Na současném trendu ve využívání sociálních sítí mě fascinuje jedna věc. Skupina tisíců lidí se zde dokáže na něčem dohodnout během jediného dne, zatímco ve firemním prostředí se někdy pět lidí spolu nedokáže domluvit ani za týden. Je to samozřejmě tím, že součástí sociální sítě jsou lidé dobrovolně, kdežto v zaměstnání jsou často jen „dobrovolně“ pro peníze.
Zajímavá je i technická stránka věci. Zatímco na Facebooku sdílejí účastníci s ostatními zprávy, názory či obrázky doslova v reálném čase, v práci nadále nejčastěji používáme desítky let starý nástroj – e-mail. Ten ale z pohledu spolupráce více uživatelů není ideální. Sledování skupinové komunikace je nepřehledné, konverzace se musí číst odspodu a vzniká množství kopií. Optimální není ani sdílení souborů či dokonce týmová spolupráce na dokumentech.
Nedávno jsem četl výsledky průzkumu, ze kterého vyplynulo, že velká část lidí pod dvacet let vůbec nemá vlastní e-mailovou adresu. Prostě ji nepotřebují. Žijí ve světě, kde u dveří nezvoní pošťák (a už vůbec ne dvakrát), ale jde se rovnou na návštěvu obýváku (nebo do ložnice). Příchod této nové generace na trh práce bude znamenat změny, na něž se musíme připravit.
Je to trend, kterému se zabránit nedá. Společnost Gartner, která se věnuje analýzám ICT trhu, odhaduje, že do čtyř let se sociální sítě stanou hlavním komunikačním nástrojem pro pětinu podnikových uživatelů. Stejně jako se v devadesátých letech našlo dost důvodů pro široký přístup zaměstnanců k internetu, nezastaví se ani dnes nástup sociálních sítí do firem.
Jde tedy o to, zamyslet se, jak využít jejich předností k interní komunikaci i ve vztahu k zákazníkům, potenciálním zaměstnancům či obchodním partnerům. Jak nastavit formální pravidla pro jejich používání, abychom z nich vytěžili maximum a přitom eliminovali rizika – únik informací a ztrátu produktivity.
Na závěr si nemohu odpustit ještě jednu trendovou úvahu, proč bychom měli sociální sítě podporovat. Před několika dny se konaly volby. Na jejich výsledku se výrazně projevilo, komu dali svůj hlas prvovoliči. A že na jejich rozhodnutí měly velký vliv aktivity na sítích, nepochybuji. Nyní díky tomu máme slušnou naději na to, že se nám nezvýší daně a stát se bude chovat zodpovědně a s péčí řádného hospodáře. A to je dobře.
