Čtyři z osmi nejbohatších lidí světa mluví hindsky
Indie je Západem po desetiletí vnímaná jako rozvojová země. Přestože tento obrovský stát stále působí na návštěvníka z Evropy nebo severní Ameriky chudě a více než miliarda jeho obyvatel žije ve velmi skromných podmínkách, patří řada Indů k ekonomicky nejúspěšnějším lidem na světě. Je to zřejmé z žebříčku nejbohatších lidí planety, který každoročně vydává americký ekonomický časopis Forbes. V první desítce světových miliardářů jsou totiž Indové nejčastěji zastoupenou národností. Jsou tam hned čtyři - ocelářský magnát Lakshmi Mittal, průmyslníci, bratři Mukeš a Anil Ambaniové, a nejbohatší realitní vlastník světa Kushal Pal Singh. Druzí nejpočetněji zastoupení Američané jsou v první desítce pouze dva - Warren Buffett a Bill Gates. Po jednom zástupci mají Mexiko, Švédsko, Rusko a Německo. Dolarových miliardářů je dnes dle Forbesu v celé Indii přes padesát a jejich počet každým rokem roste. Jak je však možné, že právě obyvatelé chudého indického subkontinentu s miliony negramotných dnes patří k nejbohatším podnikatelům světa, šéfují firmám v Londýně a působí v takovém počtu jako profesoři na prestižních světových univerzitách a lékaři na věhlasných klinikách?
Dědictví britského impéria
Indové z bohatších a vzdělanějších rodin dnes mají cestu za úspěchem ve světě snazší než kdykoli v minulosti. Je to jeden z důsledků všudypřítomných globalizačních tendencí, které se skvěle doplňují s historicky danými lokálními specifiky země. Roli v úspěchu Indie na světovém ekonomickém poli hraje mimo jiné i dědictví po bývalých koloniálních vládcích - Britech. Většina mladých Indů, kteří měli to štěstí a vystudovali vysokou školu, totiž ovládá angličtinu na vynikající úrovni. V zemi, kde existuje 25 hlavních jazyků a přes 1600 lokálních dialektů, se totiž angličtina stala univerzálním komunikačním jazykem profesionálů. V drahých kavárnách v centrech indických velkoměst nebo v kancelářských střediskách proto lze běžně potkat skupinky mladých Indů, kteří spolu mluví anglicky. Tento fakt je také jedním z důvodů, proč dnes desítky mezinárodních firem, jako jsou Microsoft nebo Texas Instruments, umísťují svá mezinárodní call centra nebo kanceláře v Indii, a nikoli v rychle rostoucí Číně nebo jiné zemi. Díky tomu mají mladí Indové příležitost nastartovat kariéru ve velké pobočce nadnárodní společnosti a nemuset přitom opustit domov. Jak ve své knize Svět je plochý píše americký publicista a nositel Pulitzerovy ceny Thomas L. Friedman, teprve otevření indického trhu zahraničním technologickým firmám na počátku devadesátých let umožnilo světu zjistit, jak obrovský lidský potenciál tato země světu nabízí.
Druhá generace podnikatelů
Indie ovšem na rozdíl od některých jiných států nikdy nebyla zemí, kam by se západní společnosti stěhovaly pouze kvůli levné pracovní síle. Vedle milionů prostých dělníků totiž tento stát firmám může nabídnout i řadu vzdělaných profesionálů, kteří se okamžitě mohou ujmout manažerské práce v nových pobočkách. Může za to jiné dědictví po Britech - vzdělávací systém. Ten indický je do velké míry založen na britském školství se vším, co k němu patří, například školními uniformami, turnaji v kriketu a debatními kluby. Co je ale důležitější, Britové z historických důvodů poskytují Indům velkorysé možnosti v přístupu na své univerzity. Studium na špičkových školách v zámoří je pro Indy z „lepších“ rodin stále otázkou společenské prestiže. Protože rodinná tradice hraje v Indii velkou roli, posílají často absolventi těchto prestižních škol na stejné koleje i své syny. Do Oxfordu, Cambridge i na americké univerzity proto každoročně proudí mnoho mladých mužů a žen, kteří se v rodné zemi rázem stanou příslušníky elity a pracují jako lékaři či právníci nebo přebírají rodinné firmy. Absolventi elitních škol obvykle obsazují i význačná místa ve státní správě. Výjimkou není ani současný premiér Manmohan Singh, který studoval v Oxfordu i v Cambridgi.
