Američtí uživatelé omezují svá připojení ke světové síti
Celý podtitulek: Americký internet stagnuje. Důvodem menšího zájmu nejsou jen staří či chudí, kteří žijí bez připojení na síť.
Zdá se, že lidé v současné době hledají zcela bezmyšlenkovitě odpovědi na cokoli. Se vším, počínaje otázkou, kdo zvítězil na olympiádě v rychlobruslení, až po to, kdy se mají sázet brambory, se obracejí na Google nebo na některého z jeho rivalů.
Ne tak John W. Rogers Junior. Generální ředitel společnosti Ariel Capital Management nepoužívá internet ani v práci, ani doma. Sedmačtyřicetiletý absolvent Princetonu tvrdí, že internet je velká ztráta času. Sekretářky mu elektronickou poštu tisknou a odborníci mu předávají materiály s posudky analytiků z Wall Street stažené z webu v papírové podobě. Čas věnuje raději čtení, osobním hovorům s kolegy, cvičením v posilovně nebo tráví volný čas se svojí dospívající dcerou. „Věnujete-li veškerý čas čtení e-mailů, pak vlastně ani nenasloucháte, ani nečtete,“ vysvětluje svůj postoj Rogers, který si ve studentských dobách často nedělal poznámky k přednáškám, aby mohl pozorněji poslouchat. „Poslouchám a čtu; elektronická pošta příliš rozptyluje.“
Je to názor, s nímž se mnozí Američané jen těžko ztotožňují. Pročítání elektronické pošty se stalo součástí běžné denní rutiny jako třeba čištění zubů nebo venčení psa. Rogers ale není zas takový podivín, jak by se mohlo zdát. Internet, jakkoli je populární mezi mládeží i technologickými nadšenci, a nehledě na to, jak široce je využíván ve většině kanceláří, zdaleka není všudypřítomný. Skutečnost je taková, že třicet devět milionů amerických domácností ještě stále nemá přístup k internetu. Jinými slovy, připojení k síti má pouze čtyřiašedesát procent domácností, jak plyne z nedávného průzkumu, který provedla agentura Parks Associates z Dallasu. Ještě větším překvapením je, že se rozmach internetu ve Spojených státech zastavil. Navzdory nižším cenám a vyšším rychlostem analytici očekávají, že se růst letos vyšplhá pouze o jeden procentní bod a dosáhne šedesáti pěti procent, a do roku 2009 pouze šedesáti sedmi procent.
Mnozí lidé nejsou občany internetového společenství ze zřejmých důvodů. Nemohou si dovolit tuto službu nebo bydlí ve vzdálených oblastech, aniž by měli naději na dostupné připojení. A někteří nejsou ve věku, kdy by si chtěli zvykat na novou technologii. Dvaadevadesátiletá Jeanette Lamarová se svěřuje: „Na tyhle věci jsem už moc stará.“ Ale do spektra těch, kdo internet odmítají, též náleží miliony zámožných, vzdělaných a mladších. Čtyřiadvacet procent respondentů tvrdících, že nepoužívají internet, vydělává přes padesát tisíc dolarů. Asi třicet devět procent všech, kdo mají z webu obavy, navštěvovalo či dokončilo vysokou školu nebo minimálně absolvovalo nějaký kurz na stejné úrovni. Z toho dvacet devět procent tvoří lidé čtyřiačtyřicetiletí nebo mladší. „Nejsou to jen všechny naše babičky, kdo se vyhýbá internetu,“ poukazuje na situaci John C. Barrett, ředitel agentury Parks Associates.
