PROČ JEJICH EKONOMICKÉ PLÁNY NEDÁVAJÍ SMYSL

xxx

/kreslené texty nad hlavami na s. 50; shora dolů/

PATŘÍTE-LI K 45 MILIONŮM AMERIČANŮ, KTEŘÍ NEMAJÍ ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ, BUDETE HO MÍT, AŽ SE TENTO PLÁN UZÁKONÍ.

První částí mého plánu je mimořádná sleva na energii ve výši 1000 dolarů, kterou by mohly dostat rodiny už letos na podzim.

Podle mého energetického plánu se v příštích deseti letech bude investovat 150 miliard dolarů na vybudování nové americké energetiky… Vytvoříme až pět milionů amerických pracovních míst – DOBRÝCH MÍST.

/kreslené texty nad hlavami na s. 51; shora dolů/

Zdvojnásobím odpočet na dítě z 3500 na 7000 dolarů za každou závislou osobu v každé americké rodině.

SNÍŽÍME DANĚ

Neodejdu z úřadu bez vyrovnání federálního rozpočtu.

Ilustrace: Seymour Chwast

/bílý text v červeném obdélníku na s. 52 vlevo nahoře/
VOLEBNÍ HLÍDKA
Senátor John McCain při svých cestách křížem krážem po zemi ve snaze získat prezidentský úřad často opakuje slib, že zachová současné nízké sazby daně z příjmu, sníží daň z nemovitostí a zmírní daňové zatížení podniků. „Chci se vám podívat do očí,“ řekl 30. července na velkém shromáždění u místního dealera firmy Catterpillar v coloradském městě Aurora. „Nezvýším vám daně, ani nepodpořím zvyšování daní. To neudělám.“

