vyplatit si podíl na zisku, odvedete například 31 plus 15 procent z nerozděleného zisku, respektive 41,35 procenta celkového zdanění. Pokud navíc daňový poplatník splácí například hypotéku na rodinný domek, musí si tuto mzdu prostě vyplácet - jinak by totiž žádnou hypotéku nezískal, protože zisk jeho firmy hypoteční banku jaksi prozíravě v zásadě nezajímá. Majitelé firem proto provádějí tím, že si vyplácejí vysoké mzdy, mimo jiné také legální daňovou optimalizaci. T o se ovšem evidentně nelíbí sociální demokracii. Zvýšení sazby daně z příjmů fyzických osob v případě ročních příjmů nad 900 tisíc totiž zvyšuje daně především soukromým podnikatelům - a to buď přímo, anebo je nutí zdanit zisk dvakrát.
Co ukázaly povodně
Zdůvodnění, že je to kompenzováno snížením daně z příjmů právnických osob z 31 % na 28 %, je pouze kamufláž. Buď se jedná o prosté zvýšení daní ze mzdy převážně soukromých podnikatelů, anebo o zvýšení výběru daní z příjmů za jejich firmami. Malé a střední firmy se vždy snaží v prvé řadě nedanit. Jedním z „výdobytků“ naší daňové soustavy je totiž mimo jiné i placení záloh na daň ze zisku, o kterém jako normální podnikatel absolutně netušíte, jestli ho vůbec budete příští rok mít. Což je ostatně na letošních povodních nebo zpevňování koruny dobře vidět. Mzdu ovšem mohu pružně měnit podle svých možností. Z toho vyplývá, že cestou výhodnějšího zdanění 28 procenty v případě právnických osob, a to u malých a středně velkých firem, rozhodně nikdo nepůjde. Střední vrstvu se tak snaží socialisté zasáhnout hned po volbách na nejcitlivějším místě. Reforma je navíc vylepšena o snížení hranice pro vznik povinnosti k placení daně z přidané hodnoty ze tří milionů na dva miliony korun obratu firmy za rok, což postihne mnohem více živnostníků, kterým se tak v podstatě zavede skrytě podvojné účetnictví a snadněji tak spadnou do daňové pasti sociálních demokratů.