Vzhledem k silným rodinným vazbám obvyklým v indické společnosti se však málokterý z budoucích boháčů vzdělaných v cizině oprostí od rodinné tradice a vybuduje své bohatství zcela na vlastní pěst. Většina indických miliardářů představuje již druhou generaci podnikatelů. Ta navazuje na rodinné dědictví, zvelebuje a rozvíjí zděděné firmy a podniká spolu s příbuznými. V tradičně patriarchální indické společnosti proto majitelé lokálně úspěšných společností z minulých let pomohli svým dětem k dostatečnému finančnímu kapitálu a špičkovému vzdělání a tyto děti potom počátkem 21. století přivedly rodinné společnosti k ekonomickému úspěchu, jaký byl ještě před dvaceti lety nemyslitelný.
Tvrdý život chudých
„Jednou půjdu studovat na Indian Intitute of Technology do Bangalore. To je nejlepší škola v Indii. Vystuduji tam a stanu se lékařem,“ řekl před několika měsíci týdeníku EURO patnáctiletý Zishan Hassan z městečka Bodhgája v nejchudším indickém státě Bihár. Zarážející byla naprostá sebejistota, se kterou tento chlapec o svém snu mluvil, u dosud dětsky vyhlížejícího školáka zcela nečekaná. Byla to sebedůvěra někoho, kdo udělá vše proto, aby se jeho cíl splnil, a je si jistý, že se mu splní. A to i přesto, že Zishanův otec si nemohl dovolit financovat ani základní školu pro všechny své početné potomky. Inteligentní mladík s angličtinou, která by zahanbila většinu českých vysokoškoláků, proto musel věnovat spoustu energie na to, aby si mezi turisty ze Západu našel sponzory ochotné mu pomoci s financováním vzdělání. V případě mladých Indů, kteří o tuto pomoc žádají, však nejde o prosby, ale spíše o nabídku investice. Pro evropské nebo americké děti, které se chystají na střední školu, je nemožné si představit situaci, v níž jsou desetitisíce mladých Indů z chudých rodin. Ti, kteří chtějí v životě ekonomicky a společensky uspět, musejí tomuto cíli podřídit už od dětství vše. Zatímco jejich vrstevníci v cizině obvykle přistupují ke škole jako k nutnému zlu a jejich hlavním cílem je školou bez větších problémů projít, mladí Indové jsou většinou vděční za možnost do ní vůbec chodit. To posiluje, že řada z nich musí od dětství tvrdě pracovat, aby si jejich rodina mohla školné vůbec dovolit. Cílevědomost, touha uspět a pracovní nasazení těchto žáků je proto v mnoha případech nesrovnatelně větší, než je obvyklé v západních zemích.
Studium podmínkou úspěchu
Tato soutěživost, enormní pracovitost a cílevědomost je ve školách systematicky posilovaná. Vedle běžných předmětů se indičtí školáci učí také předmět zvaný „value education“, tedy hodnotová výchova. V učebnicích tohoto předmětu jsou žáci konfrontovaní s motivujícími příběhy jako vystřiženými z amerických příruček o rozvoji osobnosti. V kapitolách s názvy jako píle, odvaha nebo skromnost jsou dětem přesně vyloženy ctnosti a hodnoty, které jsou potřebné pro dosažení úspěchu, a je jim na příkladech úspěšných lidí z historie ukázáno, jak a proč by jej měly dosáhnout.