Do jaké míry by však měli voliči věřit návrhům arizonského republikána? Nebo, když na to přijde, smělým plánům senátora Baracka Obamy vynaložit stovky miliard dolarů na americké zdravotnictví, infrastrukturu, školství a energetiku? Jinak řečeno, jak pravděpodobné je to, že se plány, které se teď vysvětlují při kampani, opravdu naplní? Vyjádřeno dvěma slovy: ne moc.
Politika, slabá ekonomika a realita rostoucího federálního rozpočtu, to všechno bude omezovat manévrovací prostor příštího prezidenta. McCainovu strategii nízkých daní by klidně mohl rozcupovat Kongres, který bude pravděpodobně ještě demokratičtější než dnes. Obamovy grandiózní plány by mohly být zmařeny vysokými náklady jeho zdravotnického projektu a dalších programů. Dokonce i někteří demokraté by nemuseli strávit obrovskou nákladnost a nesmírnou složitost Obamových návrhů.
Při každé volbě existuje velká propast mezi tím, co kandidáti slibují, a tím, co mohou opravdu splnit. Vzpomeňte si na volební boj Billa Clintona za snížení daní střední vrstvy, univerzální zdravotní péči a vývoj infrastruktury. Většinu svého vládnutí strávil snižováním deficitu, nikoli realizací velkých nových programů. Nebo George W. Bush, který prohlásil, že sníží emise skleníkových plynů, když se pokoušel vyleštit svou ekologickou reputaci v soutěži s Al Gorem. Jakmile byl zápas vyhrán, Bush se tohoto úmyslu rychle vzdal.
Letos je propast mezi sliby a realitou možná ještě větší než obvykle. „Ať vyhraje kdokoli, bude ho čekat rázné probuzení, jen co volba skončí,“ prohlašuje Daniel Clifton, šéf výzkumu politiky Washingtonu v investiční skupině Strategas Research Partners. „Mnoho předvolebních slibů bude muset vzít za své.“
Ekonomika roku 2009 nabídne tvrdé podmínky prezidentovi rozhodnutému provádět odvážnou novou politiku. Příští administrativa bude stát před bezkrevným růstem, stagnující zaměstnaností, poklesem bytové výstavby, který by měl podle předpokladů pokračovat přinejmenším po většinu příštího roku, a nadále sevřenými úvěrovými trhy, zatímco bude probíhat zeštíhlování ve finančním sektoru.
A částečně z důvodu letošního jarního stimulu ve výši 168 miliard dolarů se v příštím roce federální deficit zvýší na bezmála 500 miliard dolarů, tedy téměř trojnásobnou úroveň než ve fiskálním roce 2007. Ve Washingtonu vzrůstá dojem, zvláště mezi demokraty, že by bylo zapotřebí ještě jedno kolo stimulů nebo dalších opatření, aby se bytové výstavbě nebo finančním trhům pomohlo z nesnází. Takové výdaje by mohly zvýšit deficit o desítky, ne-li o stovky miliard. Tváří v tvář tomuto účtu bude otázkou, zda McCain nebo Obama budou moci najít peníze na financování mnoha svých daňových škrtů a návrhů na výdaje.
Někteří ekonomové se domnívají, že příští prezident bude mít větší manévrovací prostor, než naznačují tyto odhady deficitu. Deficit ve výši 500 miliard dolarů by tvořil asi 3,6 procenta hrubého domácího produktu, což je pořád ještě hodně pod šestiprocentním maximem dosaženým v roce 1983. Mnoho ekonomů si rovněž myslí, že velké deficitní výdaje jsou tím správným krokem při zpomalení. Avšak na nepřetržitě pokračujících deficitech přesto záleží, a to zvláště vzhledem k rýsujícím se nákladům nemocenského pojištění Medicare pro osoby starší 65 let a sociálního zabezpečení – to je cesta, která je důležitá, tvrdí James Poterba, šéf ekonomického oddělení na Massachusettském technologickém institutu (MIT). A „není pochyb, že návrhy obou kandidátů by dramaticky zhoršily fiskální situaci“, dodává Maya MacGuineasová, prezidentka společného demokratického a republikánského Výboru pro odpovědný federální rozpočet, projektu mozkového trustu Nadace nová Amerika.
Vezměte si nejprve McCaina, který věří, že daňové škrty vytvářejí růst a pracovní místa. Spolu s tím, že by zachoval Bushovy nižší daně z příjmů, kapitálových výnosů a dividend, znovu by zredukoval velmi nepopulární alternativní minimální daň, snížil by daň z nemovitostí ze sazby 45 procent plánované na rok 2009 na patnáct procent a zdvojnásobil by srážky, jež lze uplatňovat za děti a další závislé osoby, z 3500 na 7000 dolarů. Rovněž by snížil sazbu daně z příjmu právnických osob – jednu z nejvyšších na světě – z 35 na 25 procent.
Kdyby se však něco podobného provedlo, mohlo by to vést k velké díře ve federálním rozpočtu. Vzhledem k tomu, že všechny Bushovy daňové škrty mají skončit v roce 2011, oficiální odhady rozpočtu a deficitu zahrnují velký vzestup příjmů z daní, který by pocházel z toho, že by se sazby vrátily na dřívější úrovně. Tyto odhady rovněž předpokládají, že bude v plné výši vybírána alternativní minimální daň, i když ji Kongres každý rok „dočasně“ upravuje, aby bránil jejímu dopadu na mnoho daňových poplatníků ze středních vrstev.
