Je načase přestat pěchovat obchodní soudní řád dalšími procesními pravidly
Nejednotné rozhodování soudů a chytračení účastníků v soudních sporech jsou dvě z mnoha příčin slabé vymahatelnosti práva v České republice. Příkladem nejednotného rozhodování soudů je rozsudek Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo 2707/2007 ze 14. října 2009 v porovnání s nálezem Ústavního soudu ČR I. ÚS 523/07 ze 7. května 2009.
Zásada přiměřenosti
Velký senát Nejvyššího soudu ČR (NS) dospěl k závěru, že smluvní pokuta ve výši procenta denně z dlužné částky může být v obchodním vztahu přiměřená a lze ji snížit jen za použití § 301 obchodního zákoníku (OZ). Soud prvního stupně i odvolací však tvrdí, že smluvní pokuta procento denně – 365 procent ročně – je nepřiměřená, likvidační. Proto odporuje zásadám demokratického právního státu. NS v rozsudku opomenul zásadní věc – smysl § 301 OZ. Snížit lze pouze smluvní pokutu sjednanou platně a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku. S ohledem na okolnosti případu – hodnotu a význam zajišťované povinnosti – je však nepřiměřeně vysoká. Neplatně sjednanou smluvní pokutu, respektive v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, snížit nelze. Je se s ní třeba vypořádat hned na začátku. V tomto smyslu řešil úrok z prodlení 0,5 procenta denně Ústavní soud (ÚS) a dospěl k závěru, že je v rozporu se zásadou přiměřenosti. Ta je jedním ze stěžejních principů ústavního soudnictví v demokratických právních státech chápaných nejen formálně, ale i materiálně – materiální právní stát. ÚS uzavřel, že zdůrazňuje-li se v judikatuře, že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat individuálně, taková úvaha je správná, pokud výše úroků není spíš šikanózní než motivační. Částka 182,5 procenta ročně je však za hranicí považovanou za adekvátní podstatě a smyslu úroku z prodlení. Smluvní pokuta a úrok z prodlení jsou sice různé právní instituty, ale podstata problému je v důsledcích nepřiměřené výše. Dle článku 89 odst. 2 Ústavy ČR má přednost nález ÚS.
Příklady průtahů
Průtahy řízení způsobené účastníky mohou být například následující. Za prvé se dlužník ztotožnil s věřitelem v uzavření kupní smlouvy a souhlasil s cenou odebraného zboží v žalobě. Sporným učinil jen úrok z prodlení, protože nedostal fakturu. Poté prohlásil, že kupní smlouva nebyla uzavřena, protože nebyla dohodnuta cena, čímž si vynutil odročení jednání. Za druhé dlužník předal soudu písemný návrh na důkazy, žalobce však poukázal, že není podepsaný. Dlužník namítl, že jej nepodepsal, protože nejde o podání. Teprve pak soud vyzval žalovaného k podpisu. Žalovanému nevyšel pokus vymoci si zrušení rozsudku odvolacím soudem, protože neodstranil vady podání a činil další úkony. Civilní řád soudní (CŘS), zákon č. 113/1895, platný do konce roku 1950, obsahoval několik ustanovení proti průtahům v řízení. Předseda senátu byl například povinen postupovat tak, aby byla doplněna skutková tvrzení anebo obrana proti žalobě a ústní přednesy byly uvedeny do souladu s písemnými podáními. Též mohl odmítnout skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazů, které účastníci mohli uplatnit dříve. Dle § 189 CŘS soud mohl vydat usnesení, jímž vymezil rozsah sporných skutečností, a rozhodnout, že dokud nebudou vyjasněny, nebude ostatní řešit.
Koncentrace řízení
Občanský soudní řád (OSŘ) se s průtahy vypořádává koncentrací řízení. V jejím stínu zůstává obecně formulovaný § 117 odst. 1, dle nějž předseda senátu kromě jiného řídí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování a činí vhodná opatření, aby splnil účel jednání. Dbá, aby se odehrávalo důstojně a nerušeně a věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána. Obecné formulace jsou výhodné, ale předpokládají aktivitu soudce. Vymezit rozsah sporných skutečností na základě § 189 CŘS lze tedy i dle současného OSŘ. Je načase přestat pěchovat OSŘ dalšími procesními pravidly a využívat to, co v něm je obsaženo, pokud se to v novelizacích už neztratilo.