Výchova k píli a úspěchu ale není pouze doménou škol. Velké množství Indů se v této oblasti vzdělává samo. Mezi nejprodávanější knihy patří příručky typu Myšlením k bohatství, Probuď v sobě obra nebo Milionářem za jednu minutu. Lze je nalézt v každém knihkupectví, prodávají se ve stáncích s tiskem i na dekách rozložených na chodnících, kde leží mezi romantickou literaturou a posledními hity Dana Browna. Motivace vymanit se z davu a zařadit se mezi mocné a bohaté je dnes v této zemi obrovská a touha po úspěchu se stala posedlostí. Na rozdíl od minulosti se ale dnes řadoví Indové nemusejí dívat pouze za hranice a ve své snaze dobýt svět se mohou inspirovat fenomenálními úspěchy svých krajanů.
Nejbohatší Indové
Lakshmi Mittal
Čtvrtý nejbohatší člověk světa, sedmapadesátiletý ocelář Lakshmi Mittal, v sobě spojuje dvě prvenství. Je nejbohatším Indem a současně s majetkem ve výši asi 45 miliard dolarů i nejbohatším Evropanem. Trvalé bydliště má totiž již léta v Londýně, kde obývá palác koupený za nejvyšší částku kdy vyplacenou za dům - 128 milionů dolarů.
Mittal stejně jako většina indických miliardářů navázal na rodinné dědictví a k obrovskému bohatství přišel mnohonásobným zvětšením majetku převzatého po otci. Ten vyšel z velmi skromných poměrů, ale na obchodu s ocelí vydělal značné jmění. V roce 1976 Mittal jako šestadvacetiletý absolvent studia obchodu na St. Xavier College v Kalkatě založil malou ocelářskou firmu LNM. Vedl ji spolu s rodinou a zabýval se především zahraničními operacemi firmy. Expanzi začal nákupem starší továrny v Indonésii a na rozmnožování rodinného jmění nepřetržitě pracoval až do roku 1994. Po neshodách se zbytkem rodiny v tomto roce Lakshmi převzal většinu firmy. Jeho příbuzným zůstala část holdingu Ispat International. O deset let později Lakshmi svou firmu LNM Holdings se sesterskou společností opět spojil a současně oznámil převzetí americké International Steel Group. Vznikl konglomerát Mittal Steel, který dnes vlastní i ostravskou Novou Huť, přejmenovanou na Mittal Steel Ostrava. Historická chvíle v dějinách firmy přišla v červnu 2006. Tehdy bylo oficiálně oznámeno spojení dvou největších ocelářských firem světa, Mittal Steel a francouzsko-lucembursko-španělského Arceloru. Vznikla bezkonkurenční světová jednička ve výrobě oceli ArcelorMittal, která produkuje deset procent světové výroby oceli. Lakshmi Mittal je generálním ředitelem firmy a se 44 procenty vlastnictví i jejím největším akcionářem.
Mukéš a Anil Ambaniovi
Na žebříčku deseti nejbohatších lidí světa se hned za Mittalem, na páté a šesté příčce, umístili dva bratři, dědicové největšího indického podniku, petrochemického gigantu Reliance Industries. Dnešní koncern s ročním obratem ve výši 28 miliard dolarů založil v roce 1962 za velmi skromných podmínek otec obou miliardářů, Dhirubhai Ambani. Jeho firma začínala dovozem polyesterových přízí a vývozem koření. O několik let později se přeorientovala na textilní výrobu z umělých vláken. Průlom v historii firmy přišel se vstupem na burzu v roce 1997. Ambani přesvědčil bezmála 60 tisíc obyčejných Indů, aby vložili všechny ušetřené peníze do jeho společnosti, která tím získala kapitál nutný k rozvoji. Reliance se tím stala jedinou světovou společností, která musela pořádat valné hromady na stadionech. S novým kapitálem se podnik začal rozrůstat. Těžištěm výroby se stala především petrochemie a telekomunikace. Firma ale podnikala i v informačních technologiích, energetice a dopravě. K fenomenálnímu úspěchu Ambanimu údajně dopomohly i více než dobré vztahy s politiky, především s mocným klanem Néhrú-Gándhí. Jeho kritici navíc zdůrazňují i Ambaniho ochotu používat v obchodě praktiky na hranici zákona. Když před šesti lety zakladatel Reliance Industries zemřel, zanechal po sobě impérium asi s 85 tisíci zaměstnanci.