Takže všechny daňové změny, po nichž volá McCain, by byly drahé. Podle odhadů nestranného Centra daňové politiky (TPC) by prodloužení platnosti většiny Bushových daňových škrtů, jež mají skončit v roce 2011, představovalo ztracený výnos průměrně 170 miliard dolarů ročně v letech 2009 až 2018. Indexace alternativní minimální daně tak, aby postihovala méně lidí ze středních vrstev, by z peněženky strýčka Sama vytáhla dalších 120 miliard dolarů. McCainovo navrhované snížení sazby daně z příjmu právnických osob by v průměru uřezávalo 73 miliard dolarů ročně. TPC odhaduje, že McCainovy daňové návrhy by dohromady snížily odhadované daňové výnosy v příštím desetiletí přibližně o 4,2 bilionu dolarů.
Co říká McCainův tábor? Douglas J. Holtz-Eakin, McCainův hlavní poradce v oblasti ekonomické politiky, prohlašuje, že McCainovy návrhy by se měly poměřovat podle daňové politiky uplatňované dnes, protože nikdo ve Washingtonu nepovažuje za realistické, že se všechny Bushovy daňové škrty rychle vykompenzují. V tomto světle by McCainův plán v příštím desetiletí snížil daňové výnosy o 600 miliard ročně. Měřeno tak či onak, Holtz-Eakin argumentuje, že čísla TPC neberou v úvahu ekonomickou expanzi, kterou by snižování daní podnítilo.
Roberton Williams, bývalý pracovník Kongresové rozpočtové kanceláře, který nyní působí v TPC, poukazuje na to, že by došlo ke značnému snížení výnosu, kdyby McCain daňové škrty prosadil. Současné federální výdaje tvoří přibližně 20 procent HDP. TPC uvádí, že McCainovy návrhy by plánované daňové výnosy snížily na pouhých 17,6 procenta HDP. „Je zapotřebí obrovského růstu nebo obrovských výdajových škrtů, aby se tato propast překonala,“ tvrdí Williams.
Tato mezera ukazuje, jak nesnadné bude, aby McCain splnil svůj slib, že do konce svého prvního funkčního období vyrovná federální rozpočet. Tvrdí, že bude moci redukovat rozpočet o 100 miliard dolarů ročně tím, že půjde po účelových rezervách a dalších neúsporných programech v armádě, v dotacích farmářům a ve zdravotní péči. Holtz-Eakin dodává, že by McCain na Kongres naléhal, aby snížil vládní výdaje na roční přírůstek 2,4 procenta ročně. To je hodně pod nárůstem 4,3 procenta, který plánuje Kongresová rozpočtová kancelář, a snižování federálních subvencí místním úřadům za jejich politickou podporu nebo omezování populárních vládních programů je jedním z nejtěžších politických úkolů vůbec. Každý kandidát slibuje, že omezí plýtvání. Málokdo to někdy splnil.
Obama je konkrétnější než McCain, protože podrobně popisuje zvýšení daní a snížení výdajů, jež by jeho administrativě umožnily vystačit s penězi. Jeho tezí je, že jádrem problémů ekonomiky je tlak na dělnické a středostavovské rodiny. „Je čas v naší ekonomice obnovit rovnováhu a spravedlnost, aby pracovala pro všechny Američany,“ uvedl 30. července na shromáždění na radnici ve Springfieldu v Missouri.
Aby se tyto nevyváženosti řešily, Obama podporuje 50 miliard dolarů v podobě krátkodobých stimulů. Dlouhodoběji by vynakládal v příštím desetiletí ročně 65 miliard dolarů na široce založený program zdravotního pojištění, aby byly kryty nepojištěné osoby, plus 150 miliard na technologie zelené energie a 60 miliard na infrastrukturu. Asi 18 miliard dolarů ročně by šlo na vzdělávání v ranném dětství a vysokoškolští studenti by dostávali 4000 dolarů v podobě nevratných úvěrů na školné. Pak je tu sleva ve výši 1000 dolarů pro rodiny postižené vysokými energetickými náklady.
Kdo tuto štědrost zaplatí? Pro rodiny vydělávající přes 250 000 dolarů by Obama zvedl dvě nejvyšší kategorie sazeb daně z příjmu znovu na 36 procent a 39,6 procenta, které byly v platnosti v Clintonových dobách. Rovněž by zvýšil daně z kapitálových výnosů a dividend pro osoby s vysokými příjmy z dnešních patnácti procent na 20 až 25 procent. TPC odhaduje, že tyto kroky by vynesly v průměru 28 miliard dolarů ročně. Obama také navrhuje, aby se zvedly daně ropným a plynárenským společnostem, zdanily se zisky společníků firem investujících rizikový kapitál jako normální příjem, a ne současnou sazbou platnou pro nižší kapitálové výnosy a aby se pozornost zaměřila na zámořské daňové ráje a příjmy získávané v zámoří. Tato opatření by mohla ročně vynést přibližně 92 miliard dolarů.
Přesto, z důvodu mnoha dalších daňových úlev, které navrhl – indexace alternativní minimální daně podle inflace, další snížení pro seniory a dělnické rodiny a rozšíření Bushových daňových škrtů pro rodiny s příjmem pod 250 000 – TPC odhaduje, že Obamův plán by v příštím desetiletí snížil daňové výnosy zhruba o 2,8 bilionu dolarů. Williams říká, že by plány demokratů celkem představovaly v daňových výnosech 18,3 procenta HDP – více než McCainův plán, ale pořád ještě méně, než činí odhady očekávaných federálních výdajů.
Podobně jako Holtz-Eakin i Obamův hlavní ekonomický poradce Jason Furman tvrdí, že by se Obamův plán měl poměřovat podle současných daňových sazeb, a ne aby se k nim musela připočítat ještě plná cena skončení Bushových daňových škrtů. Podle tohoto měřítka by Obama v příštím desetiletí vybral 778 miliard dolarů a pomohl by snížit současný deficit. Tato čísla však neberou v úvahu mnoho Obamových plánů na zvýšení výdajů v takových oblastech jako zdravotní péče a zelená energie.
