Hlasy čtenářů Se zájmem jsem si přečetl hlavní téma v Profitu č. 24/2005. Máte pravdu, že podnikání (OSVČ) a zaměstnání nelze nějak jednoduše porovnat a už vůbec ne jenom podle výše hrubého nebo čistého příjmu. Záleží to na konkrétní povaze, schopnostech a možnostech každého člověka.
**Hlasy čtenářů
Se zájmem jsem si přečetl hlavní téma v Profitu č. 24/2005. Máte pravdu, že podnikání (OSVČ) a zaměstnání nelze nějak jednoduše porovnat a už vůbec ne jenom podle výše hrubého nebo čistého příjmu. Záleží to na konkrétní povaze, schopnostech a možnostech každého člověka. Váš článek mne nicméně přiměl znovu zbilancovat, jestli je pro mne podnikání lepší, nebo ne. Dal jsem si dohromady argumenty pro a proti - a ověřil jsem si, že podnikání je pro mne lepší.
Od svých 23 do 29 let jsem byl zaměstnancem postupně tří firem, pracoval jsem - zjednodušeně řečeno -jako programátor. Nejvíce mi vadila ta tupost a zkostnatělost mých nadřízených. Příklad za všechny: Přestože mé povolání je myslím ukázkovým příkladem práce nezávislé na nějaké pracovní době, mí nadřízení slepě vyžadovali, abych byl na pracovišti od 8:30 do 17 hodin, přísně se hlídalo i nepřekračování půlhodinové přestávky na oběd. Přitom pracovní podmínky u dvou ze tří zaměstnavateů nebyly nic moc -zastaralý hardware i software, malé a přelidněné kanceláře bez možnosti klidného soustředění se, velká vzdálenost od MHD a tak dále a tak dále… Mé nadřízené ale nezajímalo, kolik práce udělám, ale hlavně to, zda skutečně sedím v kanceláři. Samozřejmě, že stejně jako ostatní kolegové jsem toho v daných podmínkách udělal jen tolik, co mi pracovní prostředí dovolilo. K tomu jsme byli buzerováni neustálými vnitřními instrukcemi a podobně. Když jsem přišel s tipy na získání konkrétních zákazníků, nikdo se tomu moc nevěnoval, takže než příslušní kolegové toho případného klienta oslovili, už o nás neměl zájem. A já už se na to nemohl dívat.
Tři roky teď už podnikám jako OSVČ. Získávání klientů a péče o ně záleží jen na mé aktivitě a schopnostech. Dokážu to dělat daleko rychleji a efektivněji. Stejně tak pracuji v době, která mne vyhovuje (většinou brzy ráno a dopoledne), bez rušivých vlivů a hlavně s perfektním vybavením. Samozřejmě mne to stálo nějaké investice a tisíce papírování, ale peníze se mi vrací díky tomu, že za svou práci dostanu skutečně kompletní odměnu -a nemusím se dělit se svými šéfy, kteří nic nedělali a jen parazitovali na mé práci. Ano, stýská se mi po sociálních jistotách, ale na druhou stranu jsem měl na kvalitní zaměstnavatele smůlu. O stravenkách, příspěvcích na pojištění a podobně pořád jenom mluvili, ani týden dovolené nad zákonné čtyřtýdenní minimum nám neposkytli. Za ten pocit „jistoty“ dvouměsíční výpovědní doby mi to nestojí. Přestože mám teď každý měsíc plno povinností s papírováním, placením záloh na pojistné a podobně.
Martin Klocek
