Menu Zavřít

Proč neprodávat domov

15. 2. 2007
Autor: Euro.cz

(EURO 6/2007)

bitcoin_skoleni

Když jsem si přečetl hlavní téma Proč neprodávat domov od Čestmíra Klose (EURO 6/2007), zapochyboval jsem, nekoupil-li jsem si náhodou u nás ve stánku místo ekonomického týdeníku EURO třeba Květy, Chvilku pro tebe nebo jiný „populární“ magazín. Tolik jednostranně zaměřených emocí a tak málo faktů a čísel na několika stránkách je snad na týdeník, který „ví to, co ostatní ani netuší“, opravdu příliš. Předesílám, že nemám nic společného s žádnou těžební společností, ale nevím, proč vám nestálo zato zjistit si místo lokálních drbů také některé skutečnosti týkající se sektoru energetiky. Ačkoli nejsem ze severních Čech, lidsky není těžké pochopit, že je velmi bolestné opustit domov, který vám nic nenahradí. Je lidské, že nikdo nechce mít vedle své zahrady dálnici, jadernou elektrárnu nebo povrchový důl. Každý však chce pohodlí těchto „výdobytků“ civilizace využívat. Z toho důvodu se lidstvo organizuje ve státech, které by měly definovat a následně prosazovat své veřejné zájmy. Tedy zájmy většiny členů jejich společnosti. A o to právě jde v případě těžby uhlí v severních Čechách. To, zda budeme mít v budoucnu dostatek uhlí na výrobu elektřiny, se týká všech obyvatel ČR, ceny energií jsou klíčovými vstupy všech odvětví.
A stát se k využití domácího uhlí přihlásil ve své energetické koncepci z roku 2004 (dosud ji nikdo nezrušil, pokud se nemýlím, nová vláda teprve ustavuje komisi, která má navrhnout, jak zajistit v budoucnu dostatek energie). Vaším článkem se jako červená nit linou argumenty proti pokračování v těžbě. Nikde se v něm však už neříká, že má i pozitivní účinky, zejména v zajištění větší energetické nezávislosti na dovozu surovin z nestabilních oblastí. Vzpomeňte si, jak jsme byli týden na nohou, když přestala na pár dní téct ropa z Ruska. A to máme k dispozici alternativní cestu z Ingolstadtu. Chceme, abychom se ve výrobě elektřiny stali závislými na dovozu zemního plynu (pro změnu opět z Ruska)? Opravdu nemusíme těžit uhlí a ničit obce. Pak však otevřeně přiznejme, že za toto naše rozhodnutí si budeme muset všichni něco připlatit. Budeme totiž muset dovážet dražší energii nebo energetické suroviny, nejspíše už zmíněný plyn. Jestli tedy vůbec bude odkud elektřinu dovážet, protože Evropa se začíná potýkat s jejím chronickým nedostatkem (mezi jiným kvůli vějičkám zelených o samospasitelnosti úspor se totiž neinvestovalo do obnovy zdrojů).
V severních Čechách nejde prioritně o zájmy Mostecké uhelné (přestože pro ni je samozřejmě pokračování těžby velmi dobrým byznysem), ale státu. A ten by měl jasně říct, na co se naše energetika zaměří v budoucnu. A uzná-li, že je pro nás výhodné uhlí vytěžit, musí dohlédnout na to, aby se obyvatelům Jiřetína a Černic dostalo kavalírského odškodnění. Když po nich v zájmu celku chceme nějakou újmu, nemůže to samozřejmě být zadarmo. Uvádíte, že v roce 1994 těžaři nepočítali s pokračováním těžby. Ale proboha, to bylo před třinácti lety! Uvědomme si, že se celý svět od té doby proměnil a ceny všech surovin šly nahoru. To se muselo odrazit i v cenách uhlí, proto se dnes vyplatí těžit tam, kde to dříve nebylo rentabilní. Podobná situace koneckonců nastala i u uranu. Svět není rigidní, ale vyvíjí se. Proto ani případný odpis uhelných zásob pod inkriminovanými obcemi nic nevyřeší. To uhlí ze země nikdo neodstraní, bude tam stále a kdykoli může nastat situace, kdy je budeme chtít využít. Obnovitelné zdroje zatím nemohou severočeské uhlí nahradit, protože jsou do značné míry nerentabilní. A chceme-li (jak tvrdí i Martin Bursík) byť jen část severočeských elektráren obnovit za použití nejmodernějších uhelných technologií (zahrnující například zachycování CO2), musíme si uvědomit, že do horentní investice tohoto typu nepůjde nikdo, nebude-li mít zajištěn dostatek uhlí minimálně na 40 let a za přijatelnou cenu. Slyšel jsem, že se v sousedním Německu obce kvůli uhlí stěhují i dnes. Tam se však v tomto procesu aktivně angažují regionální i centrální vláda, což u nás postrádám. EU dnes vybízí k co nejvyšší energetické soběstačnosti svých členů, energetická bezpečnost se stává jejím klíčovým tématem. Nevím, proč jsem tyto a podobné argumenty ve vaší magazínové reportáži aspoň v náznaku jakési objektivity nezaregistroval. Doufám proto, že se příště zaměříte spíše na ekonomickou stránku věci.

JAROSLAV MICHALÍK, Náchod

  • Našli jste v článku chybu?