Furman dokazuje, že Obamův tábor by rovněž omezil výdaje i jinými cestami, které nejsou v přehledu TPC. Využívání většího množství technologií, lepší zvládání chronických nemocí a snížení cen léků by zredukovalo náklady zdravotní péče pro každého a zaplatilo by výdaje na přidání nepojištěných lidí na seznamy pojištěnců. Peníze by se uvolnily tím, že by se přesměrovala většina z deseti miliard dolarů, jež se nyní měsíčně vynakládají na Irák. Finance na zelenou technologii by pocházely z vytvoření tržně založeného systému emisních povolenek („cap and trade“), aby se omezovaly škodlivé emise oxidu uhličitého, které způsobují globální oteplování. Aukční prodej práv emitovat takový uhlík ropným rafineriím, uhelným elektrárnám a dalším by vynesl více než 150 miliard, které chce Obama vložit do vývoje alternativní energie. „U každého postupu jsme vyložili, co uděláme a jak to zaplatíme“ říká Austan Goolsbee, další přední ekonomický poradce. „Náš rozpočet dává smysl.“
Dával by smysl – ale jen tehdy, kdyby všechny ty plánované nové výnosy byly získány. Je to smělý předpoklad, tvrdí rozpočtoví experti. I kdyby se rozhodnutí odejít z Iráku přijalo zítra, náklady na využití vojáků a renovaci vybavení armády budou spotřebovávat většinu z uvedené částky ještě několik let.
Alan Viard, odborník na daňovou politiku v Americkém institutu pro podnikání (AEI), rovněž poukazuje na to, že odstranění mezer v daních právnických osob je trvale populární myšlenkou, „ale je to mnohem těžší, když se člověk začne zabývat detaily“. Firmy investující rizikový kapitál už odrazily jeden loňský pokus Kongresu o zvýšení svých daňových sazeb, a sice díky intenzivnímu lobbování. Velkým úkolem bude také dosažení velkých úspor díky lepšímu řízení systému zdravotní péče. „Pravdou je, že nikdo opravdu neví, kolik uspořených nákladů mohou takové kroky přinést,“ uvádí MacGuineasová z rozpočtového výboru Nadace nová Amerika.
Peníze nebudou představovat jediné omezení kandidátů. Tom Gallagher, šéf výzkumu Washingtonu pro firmu ISI Group zabývající se finančními službami, prohlašuje, že hodně bude záležet také na tom, jaký postoj zaujme Kongres. Tato prostá pravda by mohla znamenat velké potíže pro McCainovo prezidentství. Udrží-li se současný trend, demokraté pravděpodobně posílí své většiny v obou komorách. Mnohé z toho, co McCain teď slibuje voličům, by Kongresem mohlo projít velice obtížně.
Vezměte si McCainův slib, že zachová všechny Bushovy daňové škrty, dokonce i pro bohaté lidi. Existuje malá demokratická podpora udržení současných nižších sazeb pro největší poplatníky daní z příjmu, kapitálových výnosů a dividend. „Tyto sazby se nebudou týkat daňových poplatníků vydělávajících 250 000 dolarů, až přijde rok 2011 – pokud je Kongres neobnoví, a Kongres to prostě neudělá,“ uvádí Viard z AEI. A co se týče McCainova plánu snížit sazby daně z příjmu právnických osob? Viard a další říkají, aby se nepočítalo ani s tím.
Obama patrně sám nemá snadnou cestu. Zatížený rozpočet by ho mohl přinutit korigovat své plány zdravotní péče nebo upustit od některých ze svých daňových škrtů. Ve zvláště silném protivětru by se mohly ocitnout Obamovy pokusy financovat alternativní energetické plány představující 150 miliard dolarů. Chce prodávat v dražbě práva na emise oxidu uhličitého energetickým podnikům, ropným rafineriím a dalším společnostem, které jsou z velké části za takové znečišťování odpovědné. Avšak dražení těchto práv místo toho, aby se nejprve mnohá z nich darovala – jak to podporoval McCain a další – by mohlo pro společnosti, jichž se to týká, představovat větší finanční zátěž.
V Senátu už ztroskotal méně přísný plán emisí než ten, který podporuje Obama. „Návrh zákona, který je ještě méně přívětivý k podnikům než ten, který se zadrhl v červnu, by byl ještě méně životaschopný,“ říká Vicki Arroyová, ředitelka Pewova střediska pro politické analýzy globální klimatické změny.
Furman tvrdí, že Obamova kampaň byla střízlivá v odhadech úspor a výnosů, s nimiž lze počítat na financování návrhů. Pokud jde o politiku, pro Kongres bude mít význam Obamova ochota takové změny prosazovat a ukázat, jak je zaplatí. „Prezidentská podpora zcela změní dynamiku,“ domnívá se Furman. To je jedna z mála věcí, v níž se Furman a Holtz-Eakin shodují. Když bude zvolen McCain na platformě nízkých daní a zdrženlivých výdajů, bude mít mandát, jímž se demokraté budou muset řídit. „Kongres nemůže ignorovat důkazy,“ říká Holtz-Eakin.
Až přijde leden, příští prezident bude muset zaujmout mnohem jasnější postoj k tomu, kde skutečně jsou jeho priority. Problémem pro voliče je to, že nyní nemohou poznat, které z mnoha protichůdných cílů budou Obama nebo McCain podporovat, až nastane čas přejít od volebního boje k vládnutí. V obou případech toho Američané pravděpodobně dostanou mnohem méně než, co se nabízí, když je volební kampaň v plném proudu.