Jeho nástupci se stali synové Mukéš a Anil. Těm otec zajistil vzdělání na špičkových amerických univerzitách. Dnes padesátiletý Mukéš studoval na Stanfordu, o dva roky mladší Anil na Wharton School of Finance. Oba po léta pracovali ve výkonných funkcích v otcových firmách. Po jeho smrti vedli koncern dva roky společně, poté se však neshodli a v polovině roku 2005 byla společnost po dohodě partnerů rozdělena. Anil Ambani si ponechal kontrolní podíl v energetické části koncernu, telekomunikační společnost a investiční fond. Starší bratr dostal původní jádro firmy zabývající se především petrochemií. Ani rozdělení firmy však vztahy v rodině neurovnalo a společnosti obou bratrů se dnes soudí. V loňském roce každý z bratrů vydělal přes dvacet miliard dolarů. Zejména Mukéš je přitom proslulý okázalým utrácením. V Bombaji teď buduje 27patrové hypermoderní rodinné sídlo plné zeleně. Včetně garáží pro 168 aut má přijít na jednu miliardu dolarů, což by z něj udělalo nejdražší soukromý dům na světě.
Kushal Pal Singh
Čtvrtým nejbohatším Indem a světovou osmičkou je největší soukromý pozemkový vlastník v zemi, sedmasedmdesátiletý Kushal Pal Singh. Tomu se za poslední rok podařilo ztrojnásobit majetek, tvořený především realitním holdingem Delhi Land and Finance (DLF), z deseti na třicet miliard dolarů. Byl to důsledek vstupu na burzu. Na největší veřejné nabídce akcií v historii země vlastníci opravdu vydělali, protože si akcie firmy za tři týdny připsaly devítiprocentní zisk. Tržní hodnota společnosti se tím dle časopisu Time dostala přes 24 miliard dolarů, čímž DLF o tři miliardy dolarů předstihl i General Motors. Společnost údajně vlastní přes 42 kilometrů čtverečních půdy, z čehož až dvanáct tvoří stavební pozemky v indických velkoměstech, jako jsou Dillí, Čandígarh nebo Kalkata.
Singh začínal jako voják. Studoval ve Velké Británii letecké inženýrství, ale školu nedokončil a přestoupil na prestižní Indickou vojenskou akademii v Déhrádúnu. Poté devět let sloužil jako důstojník u kavalerie. V roce 1961 nastoupil do DLF, kterou založil jeho tchán. Společnost vydělala miliardy dolarů především na obrovském komerčním a průmyslovém rozvoji celé země. Podle studie Federace indických obchodních a průmyslových komor rostly ceny komerčních nemovitostí v indických velkoměstech od roku 2003 minimálně o 30 procent ročně. V některých lokalitách se cena domů za poslední čtyři roky více než ztrojnásobila. Jak říká studie společnosti CB Richard Ellis, nájem za kancelářské prostory v Dillí nebo Bombaji je dnes vyšší než za stejné místnosti v Londýně nebo New Yorku.
Největším Singhovým úspěchem však byl obří developerský projekt ve vesnici Gurgaon nedaleko Nového Dillí. V osmdesátých letech se mu za vydatné pomoci předního politika a budoucího premiéra Indie Rádžíva Gándhího podařilo skoupit prakticky celou půdu v oblasti. Vizionářský podnikatel potom prašnou vesnici přetvořil na jeden z prvních moderních komerčních komplexů v Indii. Na místě postavil hotely, obytné domy, ale především velká kancelářská centra, ve kterých dnes sídlí pobočky nadnárodních společností, jako jsou General Electric, Nestlé nebo Ericsson. Akr půdy, za který Singh kdysi zaplatil kolem 65 dolarů, má dnes cenu přes čtyři miliony.
BOX:
Nejbohatší lidé světa
1. Warren Buffett
2. Carlos Slim Helú
3. Bill Gates
4. Lakshmi Mittal
5. Mukéš Ambani
6. Anil Ambani
7. Ingvar Kamprad
8. K. P. Singh
9. Oleg Děripaska
10. Karl Albrecht