"JSOU S TÍM JENOM POTÍŽE"
Proč se brání? Poté, co se dozvěděli o internetových podvodech a digitálních virech, se někteří lidé obávají, že internet není bezpečný. Jiní jsou přesvědčeni, že přes veškerý povyk o tom, jak internet může usnadnit komunikaci, je e-mail a chat zabijákem sociální interakce. Ještě pádnějším důvodem – nehledě na novinky, díky nimž se lidé mohou dostat ke svým bankovním účtům několika kliknutími myši, podívat se na počítači na poslední díl Daily Show Jona Stewarta či si zahrát po internetu se spoluhráčem z Koreje, Francie a Jižní Afriky – je však to, že internet je pro rozsáhlou skupinu americké společnosti stále ještě příliš složitý a nákladný. Doreen Pappasová, devětatřicetiletá finančnice z New York City, si nehodlá dělat starosti s vybíráním počítače, zařizováním, kdo ji ho doveze a kdo nastaví internetové připojení. „Je to otrava a je to drahé,“ uvažuje Pappasová, „radši bych utrácela peníze za zábavu.“
Jiná spotřebitelská elektronika je přijímána mnohem lépe: skoro sto procent amerických domácností má televizi, osmdesát tři procenta mají přehrávač DVD a sedmdesát osm procent vlastní mobilní telefon. Přes jednotlivé nevýhody se všechny tyto technologie ovládají snadněji než počítač připojený k síti. I když se technologický průmysl zavázal, že bude své výrobky zjednodušovat, společnosti dále vybavují internetové služby, osobní počítače i další zařízení novými komplikovanými funkcemi. Proto se předpovědi vyslovené před několika málo lety, že by totiž sedmdesát pět amerických domácností v dnešní době mělo být připojeno na internet, nesplnily. „Inovaci lze sotva považovat za něco, co šetří nebo zjednodušuje práci,“ domnívá se Steve Jones, vědecký spolupracovník washingtonské výzkumné agentury Pew Internet & American Life Project. „Měli jsme spoustu času přijít s počítačem i internetem, které se snáze ovládají a s nimiž se lépe pracuje, ale neudělali jsme to.“
Je to malý zázrak, že miliony lidí nemají internet rádi nebo mu nevěří. Vezměme si Sylvii Goodwinovou, sedmapadesátiletou zástupkyni generálního prokurátora v Tucsonu. Má doma počítač, ale nemá připojení na internet. Řadí se k jedenatřiceti procentům domácností, které tvrdí, že si připojení k internetu nepořídí, protože jim přístup v práci stačí. Pro Goodwinovou je web manifestací světa jedenadvacátého století, popsaného Georgem Orwellem v románu 1984. Jako prokurátorka Sylvie Goodwinová dobře ví, jak je pro Velkého bratra snadné získat přístup k osobním informacím. Vystavení adres, telefonních čísel a informací o kreditních kartách na internetu považuje za neomylnou cestu ke ztrátě kontroly nad vlastním soukromím. „Pokud děláte všechno přes internet, někdo může přijít a zbavit vás vašeho soukromí,“ říká.
Pro ostatní je internet příkladem toho, co autor Neil Postman nazývá „kapitulací kultury před technologií“. Inženýry ze Silicon Valley počínaje a dospívajícími hackery konče, vidí přívrženci technologií pouze to, co internet udělat dokáže, ne to, co by mohl zničit. Penzista James J. Mitchell, bývalý vedoucí bankéř z předměstí Chicaga, je ovšem přesvědčen, že web je zkázou přímé komunikace. Patří k osmnácti procentům domácností, které podle průzkumu agentury Parks Associates mají počítač, ale na internetu je nezajímá vůbec nic. Ačkoli měl Mitchell před několik lety na starost technologickou strategii své společnosti, nikdy v práci elektronickou poštu nepoužíval. Spíše sledoval, jak se jí ostatní nechávají otročit. Mitchell tvrdí, že většina zpráv byla nedůležitá a zničila intimnější způsoby komunikace, které má rád, osobní nebo telefonické. „Když se mnou chcete mluvit, měli byste to udělat osobně,“ říká, „nemusím snad sedět a pročítat každou pitomost, kterou sesmolíte.“
Majitelka chicagského květinářství Grace Puenteová je přesvědčena, že je to malichernost, která nestojí za porušení přirozeného běhu života. Po dni stráveném aranžováním květin a evidencí dodávek je tahle padesátnice šťastná, když přijde domů, posadí se a podívá se na nějaký televizní seriál. Nedumá o výhodách, které by jí stály za technické potíže či případné problémy s bezpečností. Má spíš dojem, že si lidé sami komplikují život nakupováním nebo placením účtů přes internet. Puenteová ani doma počítač nemá. Znamenalo by to pro ni vynaložit jednorázově téměř tisíc dolarů, plus dalších patnáct až dvacet dolarů měsíčně za internet, nemluvě o potřebných aktualizacích. „Člověk si pořád musí kupovat nějaký nový software, aby šel s dobou,“ vysvětluje, „a co z toho budu mít já? Dočista nic.“
Říkají ne internetu Podíl amerických domácností připojených k internetu se přibližuje stabilní hladině kolem 65 procent, bez ohledu na nižší ceny a vyšší rychlosti připojení. Tihle lidé na internet nechodí: STARÁ ŠKOLA Téměř 60 procent lidí ve věku 65 let nebo starších internet vůbec nepoužívá. Mezi pětačtyřicetiletými a staršími nemá připojení 33 procent lidí. PŠTROSI Skoro šest milionů domácností, to je pět procent amerických domovů, má PC, ale nemá připojení na internet, a nepřipojí se za žádnou cenu. Jedno procento by si dalo říct, kdyby bylo připojení levnější. VČELKY DĚLNICE Asi 31 procent těch, kdo internet nepoužívají, tvrdí, že možnost připojení v práci jejich internetové potřeby uspokojí. ODPŮRCI WEBU Asi jeden milion, to je 18 procent těchto neuživatelů, prohlašuje, že je na internetu nic nezajímá.
Pramen: Parks Associates
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