s. 54 dole vlevo:
SOUVISLOSTI
Jsou deficity důležité?
H. Ross Perot udělal z rozpočtového deficitu USA ústřední téma voleb v roce 1992. Průzkum provedený Pewovým výzkumným střediskem pro občany a tisk (pewresearch.com) v předvečer hlasování ukázal, že 40 procent Američanů považovalo deficit za nejvýznamnější úkol nové administrativy. V současnosti se však zdá, že to, co bude v příštím roce obrovským schodkem, voliče nezneklidňuje. V posledním průzkumu Pewova střediska, provedeném ve dnech 23.–27. července, pouze dvě procenta respondentů uvedla, že deficit je nejdůležitějším ekonomickým problémem, před nímž země stojí. Která otázka byla v seznamu na prvním místě? Uhádli jste: ceny benzinu.
Jane Sasseen. BusinessWeek

s. 52, červený mezititulek:

LABILNÍ EKONOMIKA ZNAMENÁ, ŽE PROPAST MEZI VOLEBNÍMI SLIBY A REALITOU VLÁDNUTÍ MŮŽE BÝT LETOS VĚTŠÍ NEŽ KDY JINDY

s. 53, bílý text nad boxy:
EKONOMICKÉ PROGRAMY KANDIDÁTŮ – A JEJICH VYHLÍDKY

levý box pod foto; zleva doprava a shora dolů:
BARACK OBAMA: Velké plány, velké výdaje
Obamovy sliby* Co je pravděpodobné

DANĚ
Plánuje snížení daní o 1000 dolarů pro 95 procent rodin a zvýšení daní z příjmů, kapitálových výnosů a dividend pro ty, kteří vydělávají více než 250 000 dolarů. Zaměří se i na daňové úlevy právnických osob.
*
Zvýšené daně lidí s nejvyššími příjmy jsou téměř zaručeny, ale aby získal všechno, co chce na straně právnických osob, to by mohlo být těžké. Některé daňové škrty pro střední vrstvy budou asi muset být odloženy.

EKONOMICKÉ STIMULY
Podporuje 50 miliard dolarů jako pomoc infrastruktuře a komunitám postiženým poklesem plus 1000 dolarů v podobě slev rodinám jako náhradu za výdaje za energie.
*
Náklady okamžitých stimulů by si mohly vynutit omezení jiných priorit.

DEFICIT
Tvrdí, že deficit sníží z plánované úrovně 500 miliard dolarů tím, že vyváží plány sociálního zabezpečení zvýšením daní nebo omezením výdajů jinde.
*
Zdroje příjmů a omezené výdaje, s nimiž Obama počítá, nemusejí stačit na to, aby se zvládl deficit a hradily nové výdaje.

ENERGIE
Využil by americkou ropnou rezervu ke snížení cen benzinu a vynaložil by 150 miliard dolarů na vývoj alternativní energie a pomohl by výrobcům automobilů a dalším při vývoji palivově účinné technologie. Podporuje uvalení daně z nečekaných zisků na ropné společnosti.
*
Jeho plány financovat vývoj alternativní energie v podstatě tím, že by se zdanily energetické podniky a další společnosti emitující skleníkové plyny, by mohly narazit na tvrdý odpor; nejistá je také vyhlídka na daň z nečekaných zisků.

ZDRAVOTNÍ PÉČE
Navrhuje vynakládat ročně 65 miliard dolarů na krytí nepojištěných osob. Tvrdí, že lepší řízení a kontrola nákladů by rovněž snížily pojistné průměrné rodiny o 2500 dolarů.
*
Vysoká cena, zvláště tváří v tvář vzrůstajícím deficitům, by mohla vést k tomu, že by návrhy mohly být omezeny. A dosažení všech navrhovaných úspor by mohlo být nesnadné.

pravý box pod foto; zleva doprava a shora dolů:
JOHN McCAIN: Nízké daně, méně vládnutí
McCainovy sliby* Co je pravděpodobné

DANĚ
Rozšířil by Bushovy slevy na daních, ponechal by současnou daň z kapitálových výnosů, zkrátil by alternativní minimální daň, zdvojnásobil by hodnotu odpočtů za závislé osoby a snížil by sazby daní právnických osob.
*
Takovéto snížení by mohlo významně zvýšit deficit a mnohem více zvýhodnit lidi s nejvyššími příjmy než rodiny z nižších nebo středních vrstev. Demokratický Kongres patrně couvne.

EKONOMICKÉ STIMULY
Poskytl by čas, aby v celé ekonomice mohla působit současná stimulační opatření, než by přistoupil k dalším krokům.
*
Kdyby ekonomika dál ochabovala nebo by se zhoršoval dopad krize bydlení, McCain by rovněž mohl uvažovat o dalších stimulech.

DEFICIT
Slibuje, že do konce svého prvního volebního období vyrovná rozpočet tím, že omezí neúsporné programy, zpomalí růst výdajů a odstraní daňové mezery.
*
Většina rozpočtových expertů je velmi skeptická, že by se mu to mohlo povést, zvláště kdyby dosáhl velkého snížení daní.

ENERGIE
Volá po pozastavení platnosti federální daně z benzinu ve výši 18,4 centu za galon a po skončení omezení vrtných prací v pobřežních vodách. Podporuje agresivní expanzi jaderné energie spolu se skromnými opatřeními na podporu čisté uhelné a alternativní energie.
*
Podpora vrtných prací v pobřežních vodách roste, ale Kongres zatím projevil malý zájem o pozastavení platnosti daně z benzinu. Jaderné elektrárny zůstávají otázkou, dokud není k dispozici řešení na likvidaci odpadu.

ZDRAVOTNÍ PÉČE
Poskytl by rodinám slevu na dani ve výši 5000 dolarů, aby nepojištěným osobám pomohl dovolit si krytí a aby podpořil konkurenci. Tvrdí, že tento krok společně se zlepšeným řízením sníží náklady.
*
Pobídnutí soukromého sektoru by samo o sobě nemuselo na pokrytí nepojištěných osob stačit. A ty osoby, které mají pojištění od zaměstnavatele, budou z této výhody platit daň. To se bude prosazovat obtížně. Peter Coy

S. 54, graf; čísla na obou osách stejná jako v originále:
HLUBŠÍ DÍRA

MILIARDY DOLARŮ

PŘEBYTEK/SCHODEK FEDERÁLNÍHO ROZPOČTU USA

FISKÁLNÍ ROK*

* FISKÁLNÍ ROK ZAČÍNÁ V ŘÍJNU PŘEDCHOZÍHO KALENDÁŘNÍHO ROKU
ODHADY
Pramen: Kongresová rozpočtová kancelář, Kancelář řízení a rozpočtu Bílého domu S. 55, box v levém sloupci; zleva doprava a shora dolů:
POHLED Z ROKU ’92
Poslední prezidentská volba, při níž byly ekonomické podmínky takto špatné, se konala v roce 1992, kdy demokrat Bill Clinton stál proti nabídce George H. W. Bushe na znovuzvolení. Také tehdy byla velkým tématem „změna“. 1992 * versus *2008 CELOROČNÍ PRŮMĚRNÉ TEMPO RŮSTU HDP PROCENTA Pramen: Úřad pro ekonomické analýzy (BEA) INDEX CHUDOBY
ČERVEN 1992 ČERVEN 2008

● MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI ● MÍRA INFLACE Pramen: Úřad pro pracovní statistiky

CENA GALONU BĚŽNÉHO BENZINU
27. ČERVENCE 1992 28. ČERVENCE 2008 Pramen: Energetická informační správa (EIA) STŘEDNÍ CENA RODINNÉHO DOMU
(A ROČNÍ CENOVÁ ZMĚNA)
ČERVEN 1992 ČERVEN 2008

Pramen: Národní asociace obchodníků s nemovitostmi (NAR)

HORNÍ SKUPINA OSOBNÍ DANĚ Z PŘÍJMU
(A JEJÍ SPODNÍ HRANICE)
NEJVYŠŠÍ SAZBA * OD NEJVYŠŠÍ SAZBA * OD Pramen: IRS HLASOVÁNÍ PRO PREZIDENTA
6.–7. SRPNA 1992 31. ČERVENCE–2. SRPNA 2008
demokrat demokrat
Bill Clinton 49 % Barack Obama 45 %

republikán republikán
George H. W. Bush 32 % John McCain 44 %
Pramen: Gallupův ústav

KANDIDÁTI O „ZMĚNĚ“
demokrat Clinton: demokrat Obama:
„Představuji reálnou naději na změnu.“ „Změna, v níž můžeme věřit.“

republikán Bush: republikán McCain:
„Změna pro změnu nestačí.“ „Volba je mezi správnou změnou a špatnou změnou.“

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl